Je to cesta ze dna jak v pohádce o zakleté princezně. České skoky na lyžích bojují s dlouhodobými deficity z minulosti a kdysi slavná národní disciplína živoří. Z Turné čtyř můstků se reprezentanti už podruhé za sebou vraceli bez jediného bodu, na rozdíl od rozvojového Turecka. Kdysi hrdý sport prožívá už několik let hlubokou krizi. „V Čechách si všichni myslí, jak je to tady v pořádku, ale není,“ upozorňuje kouč národního týmu Vasja Bajc. Kde jsou hlavní problémy?
Než se kouč Miroslav Petrásek dočkal legendárních úspěchů se zlatým týmem českého běžeckého lyžování kolem Lukáše Bauera a spol., musel strpět pobavené úsměvy a přijímat turecký med. Na MS 2001 v Lahti si tehdy ve štafetě Turci zkrátili trať, v cíli byli dřív než Češi, a kamarádi pak Petráskovi z legrace nosili provokativní dárečky. Slovinský trenér Vasja Bajc je po letošním Turné čtyř můstků v podobné pozici. Turek Fatih Arda Ipcioglu si domů veze dva body do Světového poháru. Což je přesně o dva body víc, než za celou sezonu zatím nasbíral celý český tým. Bajc si ale nezaslouží blahosklonný úsměv. Jsou tu důvody této anomálie.
TURECKÉ KOŘENY
Byl to sám Vasja Bajc, který kdysi v Turecku od nuly rozvíjel skokanský program. Před šestnácti lety přijel do země krátce poté, co z Jakuba Jandy udělal na čas nejlepšího skokana světa. Převzal skupinu motivovaných kloučků, jeden z nich před pár dny v Oberstdorfu přinesl Turecku historické body ve Světovém poháru. „Z jedné strany jsem zklamaný, že se tak daleko dostal jen on, v Turecku jsem měl šest sedm kluků,“ líčí Bajc. „Svaz ho podporuje. Celé léto trénuje v Planici, v Kranji, má stejné trenéry jako Slovinci. Viděl jsem sociální média, kde se lidé diví, že Turek porazil všechny Čechy. Ale proč by nemohl mít body, žije ve stejném skokanském systému jako Kraft, jako Granerud.“
KOUDELKŮV NÁVRAT
Český tým dlouhodobě stojí na výkonnosti lídra Romana Koudelky, ten se ale zatím teprve dostává do formy po operaci kolene. Do Světového poháru se vrátil těsně před Vánoci a až v rakouské části Turné předváděl záblesky své někdejší slávy. V kvalifikacích se už vtlačil do dvacítky, závody pak ale pokazil. „Koudy si v Bischáku myslel, že už má na desítku. Já jsem mu říkal: Pro tebe je úspěch, že ses v tak krátkém čase dostal zpátky na můstky. Udělal jsi dvacet skoků na velkém můstku a chceš bojovat s Geigerem,“ vysvětluje Bajc.
ČEKÁNÍ NA ŠAMPIONA
Viktor Polášek před pěti lety vyhrál juniorské mistrovství světa, mezi dospělými se mu ale stále nedaří udělat krok vpřed. Předpoklady však stále má, před sezonou zhubnul šest kilo, ale průnik do špičky se stále nedaří. Ve Wisle mu do třicítky scházelo půl bodu. „U Poldy jsou problémy lyže. Na nájezdu je kilometr a půl pomalejší než zbytek pole. To je, jako byste se rozjížděli o dvě tři lavičky níž. Jeho pozice není stoprocentní, ale aby tak špatná, že je o kilometr a půl pomalejší, to taky není,“ říká Bajc.
ÚZKÁ ŠPIČKA
Koudelka s Poláškem jsou jediní dva závodníci s reálnou vyhlídkou bojovat ve Světovém poháru o body. Konkurence v týmu je mizivá, Čestmír Kožíšek se trápí i v druholigovém Kontinentálním poháru. Filip Sakala doplácí na špatný poměr tělesné hmotnosti, potřeboval by několik kilo zhubnout. „Tohle je teď realita, s Maturinem (asistentem Janem Maturou) děláme všechno. Tlačíme na kluky, že v tomhle systému musíme pokračovat, že dřív nebo později výsledek přijde,“ líčí Bajc. „Ale jasně, skokanští fanoušci nemůžou být spokojeni. My jako trenéři nejsme spokojení v první řadě.“
BÍDA S NOUZÍ
Současná skokanská krize má hluboké kořeny. Někdejší vedení úseku zanedbalo infrastrukturu i výchovu mládeže. Nové vedení v čele s bývalým šampionem Jakubem Jandou to má složité. V zemi stále nefunguje jediný velký můstek, díky harrachovským nadšencům se v minulé zimě aspoň podařilo obnovit devadesátku, klíčovou pro přípravu reprezentace i mládeže. „Všechna čest bratřím Slavíkům a harrachovskému klubu! Na lanovce k můstku ale pořád musíte běhat. Takhle nikdo netrénuje, skoky nejsou vytrvalostní sport, ale dynamický. Potřebujeme skokany, ne běžce na lyžích,“ říká Bajc. „V Čechách jsou dva tři čtyři talenti, s kterými za pět let můžeme něco udělat. Nemáme ale infrastrukturu.“
PLANICA JAKO PEKING
Bajcův tým se ale stále snaží z mála vytěžit maximum. Těsně před odletem na olympijské hry tým vynechá víkend Světového poháru ve Willingenu a času využije k tréninkovému kempu v Planici. „Mika Kojonkoski (slavný finský trenér), který v Číně trénuje, říkal, že můstky v Planici jsou stejné jako v Pekingu. Proto byli Číňani celé léto ve Slovinsku,“ prozrazuje Bajc. „Snažíme se udělat maximum, uvidíme, kam nás to dovede.“
