S tímhle vítězstvím běžec na lyžích Lukáš Bauer počítal. Statistika báječné sezony jej jasně předurčovala k tomu, aby vyhrál anketu Král bílé stopy, ovšem hlas lidu pravil jinak. Na trůn usedla sjezdařka Šárka Záhrobská, taktéž olympijská medailistka, a Bauer zůstal opařený zklamáním.
Fantastická sezona má pro běžce na lyžích Lukáše Bauera hořkou tečku. Na vyhlášení ankety Král bílé stopy o nejlepšího lyžaře Česka jel majitel dvou bronzů z Vancouveru s tím, že večer usedne na královský trůn.
Jenže na něm přijímala gratulace sjezdařka Šárka Záhrobská.
„Bylo to pro mě velké překvapení a velmi nemilé. Budu to muset vstřebat,“ říkal Bauer. Jakmile uslyšel výsledky, ulevil si peprným slovem. „Někdo si to může vzít špatně ve vztahu k Šárce, ale nebojím se přiznat, že jsem věřil, že vyhraju. Nepřipouštěl jsem si nic jiného. Není dobré tomu podlehnout, ale když jsem si papírově srovnal výsledky závodníků, nemohl jsem čekat nic jiného.“
Má za sebou sezonu, v níž získal dvě bronzové olympijské medaile, vítězství v Tour de Ski a druhé místo v pořadí Světového poháru, z lyžařů nejvíc.
„Stejně jako když jdu do závodu a nebojím se říct, že chci medaili, tak jsem chtěl vyhrát tady. Došel jsem k tomu, že mě nikdo nemůže porazit.“
A to byl omyl. Zatímco o pořadí vítězů jednotlivých disciplín, kde mezi běžci na lyžích Bauer vyhrál, rozhodují hlasy odborníků, volba Krále bílé stopy je od roku 2005 v rukou veřejnosti. Ta může hlasovat prostřednictvím internetu (s omezením deseti hlasů) a esemesek. Přesné výsledky s počty hlasů však zveřejněny nebyly.
„Ale jestli mi někdo ukáže, že jsem prohrál o pět hlasů, nic to nezmění. Ten, kdo zpracovával výsledky, musí vědět, jestli tam ty cifry byly, nebo ne.“ Nicméně systém hlasování jej zaráží.
„Když teď řeknu cokoli, každý to bude moct napadnout tím, že jsem zhrzený. Ale jak zho-dnotíte, kdo komu poslal kolik textovek? Nikdy jsem nikoho nežádal, aby mi posílal hlasy, sám jsem si je taky nikdy neposílal a neříkám, že to někdo dělá, ale je to prestižní anketa a tohle se dá zneužít,“ míní.
Myšlenka, že by nemusel vyhrát, jej v průběhu dne přeci jen napadla. A to proto, že se soudí s lyžařským svazem kvůli Tour de Ski 2008. „Představoval jsem si, že v tu chvíli vstanu a odejdu ze sálu. Ale já tam seděl opařený. Byl to šok.“
Nakonec se nezvedl. „Bylo by to vyjádření proti Šárce, která jako každý sportovec, jenž stál na jevišti, tvrdě dřela. A to jsem nechtěl.“ Ještě dlouho po konci večera se však na Bauerově tváři zračilo rozčarování, společné focení na pódiu mu nebylo příjemné.
„Jsem zklamaný i kvůli lidem, kteří mi pomáhali. Běžecké lyžování stojí na jednotlivcích, ať závodnících či lidech v servisu, takže jsem to bral jako těžký neúspěch.“ Uznává však, že ankety jsou ošidné.
„Ale medaile mám doma. Stejně jako Šárka. Dělám sport pro emoce v cíli. Byl jsem moc rád, že se po dlouhé době podařilo štafetě na vrcholné akci prolomit smůlu, a ten super pocit, který jsem si prožil, když Martin Koukal jel závěrečný úsek a pak v cíli, se s tímhle nedá srovnat. To mi problémy s nějakou anketou nemohou vzít.“
