To označení už zlidovělo. Sněhová královna. Mohou se k tomu přidat i další superlativy: zázračná, divá, z jiného světa… Zvlášť po včerejšku! Prostě Ester Ledecká. Značka STR je stále lákavým hitem světa lyžování i snowboardu. „Baví mě to čím dál tím víc,“ hlásí dvojnásobná olympijská šampionka z Koreje z roku 2018 a naposledy nedělní vítězka superobřího slalomu Světového poháru ve francouzském Val d'Isere. Kde má zlatý pár lyží? Jak se otužuje? Kolik stojí její sezona a proč se o finance stará sama? Čím kromě sportovních úspěchů chce inspirovat? Pětadvacetiletá zábavná dáma to rozebírá pro iSportLIFE.
Rozhovor probíhal ke konci listopadu po mailu, ale i tak si dala sportovní všeumělkyně záležet, aby to vyznělo tak, jak si přeje. Bylo cítit i to, že aktuální covidová situace jí není zrovna po chuti. Ale že by se nechala rozhodit? To ne. To není její styl…Tuhle sportovní všeumělkyni nic nerozhodí. Ani terénní nerovnosti. Což dokonale ukázala při včerejším triumfu v super-G. Sportovní svět se jí opět klaní.
Nejde začít jinak, než současnou složitou situací. Přesto si dovolím to otočit: je něco, co vám nejistá covidová doba přinesla pozitivního?
„Ale jde. Pojďme začít jinak. Zeptejte se třeba na to, jak se mám.“
Dobrá, tak jak?
„Mám se skvěle, užívám si všechny krásný barvy podzimu a začínající zimy. Jako každý rok touto dobou jsem na ledovci, sluníčko je celý den, mám báječné podmínky k tréninku a už se zase těším na Vánoce a na zimu. A na pozitivní přínos nemoci se vykašleme, co říkáte?“
Souhlas. Na kterém ledovci to máte nejraději?
„Na každém, kde se dá snowboardovat nebo lyžovat, je mi fajn.“
Máte někdy čas vyrazit jen tak na freeride?
„Bohužel na to nevozím vybavení, protože už by se nám nevešlo. Jezdíme šesti auty, z toho jsou dvě dodávky plné k prasknutí. Takže když je prašan, jezdím freeride na slalomkách.“
Podepsala byste tradiční pořekadlo, že je ve zdravém těle zdravý duch? A tím pádem největší zbraní proti covidu je sportem posílená imunita?
„Jistě. Ale nejen sport nás drží při životě. Také kultura, vzdělávání se, práce… To všechno jsou důležité věci, které se podílejí na budování naší psychiky, která je naprosto zásadní a jde ruku v ruce se zdravým životním stylem.“
K posílení imunity patří otužování. Je to i váš případ?
„Otužuju se od malinka, protože to patří k běžné hygieně. Stejně jako čištění zubů a mytí si hlavy.“
Vyrazíte občas se sekyrkou k zamrzlému jezeru?
„K vodě chodím jen v létě, v zimě jsem na horách. Tyhle módní koupanice v zamrzlých tůních, při kterých se fotí půlka světa, to nedělám.“
Sázíte na vitaminové doplňky, nebo se spoléháte hlavně na pestrou stravu?
„Vitaminů a minerálů mám z jídla až až. Pestrá strava je důležitá, hlavně dbám na to, aby byla vyvážená. Takže například: ovoce a zmrzlinu se šlehačkou. Rybu a hranolky s tatarkou… A tak podobně.“ (smích)
Nejste už, jako hodně sportovců, na slovo covid alergická?
„Samotná nemoc mě tolik neděsí. Spíš ty zákazy, omezení a amatérismus. A to, jakým způsobem se skrze nemoc manipuluje s lidmi. V médiích by především v tomto období mělo být víc pozitivních informací, abychom to zvládali líp. Ve strachu a v panice se řeší všechny situace hůř než v klidu a s rozmyslem. Udělejte s tím něco.“
Právě proto píšeme o sportu, při jehož sledování se lidé mohou odreagovat. Jak vůbec bylo náročné zvládnout podzimní přípravu?
„Bylo to naprosto stejný jako vždycky. Celý léto jsem byla u vody a na podzim jsem odjela na ledovec a začala trénovat na snowboardu a na lyžích. Z preventivních důvodů jsem tentokrát neletěla do Chile, ale v Evropě jsou taky na lyžování fantastické podmínky. Mně je jedno, na jakým kopci jezdím.“
Nevymyslela jste nějakou novou sadu domácích cviků?
„Všechny cviky už jsou vymyšlené! (smích) Já se je snažím kombinovat tak, aby prospěly tomu, čím se živím. Doma cvičím celý život. Aspoň dvakrát denně.“
Sledovala jste na dálku, jak se v náročných podmínkách připravovaly ostatní závodnice?
„Ne, to nedělám nikdy. Soustředím se na sebe. Na svoji přípravu.“
Sledujete sport v televizi, když je bez diváků? Nebo vás to bez nich až tolik nevtáhne?
„Jasně, že koukám. Na tenis, na hokej, na další věci. Jsem velký sportovní fanda! Bez toho neumím žít. To pochopitelně platí i v dnešní době, i když fanoušci u toho nejsou. To je stejné, jako bych si nepustila hudbu nebo film, když nemůžu jít na koncert nebo do divadla.“
Vařila jste si během karantény sama? A co to bylo?
„Jsem svobodná holka. Copak ty si vaří? (smích) Objednávám si jídlo nebo jím, co dům dá, třeba zmrzlinu. Nepekla jsem ani chleba, nevařila, na to fakt nemám čas.“
Poslední otázka na tohle téma: Jak sama sebe chráníte? Jak snášíte bublinu?
„Víte, já jsem zvyklá žít, v uvozovkách, v izolaci celý život. Sportem živím nejen sebe, ale ještě spoustu lidí kolem. Musím se chránit, protože chci a potřebuju zůstat zdravá. Jsem vychovaná k zodpovědnosti. Stejně tak nikde neblbnu, abych se nezranila. To by byla nesmírná komplikace pro celou řadu lidí, kteří by byli rázem bez práce, bez příjmu.“
Kolik už máte za sebou testů?
„Sobě i týmu jsem jich zaplatila, kvůli nesmyslným nařízením, nepočítaně!“
Vtipkovala jste o tom, že jste nedávno byla na večeři s vaším velkým oblíbencem, zpěvákem Bryanem Adamsem. Tak jaká byla?
„Veganská.“
A kdy plánujete další?
„Neplánuju. To za mě plánují jiní. Teď v sezoně už mám klapky na očích.“ (smích)
Jak často jste se dostala během volna k hraní na kytaru? A jak byl s vaším výkonem spokojený táta Janek?
„Párkrát jsem si zahrála, naučila jsem se několik nových riffů. Ale na víc nebyl čas.“
Před rokem jste byla ráda za otázku, kdy jste se naposledy koulovala a stavěla sněhuláka. Takže co nového v této oblasti?
„Koulovačky teprve přijdou. Já jsem připravená!“
Tušíte, kde je teď aktuálně pár lyží Atomic, na kterých jste vyhrála Super-G na olympiádě? Máte je někde speciálně schované, nebo jste je vrátila do továrny?
„Ani nevím. Možná na nich ještě trénuju. Vidíte, to musím zjistit! (smích) Když jsem na kopci, mám na startu spoustu párů lyží k otestování a porovnání. Jsou různě očíslované, já jen podle pokynů z vysílačky na nějaké skočím a jedu dolů. Moc to neřeším.“
Letí to, už vyhlížíte další olympiádu v Pekingu?
„Ne. Já se těším na příští závod.“
Co vůbec říkáte na to, že budou Hry právě v místě, které není zrovna pro zimu typické?
„Je mi jedno, kde se bude závodit. Mně ke štěstí stačí jakýkoliv kopec a sníh.“
Jak moc vás mrzí, že už ve vašem lyžařském týmu nebude Ondřej Bank?
„Užila jsem si s ním parádní roky. Mít ho v týmu, to byl můj splněný sen. Společně jsme dosáhli nevídaných úspěchů! Jsme si v mnoha věcech podobní, děláme vždycky jenom to, co nás baví. Oba jsme mimoňové a milujeme legraci. Chybí mi, to je jasný. Ale rozhodl se věnovat rodině a tomu já fandím. Ráda bych s ním pokračovala dál, ale nikdy jsem ho nedržela.“
V čem byl jeho největší přínos?
„V tom, jaká je to osobnost. Stačilo mi vědět, že je někde na kopci, a byla jsem šťastná. Snažila jsem se být stejná, a možná ještě lepší než on. Dělat mu radost. Je to ohromně inspirující člověk. Talentovanej, pokornej a strašně vtipnej.“
Bude vám aspoň dělat „kamaráda“ na telefonu?
„Vždycky o sobě budeme vědět a pomáhat si. To je jasný.“
Když už jsme u těch konzultací, kolikrát jste během minulé sezony oslovila Jaromíra Jágra, jak jste plánovala?
„Poradila jsem si zatím vždycky sama, protože Jarda nebere telefon.“ (smích)
Dovedete se vžít do jeho situace, když bude muset hrát před prázdnými tribunami?
„Nevím jak on, ale já ke svému výkonu diváky nepotřebuju. Mě baví, co dělám, a dělám to hlavně kvůli sobě. Nechci ovšem, aby to vyznělo tak, že nepotřebuju fanoušky. Naopak jsem sama řekla, že jsem velký sportovní fanoušek a miluju atmosféru plných tribun a lidí kolem tratí. Baví mě, že mi fanoušci píšou a jsou šťastní, že mohli můj závod vidět v televizi. Ale zrovna tak ráda závodím na FIS závodech, kde není ani noha. Mě strašně baví závodit a dělala bych to, i kdyby mě nikdo nesledoval. Sport prostě miluju. Proto ho dělám.“
Běhen sezony budete mít hodně nahuštěný program, nevadí vám závody skoro každý týden?
„Já chci závodit každý den! I dvakrát.“
Je stále náročnější kombinovat lyže a snowboard, nebo to pořád v pohodě stíháte?
„Nedaří se mi přesvědčit mezinárodní lyžařskou federaci, aby nebyly závody ve stejnou dobu. Stíhám toho co nejvíc, baví mě to čím dál tím víc.“
Vedle Super-G a sjezdu vám jde výborně i obří slalom. Takže Velký křišťálový glóbus v lyžařských disciplinách bude váš?
„To jste mě rozesmál. Na to musíte odjet co nejvíce závodů a ty moje snowboardový se do lyžování nepočítají. (smích) Uvidíme, jak se sezona vyvine, kolik toho stihnu, jak moc to bude kolidovat. Mně by stačilo, kdybych se zase o kousek zlepšila.“
Ondřej Bank tvrdí, že co nevidět budete mít na to, abyste v celkovém hodnocení lyžařského Světového poháru byla do třetího místa. Jak se to poslouchá?
„Připadá mi to spíš legrační… No, víte, Ondra mi vždycky věřil.“ (smích)
Co říkáte na americkou hvězdu Mikaelu Shiffrinovou, která se vrátila do akce po rodinné tragédii, kdy jí v únoru zemřel otec?
„Je dobře, že zpátky závodí. Bez ní by to nebylo ono. Je to úžasná lyžařka. Myslím si, že i pro její maminku bude fajn, že obě přijdou na jiný myšlenky.“
Jak vás osobně zasáhla smrt jejího tatínka, který jako anesteziolog asistoval u vaší operace?
„Byl to strašný šok. Jeff byl moc skvělý chlap. Když mě propustili po operaci z nemocnice, zastavil se u mě doma v Copper Mountain, aby zjistil, jestli je všechno v pořádku. Byl to neskutečně veselý a milý člověk. Potkala jsem ho naposledy na konci ledna na závodech v Bansku. Chtěla jsem ho tam představit mojí mamince, která ho znala jen podle vidění. Chtěla mu poděkovat, jak senzačně se o mě v Americe postaral, jenže minuli se tam někde v davu. A na příštích závodech už nebyl… Psala jsem si s Mikaelou, je strašně statečná a silná. Je to moc smutný.“
Jak sledujete její slalomové souboje se Slovenkou Petrou Vlhovou? Ke komu máte blíž?
„V závodním poli je celá řada vynikajících lyžařek. Třeba Federica Brignone, Dominique Gisin, Wendy Holdener, Corinne Suter, Sofia Goggia, Ilka Stuhec, Marta Bassino… Petru (Vlhovou) moc neznám. Blíž mám rozhodně k Mikaele (Shiffrinové). Obě navíc hájíme barvy stáje Atomic.“
Děláme rozhovor do iSportLIFE magazín, který má lidi inspirovat. Všichni znají váš úžasný sportovní příběh, ale je i něco dalšího, čím byste ostatní ráda inspirovala?
„Vždycky se snažím ctít pravidla fair play. Ve sportu i v životě. Tak jsem vychovaná. Beru to jako naprostou samozřejmost, že jsem poctivá. I sama k sobě. Pokaždé mě překvapí, když někdo podvádí, lže anebo hledá jiné cesty.“
Neplánujete do svého širokého spektra záběru přidat další sport nebo jinou aktivitu?
„Neplánuju. Ono to přichází samo.“
Přistihnete někdy sama sebe, že se nudíte?
„Jo. Když musím mít volný den, často koukám doblba.“
Máte čas i na chlapy? Nebo ti musí jít stranou?
„Čas mám na to, na co si ho udělám. Tak to s časem chodí.“ (smích)
Úspěšně jste ukončila bakalářské studium, jak stíháte další pokračování na Vysoké škole finanční a správní?
„Stíhám. Mám individuální vzdělávací plán a podle něj jedu.“
Už se těšíte, až na startu závodu bude Ing. Ester Ledecká?
„Já nestuduju kvůli titulu, ale kvůli tomu, abych nezakrněla. To je to, co jsem říkala na začátku. Musím trénovat i hlavu, abych byla zdravá a silná. A mimochodem, v mém oboru je další meta Mgr., pak můžu uvažovat o doktorátu a profesuře.“
Pomáhá vám škola v tom, abyste se dobře orientovala i ve finančních otázkách vašeho týmu? Jak moc do nich zasahujete?
„O svoje finance se starám od osmnácti let sama. Každý měsíc musím vygenerovat pro tým 1,2 milionu korun na výplaty, všem platím hotely, dopravu, letenky, jídlo, pití, permice... Kupuju snowboardy, časomíru, vrtačky, vysílačky, tyče, platím si rolbování, preparaci a oplocení kopce. Musím s financemi pracovat, ať chci, nebo ne. Nemám to tak, jako třeba fotbalisti, že se o ně postará klub. Dostanou výzbroj, výstroj, výplatu, všechno.“
Bez sponzorů by to v žádném případě nešlo…
„Jasně, mám silné partnery, kteří pochopili, že je dobrý obchod spojit svoji značku s mým jménem, ale kdybych neměla výsledky, nefungovalo by to. Peníze každopádně šetřím a investuju i na horší časy. Pořád musím kalkulovat, platím si právníky, účetní, daňové poradce, mám soukromého bankéře. A maminku.“ (smích)
Když si chcete udělat opravdovou radost, tak co podniknete?
„Vyspím se do oběda, jdu si zalyžovat, zasnowboardovat nebo zasurfovat, dám si zmrzlinu a pak si pustím Harryho Pottera.“
Už jste přišla na chuť nakupování? Nebo to je pro vás spíš nutné zlo?
„Nesnáším to!“
A dárky kupujete ráda? Nebo dokonce některé sama vyrábíte?
„Ráda dárky dávám. A baví mě je vymýšlet. Ale to nakupování? To je peklo. I e-shopy mě děsí.“
V jedné reklamě vystupujete společně se známým hercem Markem Vašutem. Jaký je to lyžař?
„Není to špatný, jak říkají fotbalisti – je to hratelný, ale na spoustě drobností by měl ještě zapracovat.“
Nedávno jste prohlásila, že byste ráda pilotovala stíhačku. Tak jak jste blízko tomuto snu?
„Jenom krůček. Ale zatím mám jiné povinnosti.“ (smích)
Pohled Ondřeje Banka:
|
|
„Moc jsem si vážil toho, že jsem s Ester mohl spolupracovat. A jestli skončit? Zvažoval jsem to docela dlouho. Už poslední dva roky jsem to řešil. Těžko se porovnávají věci jako výchova dětí a být s rodinou doma s tím, pracovat pro jednu z nejlepších sportovkyň historie. Dělat trenéra někomu, jako je ona, to je opravdu dream job. Vysněná práce. Fakt to nejlepší, co může být. Ester poslouchá všechno, co má. Tím, jak pracuje na 170 procent, motivuje i lidi kolem ní, aby měli stejné nasazení. Oni to dělají přirozeně, nemusí to ani nikomu říkat. Všechno krásně funguje. Takže z tohoto pohledu jiná lepší trenérská práce nebude. Ale rodina je pořád víc. Výchova dětí, starost o ně. Teď je to důležitější, myslím si, že to dlužím i svojí ženě. Spolupráce s Ester každopádně byla skvělá. Od prvního tréninku jsem viděl spoustu věcí, které kdybych dělal já, byl bych třeba lepší závodník. U ní se kloubí talent s neuvěřitelnou ctižádostí, cílevědomostí, ale i poctivostí. Hned jsem si říkal: Jo, kdybych to taky tak dělal, mohl jsem být úspěšnější… U ní to krásně fungovalo. Snažil jsem se jí více tlačit do toho, aby používala pocity, aby lépe vnímala pohyby, sníh. Nejde jenom vycházet z drilu, ale důležitý je i cit k lyžím. Víc ho používat. Když se tohle všechno skloubí, je to paráda. Člověk musí cítit lyže, fungovat v návaznosti s nimi. Ono totiž nejde lyže přeprat. Jakmile se pohyb udělá brzo, pozdě nebo ve špatný okamžik, můžete to dělat sebevětší silou, být maximálně agresivní, ale nefunguje to. Jsem rád, že u Ester tohle začalo postupně do sebe zapadat. Ester je opravdu schopná se v hlavě nastavit tak, že v závodě prodá všechno, co se naučila. Je to závodní typ. Je schopná skloubit zarputilost a cílevědomost tak, že ji to nebrzdí. Znám milion lidí, kteří byli stejně pracovití, zarputilí, ale mělo to u nich opačný efekt. Protože nebyli uvolnění a nefungovalo to. Ester je schopná všechno skloubit a použít to ve správný moment. Ví, co má dělat, umí to pak v závodě všechno uplatnit. Pokud by třeba brácha teď v té vypjaté době byl pozitivní na covid, jsem nachystaný zaskočit. Nebo když budou něco potřebovat, pomůžu. Ještě jsme řešili určité předstartovní věci, což pokračuje dál. Něco jsme rozpracovali a pokračujeme v tom. To je oblast, která mě hodně zajímá, využíváme k tomu i jednoho profesionála z oboru. Snažíme se vyvinout co nejlepší rozcvičku před startem. Olympiáda byla velká, plná emocí, super. Ale naposledy, co předváděla na sjezdovkách, bylo kvalitativně a sportovně výš. Být druhý ve sjezdu, to je opravdu velký úspěch. A myslím si, že tím zdaleka neskončila. Uvědomila si, že umí jezdit i obřák a slalom. Takže to teprve ještě rozbalí. Už před minulou sezonou jsem jí říkal, že může být do třetího místa. Zuzka (maminka) mi úplně nevěřila, ale opravdu si za tím stojím. Že na to má. Nevím, jestli úplně vyhrát, ale nebude to tak dlouhá doba, kdy bude v elitní trojce. Protože je fakt skvělá.“ |
