V lyžařském Světovém poháru se pohybuje Kryštof Krýzl (36) už od roku 2005. Až do letoška ale nikdy nezažil tak krizové podmínky na evropských ledovcích. „Kdo neměl rezervaci udělanou zavčas, měl smůlu. A sníh? Ten byl špinavější. Jak je ho tam málo, byla tam místa, kde byly kamínky, písek. A na tom se ničí lyže,“ přiblížil situaci český specialista na točivé disciplíny. Bohaté státy odjely do Jižní Ameriky či na Nový Zéland. Chudší Češi to museli řešit jinak, třeba i tréninkem v lyžařských halách, které však mají jisté nevýhody.
Kolik času v letošní přípravě na sezonu jste strávil na ledovcích a kolik v lyžařských halách?
„V hale jsme byli jednou na čtyři dny v Litvě. Tam záleží, na co se člověk soustředí. V hale se dá jezdit jenom slalom. Takže pro specialisty slalomáře dává smysl tam vložit víc kempů. Ale pro ty, kteří jezdí obřák a výš (super-G a sjezd), to není nutné.“
Vzpomenete si, kdy Češi začali do hal jezdit?
„Nedám za to ruku do ohně, ale myslím, že jsme tam začali jezdit já s Trejbičem (Filipem Trejbalem), možná jsme byli jedni z prvních. To mi mohlo být nějakých devatenáct, v období, kdy jsem závodil na úrovni Evropského poháru. Takže už je to hodně dlouho. Ale opravdu si netroufám říct, kdo byl první, jestli tam před námi nejezdila třeba už Šárka Strachová. Co si pamatuju určitě, byl rok 2009 v Německu ve Wittenburgu, kde jsem si zlomil páteř.“
Takže na halu nemáte moc dobré vzpomínky?
„Z tohoto pohledu moc ne. Nějak mě to netraumatizuje do té míry, že bych do haly od té doby vůbec nejel, ale zkrátka jsem tam měl takový blbý, těžký úraz.“
V čem konkrétně, hlavně tedy pro slalomáře, je hala dobrá?
„Dá se začlenit na začátku přípravy jako nějaké rozlyžování. Navíc je dobré i měnit lyže, takže zajezdit si na slalomkách, vyzkoušet si nějaký balanc. Pořád je to sněhová, nebo spíš teda ledová, plocha, na které se dá lyžovat. Velkou výhodou jsou konstantní podmínky, i profil je stejný. Když to řeknu nadneseně, jsou to takové laboratorní podmínky, kde máte prostor zaměřit se na detaily.“
Jak ji vnímáte vy?
„Když mám mluvit za sebe, je to taková je**čka. Člověk tam moc nechce. Je to intenzivní, většinou se jezdí dvě fáze na hodinu a půl, dvě hodiny. Já to tam nemám moc rád, člověk je zavřený v mrazáku. Ale zase to má i své plusy. Je fajn být v létě někde ve městě, kde je hezky a dají se tam dělat letní radovánky, kondiční příprava. Vylezete z haly v kraťasech a jste venku v teple, to je taky docela zajímavé. Samozřejmě je třeba si hlídat imunitu.“
Pojďme teď na ledovce. Kolik času jste letos strávil, v porovnání s předchozími lety, tam?
„Bylo to tak nějak podobně. Byli jsme v Saas-Fee, tam se nám podařilo odtrénovat, co jsme měli, takže jsme neměli deficit kvůli sněhu nebo tomu, že možností, kde se dá lyžovat, je méně. Bylo štěstí, že jsme to měli objednané hodně dopředu, nemohli nás už vyštípat. Ale těm, kdo se tam přihlásili později, už mohli říct: Hele, už jsme plní, už není místo. Jako třeba našim juniorům, kteří místo ledovce museli jet do haly.“
Jaký byl trénink?
„Pořád jsme se museli přizpůsobovat podmínkám na samotném ledovci, které nebyly tak ideální jako třeba loni nebo předloni. Pisty jsme i letos vždycky měli, vždycky jsme odjezdili, co jsme potřebovali, ale sníh byl špinavý a hodně se ničily lyže. Navíc nebyla taková variabilita sjezdovek, protože jezdil jen jeden vlek.“
Lyžujete už dlouho. Vybavíte si, kdy se začaly řešit potíže s tréninkem na ledovcích kvůli teplému počasí?
„Letos. Samozřejmě v průběhu těch iks let někdy bylo horší léto, někdy je to zase super. Ale takhle krizové jako letos to nikdy nebylo. Většina týmů na to zareagovala tak, že odjela do Jižní Ameriky nebo na Nový Zéland. Tam zase co jsem slyšel, to bylo super. Co se Světového poháru týká, byl to takový zajímavý paradox. Protože většinu týmů špatná situace v Evropě donutila odletět jinam, a oni tam měli přípravu lepší než poslední dva roky, kdy kvůli covidu všichni museli zůstat v Evropě.“
Takže jsou zase chudší státy znevýhodněné?
„Podmínky byly dobré i tady, ale s tím, co letos bylo v Argentině nebo na Novém Zélandu, je to nesrovnatelné. Protože oni tam jezdí na zimním sněhu v klasickém středisku, není to ledovcový sníh. My jsme to v rámci Evropy měli dobré, odtrénovali jsme, co jsme chtěli, ale je to pořád tak 2- až 3 oproti tomu, co to asi bylo mimo Evropu.“
Je jasné, že za zhoršenými podmínkami v Evropě stojí výrazné oteplování. Přibližte prosím, jak konkrétně se to projevuje.
„I když je normální léto, tak ledovců, kde se dá trénovat, zase tolik není. Nevím, jak je to dlouho, ale Hintertux, Pitztal, ty rakouské ledovce mají během léta pauzu, nejedou nonstop. Takže se pak musí spoléhat na Švýcarsko – Zermatt a Saas-Fee. Tím, jak je to tam docela hodně velké, byli schopní pokrýt v pohodě poptávku. Ale letos byl v Zermattu problém, nemohl jezdit vlek, takže ho zavřeli. Švýcaři tam jezdili za skútry, někdy se tam nechali vozit vrtulníkem a podobně. Zkrátka velmoci si vždycky nějak poradí. Ale spíš jde o ten širší záběr týmů. My jako reprezentace A jsme to měli pořešené dopředu, ale junioři měli v jeden určitý termín smůlu, nebylo místo na pistě.“
Co samotný sníh a jeho vlastnosti, pozoroval jste změnu až letos?
„Je to tak. I když bylo tepleji, tak sníh nebyl mokřejší, z tohoto pohledu byl dobrý. Jenže byl špinavější. Jak je ho málo, tak byla místa, kde byly kamínky a písek. A na tom se ničí lyže. Špína ve sněhu je samozřejmě způsobené odtáváním ledovců. Dřív když tam bylo víc sněhu, tohle nebývalo. Teď to bylo tak, že po každé jízdě, když jsme se přesouvali vlekem, jsme museli používat ‚kameňačky‘, čili lyže, které jsou v podstatě na rozbití. Dobré lyže jsme používali je na samotnou jízdu v bránách. My jsme schopní si trať očistit, ale i tak se lyže rychle tupila a bylo to trošku nepříjemné. Já jsem se třeba vůbec neodhodlal k tomu vzít si nové lyže. Vždycky jsem je tam už rozjížděl na další sezonu, ale letos jsem je vůbec nepoužil, protože jsem se bál, že si je zničím.“
Jak vychází finančně trénink hala vs. ledovec?
„My jezdíme do haly do Litvy, kde je to klidnější a řekl bych, že skoro levnější. Hlavně ubytování tam vyjde mnohem lépe. Pak se jezdí třeba do Nizozemska, Německa, to už asi vyjde, v porovnání s ledovci, šul nul. Ale řekl bych, že se to dá udělat levněji, to lyžování v hale.“
Někteří se obávají, že třeba za deset let se bude v halách jezdit už výrazně víc. Jak to vidíte vy?
„V budoucnu to možná bude, že se postaví nějaká delší hala. Je to možnost, jak uspořádat závod. My jsme tam jeli třeba Evropský pohár. Jenže pořád platí, že jsme venkovní sport a všechny závody jezdíme venku, kde podmínky nejsou tak konstantní jako v hale. Tam do sebe může člověk dostat nějaké automatismy, což je ve slalomu hrozně potřeba. Ale nakonec narazíme na to, že slalom v SP je o tom, že řešíme spoustu dalších věcí. Mění se podložka, profil, počasí, a na to si musíme navyknout. Proto je potřeba trénovat venku, protože tam se nám podmínky mění a my na to musíme umět reagovat.“
