Blonďaté štěstí Janatová: Kdo je nový objev, který zabral vítězné křeslo?
V cíli byla ze všech jako první, usadila v pohodlném křesle pro vedoucí závodnici a za rozzářených úsměvů tam pobyla pěknou chvilku. Blonďatá běžkařka Kateřina Janatová udělala na Zlaté lyži v Novém Městě na Moravě další průlomový krok své životní sezony. Na bruslařské desítce si třináctým místem vylepšila nejlepší výsledek kariéry. Ta se v jejích 22 letech rozbíhá hodně slibně.
Nadýchla se a vypálila na trať. Ostře a s odvahou. Žádný strach, šla do toho naplno. S číslem dvě se na trati mihla kolem Lotyšky Eidukaové s jedničkou a za cílem šla rovnou na křeslo pro vedoucí závodnici. A pořádně si to užila.
„Pro mě to bylo poprvé a byl to úžasný pocit, snad v něm pobudu ještě víckrát. Doufám, že se do něj posadím, kdyby to bylo ještě tuhle sezonu, budu nadšená,“ rozplývala se Janatová.
Do copu si před závodem vetknula stužku v barvách trikolory.
„To máme všechny holky jako takový symbol, navíc v Česku, tak to je trochu nutnost,“ vysvětlovala.
Do Vysočina areny sice zdaleka nepřišly davy jako na biatlon, hlavní tribuna ale způsobila solidní rachot a činili se i fanoušci kolem trati. Zatímco česká jednička Kateřina Razýmová se atmosféry trochu polekala, Janatovou jejich energie hnala dopředu.
„Určitě to není náhoda, že se mi to povedlo zrovna tady. Fanoušci mě táhli, atmosféra byla opravdu úžasná,“ pochvalovala si.
Dívka z Jilemnice kdysi jezdila na sjezdovkách, pak se věnovala i atletice.
„Na sportovní základní škole v Jilemnici jsem začala běhat na běžkách,“ vysvětila.
Před čtyřmi lety právě v Novém Městě na Moravě poprvé startovala v závodě Světového poháru. Tehdy jí bylo osmnáct let a od té doby udělala pořádný krok vpřed. S nástupem reprezentačního trenéra Jana France postoupila do dospělé reprezentace. V minulé sezoně si poprvé sáhla na body. A v téhle zimě už jich má téměř stovku.
Janatová se zatím prosazovala hlavně ve sprintech. Umí jet rychle, o čemž svědčí její výsledky v kvalifikacích. V Planici byla sedmá, v Drážďanech osmá. Jen v tlačenici rozjížděk se jí zatím nedaří, postup do semifinále ještě nezažila.
„Je to ve zkušenostech. Když závodíme v Česku, tak i když vystartuju špatně, tak mě ty holky jakoby pustí dopředu. Ve svěťáku vám nikde neodpustí chybičku,“ líčí Janatová. „Musím říct, že to s každým závodem bylo lepší, ale pořád to nedopadlo. Doufám, že semifinále dopadne na dalším svěťáku.“
Janatová ale postupně získává jistotu i na delších tratích. Jako jediná Češka se při nedávné Tour de Ski dostala až k závěrečnému stoupání na Alpe de Cermis. Vešla se do třicítky, stejně jako na bruslařské desítce v Toblachu.
Ve sprinterských rozjížďkách se nebojí útočit z čela. A podobnou taktiku nastavila v Novém Městě. Napálila tempo a drtilo ho dál a dál. Až byla v cíli.
„Dřív jsem to tak dělala vždycky, ale v životě jsem nevydržela. Ale jak na to jsem líp a líp, dokážu vydržet déle a déle. Myslím, že mi sedí začít rychleji a zkusit přežít,“ usmála se. „Neměla jsem vůbec žádnou strategii. Ale když jsem zjistila, že na sedmém kilometru ještě můžu, tak jsem si říkala, že to může být super a nesmím tam nechat ani kousíček, aby z toho byl nejlepší výsledek. Letos jsem zapracovala i víc do vytrvalosti a na deset kiláků to stačí.“
To všechno jen dva týdny po konci Tour de Ski. A zatímco většina distančních závodnic minulý víkend odpočívala, Janatová bojovala ve sprintu v Drážďanech.
„Už docela cítím docela křeče v rukou a těším se, až si odpočinu a začnu se připravovat na U23, což je můj vrchol,“ připomíná Janatová světový šampionát své věkové kategorie, který se koná na přelomu únoru a března v Oberwiesenthalu.
