Zabystřan před Hahnenkammem: Prudší, než si člověk dokáže představit
Devět let od výletu na stupně vítězů Ondřeja Banka v superkombinaci se na slavný Hahnenkamm vrací významná česká stopa. Jan Zabystřan se poprvé v kariéře chystá na velký lyžařský svátek. Ikonickou sjezdovku Streif si už dvakrát projel v trénincích a čeká ho páteční super-G a sobotní legendární sjezd Světového poháru. „Za mě je ten vrch určitě daleko prudší, než si člověk dokáže představit ze záběrů kamer,“ usmívá se.
Nebude mít čas se rozkoukat. Jan Zabystřan hned v prvních metrech poletí Startschussem a během 8,5 sekundy dosáhne rychlosti sta kilometrů v hodině. A pak už bude padat do Mausefalle, slavné Myší díry.
„Člověk vypálí ze startu, je třeba být stoprocentně připravený, od první sekundy do toho dupat,“ vysvětluje Zabystřan. „Hnedka levá, pravá zatáčka a Mausefalle, když má člověk přes sto kilometrů. Ale fakt nádherný skok…“
Je mu šestadvacet a trvalo mu celou dosavadní kariéru, než k tomuhle momentu dospěl. Jako sice talentovaný borec, ale zároveň lyžař z malé české země, šel nejdřív klasickou cestou. Zkoušel si najít úspěch v točivých disciplínách, bodoval v kombinacích.
Před dvěma lety získal však díky angažmá u česky naladěné značky Kästle elitní vybavení, uvázal se k adrenalinové rychlosti, minulé léto mu pomohlo spojení s německým týmem. A teď je tady. Muž, který v rychlostních závodech pravidelně sbírá body, se poprvé chystá na slavný Hahnenkamm.
„Je hezké být tady, krásný to konečně jet. Je to pro mě premiéra, protože oproti Wengenu nebo Bormiu tady nikdy nebyly kombinace. Proto jsem to nikdy neměl v plánu úplně jet, protože to bylo čistě pro sjezdaře. Ale letos, když jedu poprvé celý seriál, jsem rád, že jsem se na tohle krásné místo konečně dostal,“ raduje se Zabystřan.
Letos už zazářil na svahu Birds of Prey v Beaver Creek, kde dvakrát skončil těsně za desítkou. Body bral i ve Val Gardeně, na ledové hoře v Bormiu nebo před týdnem na Lauberhornu, nejdelší sjezdovce Světového poháru ve Wengenu. Do sbírky mu chybí už jen Kitzbühel.
„Samozřejmě, před prvním tréninkem jsem viděl hodně videí, ale na tu realitu se člověk asi nedokáže připravit, dokud tady není,“ líčí Zabystřan zážitky z úterního a středečního tréninku, kdy slavnou trať poznával. „Co je fajn, že tam člověk jede jenom rychle a rovně, takže to není až tak ostré, tak brutální, jak to na prohlídce vypadá. Je fakt potřeba být pevný, držet oblouk, nepustit z něho.“
Hrst unikátních nástrah
Sjezdovka Streif je dlouhá 3312 metrů a během akcí nabitých necelých dvou minut závodníky prověří hrstí unikátních nástrah. Zabystřan, ač nováček, je jeden z nejšikovnějších lyžařů závodního pole a výzvy nadšeně přijímá. Třeba Karusell, otočku o 180 stupňů, do níž se závodníci řítí chvíli po Mausefalle.
„Pak je dost velká komprese, nájezd a sto osmdesátka, krásná zatáčka, člověk musí trochu nadriftovat,“ líčí Zabystřan. „Vršek mě fakt dost baví. Je potřeba být pevný, jít si pro každý oblouk dopředu, prvních třicet sekund makat co nejvíc to jde.“
Po technicky náročné pasáži následují dvě rovinatější pasáže, kde borci po prvním nárazu musí hlavně držet rychlost.
„Je to trochu skákavé, což mně úplně nesedí, ale zkoušel jsem na tom zapracovat, doufejme, že se to do závodu podaří líp,“ říká Zabystřan. „V částech je to dost rozbité. Když jsem startoval po třicítce a byly delší intervaly, byla dost tma, což tomu úplně nepomáhá. Hlavně po Hausbergu na nájezdu na Traverse je nepříjemné, když na to člověk úplně nevidí.“
Jde o jednu z nejzrádnějších pasáží sjezdovky. Těsně před cílem po náročném skoku Hausbergkante následuje přejezd do ledovaté a nerovné pasáže. Pak už se blíží cílový šus s posledním skokem.
Po dvou tréninkových jízdách měli závodníci ve čtvrtek volný den a nabírali sílu na dva závodní dny. V pátek se na Streifu jede super-G, v sobotu sjezd, v neděli program v Kitzbühelu končí slalomem, už bez českého jezdce.
„Je to o sbírání zkušeností, ale budu se snažit být určitě do třicítky, to je cíl na celou sezonu. Uvidíme, jak to sedne,“ podotýká Zabystřan. „Atmosféra bude určitě krásná. Uvidíme spoustu tisíců fanoušků, davy lidí. Rakušáci určitě budou umět fandit. Už jsem tady byl jednou na slalomu, něco podobného jsem zažil, sobotní sjezd bude něco daleko speciálnější. Moc se těším.“
Startschuss
Po startu ve výšce 1 665 metrů nad mořem hned následuje 160 metrů dlouhý Startschuss neboli Starthang s klesáním 27 stupňů. Sto kilometrů v hodině borci dosáhnou za 8,5 sekundy.
Mausefalle
Pád to myší díry, jak skoku s klesáním 85 procent poprvé řekl legendární Toni Sailer. Lyžaři ve skoku létají až osmdesát metrů daleko a sekci opouští v rychlosti kolem 120 kilometrů v hodině.
Karusell
Malá centrifuga, která závodníky otočí o 180 stupňů. Přetížení zde činí 3,1 g.
Steilhang
Jedna z technicky nejnáročnějších pasáží Světového poháru. Lyžaře tu ve velké rychlosti čeká pravotočivá zatáčka s klesáním 72 procent.
Brücknenschuss & Gschöss
Rovinatější sekce, kde můžou borci trochu nabrat dech, zároveň ale nesmí ztratit rychlost.
Alte Schneise
Dlouhá prudká pasáž po menším skoku.
Seidlamsprung
Místo poblíž farmy Seidlalm, kde kdysi otcové zakladatelé Serge Lang, Honore Bonnet a Bob Beattie vymysleli Světový pohár. Tady není čas na chybu, borci se musí při skoku správně narichtovat, aby dobře projeli následující zatáčku Seidlalmkurve.
Lärchenschuss
Klouzavá část mezi modříny po pravotočivé zatáčce, která vede do sekce Oberhausberg
Hausbergkante
Klíčový padák s klesáním 70 procent, který vede do zrádného Traversu.
Traverse
Ledová a nerovná část, která způsobila už hodně pádů.
Zielschuss
Velký finiš, kde se jezdí v rychlostech přes 145 kilometrů za hodinu. Rekord drží Michael Walchhofer, v roce 2006 mu naměřili 153 kilometrů v hodině. Pro diváky je těsně před cílem ještě cílový skok Rasmusleitn.
