Bronzový hrdina Petrásek štafetě nevěří

Jak vzpomínáte na slavný závod z roku 1989 v Lahti?
„Pro mě to byl vrchol. Jel jsem druhý úsek klasikou, který tehdy byl považovaný za hodně prestižní. Nastoupila tam proti mě esa jako Kirvesniemi, Svan, Mikkelsplass. Pro mě byl fantastický zážitek, že  vůbec jdu s těmihle hvězdami na start. Byla v tom nervozita, ale hlavně čest. Fakt jsem se na to hrozně těšil.“

Bylo těžké s nimi držet krok?
„Byl příznivý sníh, mejdlo, v kterém se tak neujíždí. A my jsme dobře namazali. Byl to závod, co mně šel přesně do noty. Svan nebo Kirvesniemi za to hned nevzali, i když tempo bylo vysoké. Udržel jsem se, i když ke konci mi odjeli a přijel jsem s malou ztrátou. Byl to pro mě dobře odvedený kus práce. A že jsme to okořenili medailí bylo top. Byl jsem hrdý a šťastný.“

Jak jste prožíval závěrečný finiš, v kterém o medaili bojoval Václav Korunka?
„Už tenkrát jsem začal první komentátorské krůčky. Hnedka po dojezdu mě Dušan Gabáni pozval do televizní kabiny, dostal jsem sluchátka a třetí a čtvrtý úsek jsem komentoval. Když jsem tam vypustil: Dotahuje nás Rusák, byl jsem z toho docela nervozní... Ale dopadlo to dobře. Dodnes mám možnost si to pustit, protože jsem si to nahrál.“

Jak jste se po závodě dostal k ostatním?
„Trošku mě mrzelo, že jsem v ten moment nebyl na stadionu a hned se s nimi neobjímal. Ale rychle jsem za nimi utíkal. Vidět to seshora bylo neskutečný, to mi vynahradilo, že jsem nebyl v cíli. Venca Korunka to vyfinišoval na třetí místo a málem na druhý. Kdyby to bylo o deset metrů dál, tak jsme Finy porazili. Ale my jsme byli šťastní za medaili.“

Jaké byly oslavy?
„Já jsem tam byl za chvilčiku, už tam samozřejmě skákali. Ale jak jsem doběhl, přišla ke mně komisařka a šel jsem na doping. Hodinu a půl jsem tam byl, ale kluci na mě kolegiálně čekali v buňce. Pak jsme jeli a bylo to fajn. Nebylo to tak hektický, kluci předtím získali na olympiádě bronz, takže to bylo podruhý. Mně ale dodnes hřeje, že jsem se s těmi borci uviděl.“

Potkal jste na Holmenkollenu některého z tehdejších soupeřů?
„Viděl jsem se s Norem Mikkelsplassem. Ptal jsem se, co dělá, stará se v ženském týmu o dvě děvčata. Ptal jsem se ho na to, jestli v týmovém sprintu nezvolili špatnou taktiku s Northugem, že ho dali na první místo. On se tak usmíval. Ale cítil jsem, že udělali chybu. Já jsem ale velmi rád, že vyhráli Kanaďani. Harveymu jsem fandil, s jeho tátou jsem závodil a jezdí skvěle. A je to dobře pro lyžování. Určitě si to záleží další státy. Pro popularitu sportu není dobré, že to sbírají jen Norové.“

Jak vidíte šance české štafety v pátečním závodě?
„Loni před olympiádou jsem si přál, aby měli medaili a říkal jsem to nahlas. Věřil jsem tomu. Tenhle pocit teď nemám. Jednak z důvodu, že Lukáš není úplně v top formě, je na 95 procentech, není to úplně ono. Není to ta agresivita. Měsíc a půl nezávodil, měl tam nemoc. Maličko tam chybí. Martin Jakš měl formu, ztratil jí, pomalu se do toho dostává. Magi měl zápal plic... Kukín je nevyzpytatelnej. My jsme ale taky tenkrát jezdili v jednotlivcích teoreticky velmi špatně a spadly tam medaile.“