Lepší už to být nemohlo, libovala si po prvním vítězství Erbanová
Od včerejška má Česko dvě vítězky individuálních závodů rychlobruslařského Světového poháru. Po Martině Sáblíkové, stálici na dlouhých tratích, zazářila i Karolína Erbanové. Dvacetiletá dívka využila jedinečnou příležitost a v čínském Charpinu vyhrála závod na 1000 metrů.
Byla v nezvyklé roli favoritky závodu. Přesto se rychlobruslařka Karolína Erbanová popasovala s nervozitou i potížemi se zády na výtečnou. Když v cíli poslední rozjížďky souboje na 1000 metrů vzhlédla k výsledkové tabuli, věděla, že jedničku u jejího jména už nikdo nesmaže. Poprvé v kariéře pak opatrně vystoupla na nejvyšší stupínek pro vítězku závodu Světového poháru.
| Erbanová o reakci Martiny Sáblíkové: |
| „Martina mi poslala asi čtyři zprávy ještě dřív, než jsem vůbec došla do šatny.“ |
Je vítězství nad vaše očekávání, nebo jste na něj pomýšlela?
„Jela jsem v posledním páru, vyzkoušela jsem si roli favorita závodu, což se mi mockrát nestane. (usmívá se) Věděla jsem, že tady můžu atakovat pódium, byla jsem podle bodů první nasazená. Ale na druhou stranu mi bylo jasné, že Holanďanky, Číňanky a Ruska jsou dobré. Někdy vyhraju já, někdy ony nade mnou. Věděla jsem, že šanci mám, ale že to bude boj. Tak jsem zkoušela udržet nervy na uzdě. Když jsem pak viděla časy závodnic přede mnou, byla jsem nesvá. Neznám ten pocit, startovat takhle nakonec. Ale řekla jsem si, že budu dělat to co vždycky a snad to vyjde.“
Dodá vám tohle vítězství sebedůvěru i do boje s těmi nejlepšími? S Nizozemkami Leenstraovou či van Beekovou, s Kanaďanou Nesbittovou nebo Američankou Richardsonovou, již můžete v neděli předstihnout na čele Světového poháru v této disciplíně?
„Vím, že už to je k nim kousek. Na třetí, čtvrté, páté místo. Richardsonová a Nesbittová jsou pořád trochu někde jinde, ale to se všechno může změnit. Když budu dál tvrdě pracovat, budu se jim postupně přibližovat víc a víc.“
Vítězství máte i díky tomu, že jste narozdíl od největších soupeřek cestovala po Nizozemsku, Rusku, Kazachstánu a Japonsku ještě do Číny. Jak to zvládáte?
„To už je ta horší stránka. Věděla jsem, že to bude těžké. Už mi trochu dochází energie. Jsem ráda, že v neděli je poslední den, dám do toho všechno. Už cítím, že to bylo hodně dlouhé. Jsem jediná holka, která to všechno absolvovala. Plus lety. Z Astany jsem letěla špatným spojem, takže jsem cestovala 32 hodin. Trvalo mi dva dny, než jsem se z toho dostala. Moc se těším, že si o Vánocích odpočinu.“
CELÝ ROZHOVOR VČETNĚ DALŠÍCH DOJMŮ Z VÍTĚZNÉHO ZÁVODU ČTĚTE V NEDĚLNÍM SPORTU!
