Bank v životní formě: Páté místo? Bomba!

Zamáchal rukama, plácnul sebou na sníh a zvedl lyži do vzduchu. Tak slavil Ondřej Bank životní závod v obřím slalomu. Nejlepší český sjezdař se veze na skvělé vlně, zabydluje se mezi absolutní špičkou. A přitom ví, že má ještě pořád rezervy.

„V prvním kole jsem byl strašně nespokojený, držel jsem to. A když jsem se pak podíval, kolikátý jsem, akorát mě to rozesmálo,“ glosoval šesté místo z první části. „Druhé kolo jsem se snažil jet naplno. Až bude trochu víc sebevědomí, dá se jet obřák čistěji. Ale jsem spokojený.“

Ještě pořád nejezdíte závody tak jako tréninky, v nichž dokážete porážet velké hvězdy? Hlava dělá ten rozdíl, který vás dělí třeba od stupňů vítězů? Byť páté místo je fantastický úspěch.
„Určitě. V tréninkách s Francouzi (dva byli na stupních vítězů) jsem jezdil buď o něco rychleji než oni, nebo stejně. Lyžování je z padesáti procent o hlavě, protože závodníci jezdí skoro stejně. Nikdy jsem extra nemyslel na bednu, vždycky jsem řešil postupy, body. Teď už se snad nemám o co bát.“

Váš bratr a trenér Tomáš říká, že k těm nejvyšší pozicím schází jen trpělivost a štěstí. Jste trpělivý po všech těch zraněních, která vám kazila kariéru?
„Určitě, zranění mě to naučila. Jsem rád, že mi lyžování jde, ale když stojím na startu, vždycky si uvědomím, že není tím nejdůležitějším na světě. Prostě se tím bavím a zatím mi to vychází.“

Zejména v Alta Badii, že? To je vaše oblíbené místo, parádně jste si vylepšil nejlepší výsledek z obřáku právě odsud.
„Potvrdilo se, že tenhle kopec mi strašně sedí. Pista byla božská! Bylo vidět, že závodníci, kteří umějí lyžovat, mohou útočit i zezadu. Tady se pořadí odvíjí od toho, jak kdo lyžuje, a ne od toho, jaké má číslo. To je super.“

Čím přesně vám italská sjezdovka tak sedí?
„Profilem. A je tu led, který drží. Někdo se na tom bojí jezdit, mně to nevadí, vždycky jsem byl na ledu dobrý. První body v obřáku, které jsem kdy v životě získal, byly právě tady za 17. místo.“

Takže když do Alta Badia přijedete, je to hned psychická podpora navíc?
„Nevím, nerad bych byl závislej na takových věcech, ale je to tvrdá a rovná pista, kde můžu lyžovat a nebojím se, že je tam díra. Mám totiž trochu jinou stopu než ostatní a tady si můžu dovolit svoje lyžování, kdežto na horší trati musím techniku a taktiku změnit a jet v linii závodníků přede mnou. To mi nevyhovuje.“

Zkrátka si vždycky musíte jít svou cestou?
„Nemusím, ale je to lepší.“ (úsměv)

Už v minulé sezoně po návratu po téměř dvouleté pauze kvůli zranění z tréninku v Kitzbühelu jste zažíval životní sezonu, teď jste zase o třídu výš. Jak na to reagují soupeři?
„Po prvním kole jsem šel nahoru do restaurace a tam seděl Didier Cuche. Vyptával se, kolikátý jsem, tak jsem mu říkal, že šestý. A on na to: Ježíšmarjá, to zase budou nervy. A když jsme stáli na startu nahoře, koukal jsem, kdo je přede mnou a za mnou. Janka, Cuche, Svindal, Ligety... Tak jsem Cuchovi anglicky říkal: Okolo mě jsou samé zatracené hvězdy. Začal se strašně smát: Ty se bojíš?“

Ukázal jste, že ne.
„Byl jsem na startu v klidu, chtěl jsem si to užít, jet hezky. Některé pasáže mi úplně nevyšly, ale spokojenost.“

Už po úspěšném slalomu minulý týden jste říkal, že byste se rád zapsal mezi všestranné sjezdaře, kteří bodují ve všech disciplínách. Ještě vám chybí sjezd, ale jste na dobré cestě, že?
„Doufám, že jo. Baví mě, že se tam tlačím ve všech disciplínách, ale ještě víc mě těší, že tím netrpí jednotlivé disciplíny. Dřív jsem byl dobrý lyžař, všichni to věděli, ale nezajel jsem žádný relativně velký výsledek. Tenhle za něj počítám, je hodně kvalitní.“