Tahle ztráta české skoky na lyžích hodně bolí. Juniorský mistr světa Viktor Polášek už nezvládnul dál čekat na průlom do špičky a v pouhých čtyřiadvaceti letech končí kariéru. Důležitým faktorem bylo i zdraví poté, co kvůli snaze o co nejlepší závodní váhu výrazně zhubnul. „Můj psychický a fyzický stav není natolik dobrý, abych momentálně pokračoval dál,“ říká skokan.
Pracovitý a talentovaný borec, který mohl létat. Překážek v cestě Viktora Poláška se však objevilo moc, takže zůstává na zemi. Před pěti lety vyhrál v Park City juniorské mistrovství světa, od té doby se však většinou trápil. Vloni v létě zažil záblesk naděje, bodoval v elitní Grand Prix, ve Frenštátě pod Radhoštěm vyhrál Memoriál Jiřího Rašky. Další komplikovaná zima, navíc s nešťastným pozitivním testem a následnou izolací na ZOH v Pekingu, mu definitivně vzaly sílu.
Co stojí za vaším rozhodnutím?
„Těch momentů bylo víc. Za prvé to jsou výsledky, které se čtyři roky nedostavily. Hlavní je ale to, že jsem nedokázal spojit letní formu do té zimní a vyskákat si nějaký hezký výsledek. Investoval jsem do toho kus života, ten sportovní mi to bohužel nevrátil zpátky. Už nemám sílu dál pokračovat. Potřebuju si zkusit, co to je život bez sportu. Sport už pro mě momentálně není to hlavní. Uvidím, co bude dál.“
V létě to přitom vypadalo nadějně…
„Léto právě bylo asi nejlepší, co jsem ve svojí kariéře měl. O to pro mě bylo horší, že to spadlo do neúspěchu jako v předešlé sezoně i roky předtím.“
VIKTOR POLÁŠEK |
| Narozen: 18. července 1997 (24 let) Největší úspěchy: juniorský mistr světa na středním můstku (2017), v závodech SP 12. ve Wisle (2018), 18. v Zakopaném (2017), na MS 25. na velkém můstku (2017 a 2019) |
Neuškodila vám pozice juniorského mistra světa, od kterého se hodně čekalo?
„Asi tam určitá vyšší očekávání byla. Ale když jsem zvítězil, v tu dobu jsem to nebral tak, že začnu vyhrávat Světové poháry nebo pravidelně končit do desítky. Přechod je těžký, nastaly tam momenty, které mě vždycky vrátily, a začínalo se od nuly. To bylo nejtěžší. Každý rok na něčem pracujete a potom musíte zase začínat od nuly s jinou technikou. I výměny trenérů nepomohly.“
Připomeňme, že jste v národním týmu začínal v éře Richarda Schallerta, pak jste během čtyř let zažil Davida Jiroutka a Františka Vaculíka. Jak hodnotíte spolupráci se současným koučem Vasjou Bajcem?
„Myslím, že stávající podmínky byly na kvalitní úrovni. Měli jsme program v Lublani a skákali skoro pořád v Planici. S Vasjou jsme si i osobně sedli, spolupráce a komunikace byla dobrá. Problém byl se mnou a s mojí psychikou v závodech.“
V trénincích jste často držel kontakt se špičkou, proč to nešlo v důležitých momentech?
„Kdybych to věděl, asi nejsem v téhle situaci, v jaké teď jsem. Konzultoval jsem to i během zimy s psychologem, stejně to nepomohlo. Asi tam byl nějaký větší problém, který jsem nemohl ovlivnit. Samozřejmě jsem chtěl udělat nejlepší skok, co jsem mohl. Nebyl jsem přemotivovaný, ale chyběla tam flow, uvolněnost naučeného pohybu, který v trénincích fungoval. Nevím... Dělo se to loni, předloni, bohužel to přetrvávalo dál.“
Do jaké míry sehrály roli trable s váhou?
„Zrovna u mě to bude jeden z větších důvodů. Podařilo se mi zhubnout na váhu, o které jsme si mysleli, že bude nejlepší. Že spolu s délkou lyží bude fungovat s mým stylem skoku. Okolí mi říkalo, že už není potřeba hubnout, že už je to moc. Ani jsem nefungoval jako normální člověk, spíš jako robot na hodně vybité baterky. Nenechal jsem si poradit. Uvědomil jsem si to až během začátku zimy, kdy energie nebyla taková. Prostě jsem to nezvládnul, přehnal to. Musel jsem pak vždycky dopíjet před každým závodem hodně vody, abych dostal váhu na krátké lyže. A nebylo to moc příjemné.“
Nedaly se ty problémy vyřešit? Nebude vás za pár týdnů konec kariéry mrzet?
„Já s touhle možností počítám, že toho budu litovat. Ale momentálně je rozhodnutí takové, že už nemám motivaci po čtyřech letech pokračovat dál.“
Měly vliv na rozhodnutí i podmínky v českém týmu, které dlouhodobě zaostávají za bohatší konkurencí?
„Deficit k top týmům rozhodně nějaký je. Není žádné tajemství, že finance nedosahují takové výše jako v Polsku nebo v Německu. Ale myslím, že teď se udělalo maximum. S materiálem, i tunel nám na jaře dopadnul. Z toho našeho minima jsme vyždímali maximum, bohužel to nevyšlo do závodů.“
Už máte jasno, co dál?
„Vůbec, teď jsem nad tím nepřemýšlel. Momentálně jsem tak unavený, jak fyzicky, tak psychicky, že si rád chvilku odpočinu. Potom začnu hledat, co by mě mohlo bavit.“
POLÁŠKOVY BODY VE SVĚTOVÉM POHÁRU |
|
| 2021/2022 | 0 |
| 2020/2021 | 4 |
| 2019/2020 | 15 |
| 2018/2019 | 54 |
| 2017/2018 | 0 |
| 2016/2017 | 31 |
