Janatová po životní sezoně: Je to velký skok. Olympiáda je motivace, ale muselo by se vše sejít
Od dob Kateřiny Neumannové Česko nemělo tak kvalitní lyžařku. Kateřina Janatová zakončila sezonu Světového poháru jako šestá žena celkové klasifikace. Několikrát sahala po stupních vítězů, což je pro ni i velká motivace před blížící se olympiádou. „S Katkou Neumannovou jsem docela v kontaktu třeba i mezi závody. Napíšeme si, což je super podpora,“ říká blondýnka z Jilemnice, se kterou jsme hovořili celkově o sezoně, olympijské výzvě, odpočinku i oblíbeném jídle od maminky při návratu domů.
Na závěr sezony Světového poháru jste si střihla padesát kilometrů klasicky v Lahti. Jak dlouho po takové štrece regenerujete?
„Jsou to možná až dva dny, ale měli jsme konec sezóny. Nešlo se úplně brzy spát, takže regenerace se pak ještě protahuje. Hlavně se potřebuju pořádně najíst a napít, protože dehydratace mě pak může docela dohánět. A potom se dobře vyspat. Jinak na to nějaký recept nemám.“
Pojďme ale spíš na začátek sezony. Kdyby vám někdo řekl, že budete šestá ve SP, co byste mu odpověděla?
„Asi bych mu nevěřila. Věděla bych, že nějaký potenciál mám, abych vylepšila třináctou příčku z té předešlé sezony, ale že bych poskočila o tolik pozic? Ono se to nezdá, ale v takové konkurenci je pak náročný jakýkoliv posun pořadím, natož takový skok.“
Jde o nejlepší umístění české ženy ve Světovém poháru od roku 2007, kdy Kateřina Neumannová byla třetí. Jak vám to zní?
„Samozřejmě skvěle. Přijde mi, že lyžování se docela posouvá. Státy jako Norsko a Švédsko jsou opravdu silné a jsem ráda, když dokážeme i my holky z menších zemí takhle konkurovat. Není to pak takové jednolité. I mladší závodníci vidí, že to není nemožné. Doufám, že je to motivace i pro ostatní.“
Pomohla vám k úspěšné sezoně i parta v reprezentaci?
„Myslím, že letos jsme měli v týmu fakt skvělou atmosféru, což dodává pohodu všem od závodníků až po servis. Takže je to jedna důležitá stránka. Kdybych se necítila na závodech dobře, tak mi to bude na psychice ubírat a asi bych nepodala takový výkon, jako když mi tým fandí.“
Padesátka na MS? Takhle unavená jsem nikdy nebyla
Co pro vás byl nejsilnější moment ročníku?
„To byla určitě padesátka bruslením na MS v Trondheimu, protože horší podmínky jsem fakt ještě nezažila. Ono to s lyžováním nemělo moc co dělat. Pak jsem se i bavila s některými soupeřkami. Bolely nás úplně jiný svaly, než které primárně používáme. Na tenhle závod nikdy nezapomenu. Lidi padali, protože lyže se zasekávaly. Vlastně je to nepopsatelné.“
Vidíte to. Já myslel, že se budete rozplývat nad atmosférou na padesátce, ale zdá se, že to bylo peklo.
„Bylo to náročné. Samozřejmě na diváky v Trondheimu budu vzpomínat vždy, protože jsem ty lidi kolem vnímala. I když na nás nepřišlo tolik diváků jako na muže, protože jsme neměli ani tak dobré počasí. Den předtím jsem právě na kluky koukala v televizi a říkala jsem si jen, wooow, sto tisíc lidí? To je neskutečné.“
Mohli podle vás pořadatelé udělat víc pro kvalitu tratí?
„Problém byl, že to mistrovství trvalo docela dlouho. Často solili, takže jak se potom sníh pořád projížděl rolbou a upravoval, tak už právě na tu sůl
