Poprvé od února 2011 dobyla sjezdařka Šárka Záhrobská desítku v závodě Světového poháru. Osmé místo ve slalomu ve Flachau je zároveň jejím nejlepším umístěním v nynější sezoně, v níž se vlastně od nuly vrací po letních zdravotních problémech, kdy jí nezhoubný nádor na hypofýze způsobil metabolický rozvrat. „Byl to nádherný závod,“ radovala se v cíli ve Flachau a přijímala gratulace kolemjdoucích závodnic i lidí z jejich týmů.
Bronzová olympijská medailistka si také po řádně dlouhé době vychutnala pozici vedoucí ženy závodu před televizní kamerou a zelenou barvu náskoku v cíli u svého jména.
„Už si nepamatuju, kdy to bylo naposled. Hodně dávno. Ale myslím, že to je jedno,“ říkala s úsměvem majitelka tří medailí z mistrovství světa.
Dosud v této sezoně byla nejlépe třináctá hned v úvodním slalomu v Levi, což po závažných zdravotních potížích z léta byl parádní návrat. Pak se držela v patnáctce, až na přelomu roku si připsala dvě 22. místa při slalomech v Semmeringu a Záhřebu.
„Před nimi jsme hodně trénovali. Mysleli jsme, že už to zvládnu. V závodech jsem pak byla unavená. Těžko říci, čím to bylo. Trošku jsme změnili taktiku, zkusili jsme odpočívat. Jela jsem dva slalomy Evropského poháru ve Švýcarsku, což byl výborný trénink. Já cítím, že potřebuji závodit, trénink není závod. Tam jsem našla trošku víc sebedůvěry a zafungovalo to.“
I když se na konci prvního kola zdálo, že Záhrobské znovu dojdou síly, nakonec ve druhém zajela osmý nejlepší čas. „Myslím, že když jsem dojela do cíle a vedla jsem, radovala jsem se víc, než když jsem byla dřív na bedně.
Je to úžasný pocit a mám hroznou radost. Už první kolo jsem jela výborně, dole jsem udělala jednu velkou chybu, ale to k tomu patří. Podařilo se mi riskovat, mám z toho radost.“
Síly jí přeci jen schází, což je logické vzhledem k omezenému letnímu tréninku a stavu, ze kterého se po metabolickém rozvratu dostávala. O to víc ji výsledek potěšil.
„Jsem nadmíru spokojená, mám z toho radost. Je skvělé, že z toho byla i desítka. I když pomohlo pár výpadků. Druhé kolo bylo náročné, možná těžší než první. Bylo těžce postavené, bylo v něm hodně rytmicky záludných chytáků a ne všechny závodnice to zvládly.“
I když mezi její sportovní sny stále patří medaile z mistrovství světa, myšlenkami na ni se teď nezabývá. „V tomhle závodě jsem nepřemýšlela o výsledku, ale chtěla jsem lyžovat rychle z kopce. To je lepší metoda, než se upínat na výsledek.“