Lyžování platí ve světě sportu za jednu z nejdražších disciplín. To potvrzuje i sjezdařka Kateřina Pauláthová. „Jeden pár závodních lyží vyjde na 30 tisíc a výš a jen na sezonu jich potřebuju okolo pěti na jednu disciplínu,“ říká česká olympionička. Pro iSport LIFE ukázala, jak vypadá její tréninková výstroj, a vysvětlila rozdíly mezi výbavou amatérských a profesionálních lyžařů.
Díky iSport LIFU jste měli možnost nahlédnout do sportovní tašky světové jedničky v deblu Barbory Strýcové, zblízka vidět výstroj nejlepšího českého fleretisty Alexandera Choupenitche nebo zjistit, v čem trénuje sparťanský záložník Lukáš Vácha. Tentokrát své sportovní vybavení ukázala česká lyžařka Kateřina Pauláthová, jejíž hlavní disciplínou je obří slalom.
1. Lyže
„Na tréninky si většinou beru tři až pět párů lyží. Na první pohled můžou vypadat stejně, ale liší se hranami, vázáním a tvrdostí. Některé jsou vhodnější například na měkký sníh, další jsou zase rychlejší… Na tréninku si to testujeme, abychom si pak v závodě mohli vybrat ty nejlepší.
Jen na jednu disciplínu potřebujeme pět párů lyží na sezonu. Jiné se totiž používají na slalom, na sjezd nebo například na obří slalom. Lyže úplně po každém tréninku i závodě brousíme. Kvůli opotřebení se tak další zimu už moc používat nedají a dostáváme od týmu nové.
Díky mým výsledkům jsem se stala součástí týmu, který mi lyže dodává. Osobně jsem si je tedy nikdy nemusela kupovat, a proto ani přesně nevím, kolik stojí. Tipuju, že to by to mohlo být okolo 30 tisíc a výš. Pokud by si člověk chtěl koupit tyhle závodní lyže, stejně by je ale nesehnal.
Lidé si často myslí, že když mají lyže v obchodě stejný design, jsou to automaticky ty stejné závodní, co používáme my. Tak to ale není. Konkrétně tyto, které mám aktuálně já, se vyrábějí pouze na jednom místě ve Francii, kde mají své závodní oddělení a odkud se dostávají skutečně pouze k závodníkům.“
2. Hůlky
„Tyhle hůlky se v ničem příliš neliší od těch, které používají i amatérští lyžaři. Já mám rovné, ale někteří mají raději zakroucené. Ty se používají především u rychlostních disciplín. Je to kvůli tomu, že když se zabalíte, lépe se omotají kolem vašeho těla a jsou tak více aerodynamické. Hůlky na slalom se zase liší tím, že mají v oblasti rukojeti i plastové chrániče. Brány totiž srážíte rukou a náraz by vás bez chrániče mohl docela bolet.“
3. Batoh
„Všechno, co vidíte na fotce kromě lyží a hůlek, nosím v batohu. Mívá snad dvacet kilo. (smích) Většinou si ho necháváme pod kopcem a po sjezdu si v něm vezmeme, co zrovna potřebujeme. Já si batoh vždy raději i podepisuju lihovkou. Dostáváme ho totiž od týmu, což znamená, že většina lidí, kteří jezdí na stejných lyžích, má i úplně stejný batoh. Proto je lepší si ho podepsat, aby nedošlo k záměně.“
4. Lyžáky
„Naše lyžáky většinou bývají hodně tvrdé. Tvrdosti skeletu se jinak říká také flex. U zkušenějších amatérských lyžařů se číslo tvrdosti pohybuje od 90 do 130, u závodníků je to až kolem 160. Noha je tak v opravdu brutálním flexu. Lyžáky si proto zapínáme jen na jízdu samotnou nebo by se nám noha úplně odkrvila.
Uvnitř máme skelet vybroušený přesně na naše nohy. Přirovnala bych to k tomu, když se brousí zub. Hodně závodníků mívá například různé výrůstky na patách, a proto se skelet upravuje tak, aby jim přesně seděl. On i milimetr materiálu udělá dost. Kdyby chtěl tedy někdo zkusit moje lyžáky, nemůžu mu je doporučit, protože mu s velkou pravděpodobností vůbec sedět nebudou.“
5. Vložky do lyžáků
„Vložku máme vždy vytahovací a zavazovací, a to kvůli tomu, aby byla noha ještě pevnější. Až si tyhle botičky nazujeme a pořádně utáhneme, obouváme se do skeletu.“
6. Brýle
„Já osobně nosím na sjezdovku někdy i čtvery brýle, protože se mi nechtějí měnit sklíčka. Vyměnit ho trvá asi 30 sekund, ale pro mě je pohodlnější vzít si rovnou několik brýlí. Sklíčka volíme vždy podle konkrétního počasí. Když je slunečno, mám ho úplně zatmavené, když je mlha mám rozjasňující, na umělé osvětlení je zase nejlepší úplně čiré. Jen takové sklíčko přijde klidně na 3,5 tisíce korun a navíc je docela těžké jej sehnat. Naštěstí i tohle dostáváme od týmu.“
7. Helma
„Každá helma, s kterou závodíme, musí být kvůli bezpečnosti schválená Mezinárodní lyžařskou federací. Na slalom může být i helma bez uší, což znamená, že nemusí být tak pevná jako je tato na fotce. U slalomu se navíc k helmě přidělává i kovová konstrukce, která chrání ústa. Je to kvůli tomu, aby si člověk při srážení brány nevybil zuby.“
8. Páteřák
„Neexistuje sice žádný předpis, podle kterého by byl páteřák povinný, ale nosí ho snad 99 % závodnic. Někdy jezdíme až sto kilometrovou rychlostí a je proto potřeba být opravdu dobře chráněný. Ze začátku jsem to úplně nesnášela. Člověk se v tom potí, pořád se vám to souká nahoru, shrnuje vám to spodní prádlo… Ale zvyknete si a teď už bych bez páteřáku na sjezdovku snad ani nešla.“
9. Kombinéza
„Na kombinéze jsme mohli mít nejdřív jakýkoliv design, ale pak se to unifikovalo a museli jsme mít všichni stejný. Já jsem si tam alespoň nechala udělat takovou blbůstku, kačenky, kterými se moje kombinéza liší od těch ostatních. Jednu kačenku mám i na zadku z druhé strany.“
10. Bolerko
„Tohle je speciální bolerko, které má dlouhý rukáv a v oblasti paží je vyztužené tvrdým materiálem. To si dáváme pod kombinézu jako chránič. Když totiž jezdíme obří slalom, jednotlivých branek se dotýkáme právě pažemi. Když do branky najedete stokilometrovou rychlostí, branka vás pořádně bouchne a docela to bolí.“
11. Chrániče na předloktí
„Ze stejného důvodu si dáváme i chrániče na předloktí. Já osobně je nosím na kombinéze, ale znám i lyžaře, kteří je mají pod ní.“
12. Kraťasy
„Možná to někomu může připadat legrační, ale lyžaři běžně nosí na kombinéze zateplené kraťasy. Kombinéza je totiž vyrobená z opravdu lehkého materiálu a bývá v ní tak docela zima na zadek a nohy. Abychom tedy na sedačce nebo na kotvě zbytečně nemrzli, dáváme si tyhle kraťasy. Ale to samozřejmě jen na trénincích, v závodě je nemáme.“
13. Kompresní podkolenky
„Někteří lyžaři si do lyžáků dávají tlusté ponožky, závodníci do nich naopak nosí co možná nejtenčí kompresní podkolenky. Je v tom sice opravdu zima, ale potřebujeme, aby měla noha v lyžáku co největší cit.“
14. Oteplováky a bunda
„Trénink si snažíme, pokud možno, co nejvíce přizpůsobovat závodu. V závodě toho na sobě chcete mít kvůli aerodynamice co možná nejmíň. Jak už jsem ale říkala, kombinéza je opravdu tenká a na sedačce nebo po sjezdu je v ní docela zima. Proto si na dobu, kdy zrovna nelyžuju, oblékám oteplováky, bundu a někdy i dlouhý kabát, který mám skoro po kotníky. Na jízdu samotnou si pak oblečení sundáme, trenér jej sveze dolů a tam si ho zase oblékneme.“
15. Termoprádlo
„Možná to není na první pohled zřejmé, ale pod kombinézou nosíme vždy i termoprádlo. Mít kombinézu na holém těle by bylo asi docela nepříjemné a byla by nám zima. Při rychlostních disciplínách jako je Super G nebo sjezd se pod ní nosí ještě propustná podkombinéza. Při obřím slalomu se ale většinou nepoužívá.“
16. Rukavice
„Když se při jízdě nakloníme do oblouku, často celým hřbetem ruky jezdíme po sněhu. Obyčejné rukavice by se na ledě hned sedřely. Proto používáme zpevněné, které v sobě mají karbonový chránič, díky kterému si neuděláme nic s rukou a navíc prodlužuje i životnost rukavice.“
