Neumannová: Můj návrat by lyžování nepomohl
Občas poradí s technikou přímo na soustředění, jindy je „přítelkyní" na telefonu. Kateřina Neumannová, olympijská vítězka v běhu na lyžích, pomáhá svým nástupkyním v české reprezentaci.
Návrat do stopy, k němuž ji trenéři lákali, však šéfka organizačního výboru mistrovství světa v Liberci odmítá.
Čtěte více:
Přemlouval jsem Neumannovou k návratu, říká trenér »
„Váhu mám nižší, než když jsem závodila, chodím sportovat třikrát, čtyřikrát v týdnu. Třicáté místo na světě by asi bylo reálné, ale neuspokojovalo by mě."
Když ji na jaře ze svazu požádali o pomoc, původně chtěla Neumannová do této pozice nastrčit svého někdejšího trenéra Stanislava Frühaufa.
„Ale ten má svou práci s dětmi na Šumavě a je zcela vytížený. Takže jsem nakonec nabídla, že v rámci svého volného času budu pomáhat holkám, co mi síly a čas budou stačit," uvedla šestatřicetiletá Neumannová.
Jak vaše pomoc konkrétně vypadá?
„Holky mi mohou kdykoli zatelefonovat. Domluvily jsme se, že zajedu párkrát na soustředění, takže jsem za nimi byla na Zadově a v létě v Ramsau. Byla jsem se podívat na jejich funkční vyšetření. Domluvila jsem jim výživové programy u Petra Havlíčka, které jsou upravené podle jejich aktuálních potřeb. Přišlo mi, že tyhle věci jim chybí a mohly by jim trochu pomoct."
Však na výsledky vašich nástupkyň nebyl v poslední době zrovna veselý pohled.
„Pro mě nebylo smutné, že nevozí medaile nebo nejsou v první světové desítce. Ale spíš to, že je znám a vím, že mnohé z nich byly schopné být ve druhé světové desítce, když se kvalitně trénovalo. Bylo mi líto, že s těmito možnostmi jsou padesáté. Přišlo mi, že je něco špatně nejen v nich. Některé mají problémy se sílou, jiné by zase potřebovaly ubrat svalovou hmotu. Každá má individuální potřeby, ale osmdesát procent je vždycky v tréninku. Tam se jednoznačně musely dít chyby, když byly schopné jezdit patnácté, dvacáté a najednou byly padesáté."
Říkala jste, že někdo volá více, někdo méně. Kdo se nejvíc hlásí o pomoc?
„Eva Skalníková, nejmladší z nich, je nejaktivnější. Je štíhlá atletka, je z týmu běžecky nejlepší, ale přenos na lyže je neadekvátní tomu, jak skvělá je v létě. Chybí jí silová vytrvalost. A v létě na Zadově jsem se jí snažila poradit věci okolo techniky, kdy si nevěděla rady s problémy."
Nepřipravujete se tak trochu na kariéru trenérky?
„Ne. Lyžování rozumím, nemám potřebu si vědomosti a znalosti nechávat sama pro sebe, ale život trenéra je stejný jako u sportovce. Trochu jiná pozice, ale stejná místa, pořád sbalené tašky. A pro ženskou, která má dítě, jemuž se chce věnovat, je práce trenérky na špičkové úrovni nepřijatelná."
Nicméně v závodnické roli by vás nynější trenér Jiří Šimůnek viděl rád. Prý vás napůl v žertu a napůl vážně přemlouval k návratu, protože štafetě byste pomohla. Uvažovala jste o něm?
„Průběžně mě přemlouval Vláďa Pavlata, letos Jirka Šimůnek. Kdybych se chytla, asi by byli rádi. Zkoušeli to mnohokrát. Ale v tomhle svém rozhodnutí jsem dlouhodobě docela pevná."
Kdy jste nebyla?
„Když jsem loni jezdila ve vymrzlé stopě v minus deseti v jasném počasí, choutky mě chytaly. Najednou mi závodění začalo hodně chybět. Ale když jsem pak z lyží slezla a vychladla mi hlava, zase jsem se vrátila na pevnou zem. Ta doba už skončila. Návrat by jednorázově pomohl štafetě, ale určitě ne lyžování jako takovému. České ženské lyžování si už musí hledat svou cestu. Třeba s mou pomocí a radou, ale beze mne."
