Koudelka: Když udělám medaili, jdu dohola já

Cítíte už, že se šampionát blíží?
„Určitě na to myslím a myslel jsem na to ještě před posledními závody ve Willingenu a Klingenthalu. Ty už se malinko vytrácely. Jsem ale rád, že se mi na nich dařilo. Ve Willingenu se mi povedly dva dobré skoky. V Klingenthalu nebyly v prvním kole podmínky, ale druhý skok byl zase super. Doufám, že to vydrží. Všechno směřuje k mistrovství světa.“

Co se vám vybaví, když se řekne mistrovství světa v Liberci?
„Určitě se mi vybaví, že bych tam chtěl uspět a být se sebou spokojený.“

Vy ale většinou vaše cíle neříkáte…
„Já vím, že ne. Já mám své cíle. Myslím, že jsou všem jasný, ale já je neřeknu.“

Řekněme to tak, že medaile do vašich cílů zapadá. Je to tak?
„Medaile je určitě taky mezi nimi.“

Jaké bude vlastně mistrovství na Ještědu?
„Čekám od toho malinko loterii. Nečekám, že by byly závody regulérní. Na Ještědu se málokdy stane, že nefouká. Jediné, čeho se bojím, je, že když pojede Polák nebo Němec, tak to dole bude vřít víc, než když pojede Čech. Když jsem viděl ceny vstupenek… Bavili jsme se o tom s přítelkyní. Když tam pojede čtyřčlenná rodina, bude to docela pálka.“

Doufáte, že Češi nakonec přece jenom přijdou?
„Určitě bych byl rád, aby podpora byla. Je to pro a proti. Člověk je rád, že jsou tam lidi a známí. Na druhou stranu chce člověk skočit co nejlepší skok. A když se to nepovede, o to víc to mrzí. Ale myslím, že nebude tlak, že bych to zkazil. Bude to pro celý národ. Člověk se bude snažit pro celou zemi.“

Kdo ze známých přijede?
„Ještě sám nevím. Bude tam přítelkyně Pavlína, určitě rodiče, můj kondiční trenér Luboš Plecháč, bratránek s přítelkyní a možná Pavlíniny rodiče.“

Můstky na Ještědu prošly v posledních letech rekonstrukcí, ale vy jste si na nich před šampionátem mockrát neskočil, že?
„Je to takové zajímavé. Když je někdo doma, má tam naskákáno. Mně přijde, že tam zatím moc naskákáno nemáme. Byli jsme tam dva dny v létě před závody Grand Prix. V zimě jsem skákal asi sedm skoků na malém můstku, to je všechno.“

V čem byl problém?
„Foukalo, ale také byl můstek upravený později. Nastříkávali sníh, chtěli mít jistotu. Nechtěli si risknout, že by byl můstek upravený už na začátek zimy. Za celou dobu toho moc naskákáno nemám. Určitě znám liberecké můstky víc než ostatní, ale že by to byla extra výhoda, to ne.“

V kterém závodě máte podle vás větší šance?
„Já spíš cítím větší šanci na velkém můstku. Ten malý je letecký, specifický. Není to můstek, který by mi vyloženě sednul. Hodně záleží na větru. Malý můstek je pro mě ale zase výhodnější díky tomu, že mám dynamický odraz. Uvidíme.“

Vzpomínáte na minulý rok, kdy jste při závodech Světového poháru v Liberci několikrát na dojezdu upadl?
„Minulý rok to bylo všechno hektický, narychlo. Všechno bylo super upravený, ale dojezd byl bohužel měkčí. Nepřálo počasí, nedalo se s tím nic udělat. Myslím, že teď už to tak nebude, že si dají pozor.“

Do areálu bylo investováno 700 milionů korun. Projevilo se to na komfortu závodníků?
„Nerad bych urazil, ale přijde mi, že pro skokany se tam toho moc nezměnilo. Jsou tam postavené tribuny. Ale na můstku je jediné, že je tam hmota a dá se skákat v létě. Nová budova na dojezdu je pěkná, je tam zázemí. Ale my budeme stejně v buňkách. Pro nás je to malino k nevyužití. Aspoň tam máme lanovku, to je určitě lepší než šlapat po schodech.“

Co vám naznačují výsledky posledního měsíce, v kterém jste čtyřikrát skončil v nejlepší desítce?
„Cítím se dobře. Konečně prodávám, co ve mně je. Jsem za to strašně rád. V Kanadě mi třeba nepřálo počasí. Ale vím, že skáču dobře a mám šanci uspět.“

Je ve hře zase nějaká sázka? Nedávno musel váš kondiční trenér Luboš Plecháč dohola poté, co jste v Zakopaném skončil během jednoho víkendu dvakrát do deseti.
„V Turnově na vyhlášení sportovce okresu jsem se vsadil, že když bude medaile, ostříhám se dohola s moderátorem a Tomášem Portykem, který v Lomnici dohlíží na moji techniku. A Plechy (Plecháč – pozn. red.) slíbil, že když udělám medaili, nechá se tetovat. Říkal jsem mu, ať si dá na zadek srdíčko nebo medvídka. (smích) Ale dohodli jsme si, že si by si nechal vytetovat na ruku medaili v barvě podle toho, jestli bude zlatá, stříbrná nebo bronzová.“

Jak jste si zvykl na nový image vašeho kouče, který dlouho nosil vlasy na ramena?
„Musím říct, že to Plechymu daleko víc sekne. Přitom ta sázka byla za účelem, aby vypadal blbě, abych se mu mohl smát. A ono je to naopak. Plechy je pro mě důležitej. Občas je to se mnou těžký. Když nemám svůj den, jsem hodně protivnej. A Plechy to občas odnese. Ale zatím nám to drží.“

Co se děje, když nemáte svůj den?
„Člověk se vyspí, nepovede se věc a je otrávenej. Na závody mně to nevadí, dokážu se zkoncentrovat. Ale určitě je občas lepší, když se člověku před závodem něco nepovede. Pak se víc soustředí, než kdyby byl jen samá srandička.“

Jak funguje vztah mezi Plecháčem a reprezentačním trenérem Richardem Schallertem? Budou oba komunikovat i v Liberci?
„Vím, že budeme spát někde v penzionu, kde to budeme mít sami pro sebe. Je dobré, že budeme mít svůj klid. S Plechym si zavoláme, pokecáme. Bude tam už na tréninky. S Ritchiem si docela dobře rozumí, ten na něj nedá dopustit.“

Přemýšlel jste, jaké to bude v Liberci při mistrovství, až do města dorazí fanoušci?
„Tohle mě zatím nenapadlo. Dosud jsem si představoval, že to bude jako při Světovém poháru, kde tam nikdo moc není. Asi tam lidí bude víc, ale já si myslím, že zatím nemám takovou tvář, aby mě lidi poznávali.“

	V sobotním deníku Sport najdete:
	» celý rozhovor s Romanem Koudelkou O čem mluví: » O jeho vztahu k Jakubu Jandovi » Proč neměl rád přezdívku Horváth?