Poslední závod lyžařského Světového poháru absolvovala Ester Ledecká 17. března 2022 ve francouzském Courchevelu, kde skončila 14. v Super-G. Den před tím obsadila sedmé místo ve sjezdu. Nyní věří, že se konečně dočká a v pátek se dostane na start Super-G ve Svatém Mořici.
O tom, že absolvovaný trénink nic neznamená, se nejlepší česká sjezdařka přesvědčila v polovině listopadu, kdy víkendové závody přes švýcarsko-italskou hranici z Zermattu do Cervinie odfoukl vítr. A tak se čekání na návrat protáhlo. Předpověď počasí hlásí na sobotu i neděli mírné sněžení ve Svatém Mořici s teplotami kolem nuly.
Po roce a tři čtvrtě byste ve Svatém Mořici konečně mohla dočkat lyžařského závodu. Máte od něj velká očekávání?
„Vlastně ani nevím, protože jsem tam nikdy žádné pořádné výsledky nezajížděla. Proto si myslím, že je na čase to změnit a o něco se pokusit. A právě proto jsme se v posledním týdnu a dnech tolik snažili a poctivě trénovali v Suldenu, o údolí vedle, abychom přivykli podobným podmínkám.“
Jak důležité pro vás je, že díky trenéru Franzi Gamperovi máte téměř všude v Itálii ideální podmínky? A tady vám prý i vybudovali novou trať na míru a ještě vám ji uzavřeli.
„Je to paráda, a o to víc si cením, jestli trať vzniká přímo pro mě. Ale tak nějak jsme si ji snad s Franzem i zasloužili. Ale je samozřejmě velmi příjemné, když nám „pisten šéf“ (vedoucí areálu Alexander Ortler – pozn.) vychází takto vstříc a vše dokonale zařídil. Ono totiž v posledních týdnech nebylo vůbec jednoduché sehnat jakoukoliv trať, obzvlášť takto připravenou hezkou sjezdovku, kde jsme mohli jezdit sami. Protože přece jen na trénink sjezdu musí mít člověk celou „pistu“ i kvůli bezpečnosti.“
Stihnete během tréninku případně jízdy na lanovce vnímat okolní kulisy?
„Myslím, že mám dobrou kancelář. (smích) Trenér Franz Gamper mě vždy na lanovce zásobuje informacemi, takže to tady už dobře znám. Že tady je nejvyšší hora Ortler, tam za dalšími kopci je Svatý Mořic, kde bychom měli o víkendu závodit. Že na opačnou stranu jsou Pitztal a Ötztal se Söldenem, kde také trénujeme. Ano, tady v Suldenu je to tak krásné, jak jsou hory blízko, na dosah rukou. Což se z auta říct nedá.“
Máte nejoblíbenější místo na trénink?
„Jsem ráda všude tam, kde mohu jezdit z kopce.“
Co je klíčové pro výběr trati?
„Vybíráme je tak, kde víme, že sněžilo nejméně. Vím, že to zní divně, ale…“
Můžete to vysvětlit?
„Samozřejmě potřebujeme sníh, ale pokud je to ten měkký, čerstvý, tak se sjezdovka velmi špatně upravuje a hlavně je pro trénink rychlostních disciplín nebezpečná. Velmi rychle se v ní udělají koryta a vzápětí je trať „rozsekaná“. Proto se vždy snažíme najít sjezdovky, které budou pevné jako tady v Suldenu. Tady je sice z části také umělý sníh, ale takzvaný udusaný a zpevněný. Tím, že poslední dny a minulý týden hodně sněžilo, tak bylo vše obtížnější.“
Co vlastně očekáváte od návratu? Dala jste si nějaké cíle?
„Nedala. Především jsem ráda, že konečně lyžuji a mohu jezdit i na snowboardu. Že jsem prostě zpátky a moc si toho vážím. Konečně jsem se vylízala z toho svého loňského zranění, a proto bych chtěla potěšit i tým, který na mě tolik maká. Starají se maximálně, a proto bych pro ně i pro sebe ráda zajela pár skvělých výsledků. Udělám maximum proto, abych co nejlépe trénovala a pak podala co nejlepší možný výkon. Teď mě víc než umístění zajímá to, aby se zase aspoň o kousek zlepšila.“
Pořád platí, že v probíhající sezoně dostanou přednost lyžařské závody před snowboardovými?
„Ano, je to tak. Teď jsme jen lyžovali a tak tomu bude i nadále. Na prkně jsem byla naposledy v listopadu v Söldenu, kde nám také připravili skvělé podmínky s výborně připravenou tratí. Jsem nadšená, jak krásně se k nám na horách chovají. Moci si toho vážím.“
Po závodech ve Svatém Mořici byste měla týden před Vánoci absolvovat poslední letošní závody ve Val d’Isere. Stihnete pak obstarat dárky?
„No, zatím nemám vůbec nic. Takže to letos bude hodně složité (smích). Budu muset zabojovat a snažit se co nejvíce zajistit na cestách při nákupech po internetu a nechat něco poslat do Prahy či do Londýna podle toho, kde si vše budu moci vyzvednout. Vždyť já nebyla skoro dva měsíce v Praze, ani v Česku a do Vánoc asi také nebudu. No a u toho zbytku se prostě budu muset snažit spolehnout na Ježíška.“
Jak to máte jako vrcholová sportovkyně s vánočním cukrovím?
„Jíst bych ho asi mohla, ale akorát, že žádné nemám. Babička mi vždy nějaké pošle po někom, kdo odjíždí z Prahy za mnou na trénink nebo na závody. Takže doufám, že babička nezapomene a nějaké cukroví se ke mně dostane už teď v předvánočním období.“
