Léto zase uteklo jako vítr, aspoň pro rychlobruslařskou hrdinku Martinu Sáblíkovou. Po bolavé, leč stříbrné, olympijské sezoně sice zahájila trénink později, ale už je zase v zápřahu. První kontrolky v Inzellu jí vyšly, další výzvou už jsou první závody Světového poháru v Japonsku. „Pro mě je nepochopitelné, že sezona zase začíná, mně to připadá hrozně brzo,“ usmívá se Sáblíková.
Led je její život. Když na něj ale před třemi týdny měla Martina Sáblíková v Inzellu poprvé po létě vtrhnout s dlouhými noži na nohách, hnaly se jí hlavou temné vzpomínky. Na dlouhé týdny krutého trápení z minulé zimy kvůli zablokovanému křížokyčelnímu kloubu. Krok na nejistou plochu ale udělala a v kontrolním závodě na trojce dokonce v přímém souboji porazila nizozemskou rivalku Ireen Wüstovou.
Na co jste myslela, když jste po loňských zkušenostech šla poprvé na led?
„Vzpomněla jsem si. Tam když jezdíte v podřepu a předklonu, tak jsem si říkala: Panebože, hlavně ať to nepřijde! A jsem hrozně ráda, že to nepřišlo. Já se toho opravdu bála celou dobu, než jsem měla jít na led. Dokonce jsem říkala, že na ten led ani nechci odjet, protože jsem se toho fakt děsila. Ale probíhalo to v pohodě, záda jsem vůbec necítila. Žádný náznak, že by se mi mělo něco pohnout, vůbec…“
To musí být po loňských problémech radost…
(smích) „No, to jo. Můžu se hýbat…“
Takže je všechno v pohodě?
„My jsme začínali s tréninkem až prvního července, předtím to byla improvizace, abychom neudělali žádnou chybu a zranění se doléčila. Teď byly tři týdny v Inzellu, jezdili jsme na ledě, najížděli úseky. Co se týče zad, nemám vůbec žádné problémy při delší jízdě. Necítila jsem nic, co by mě eliminovalo. Ze začátku, když jsme přišli na led, jsem měla lehce problémy s úponem kolene. Asi to bylo tím, že člověk změní brusle, kolečkové a led je něco jiného. O posledním víkendu jsem úpon u kolene vůbec necítila. Jinak jsem zdravotně v pořádku.“
Zmínila jste, že jste s přípravou začínala později, nejste z toho nesvá?
„Příprava byla letos hodně jiná, s tréninkem jsme začali o hodně později, než kdykoliv jindy, ale byla stejně náročná. Pro mě je nepochopitelné, že sezona zase začíná, mně to připadá hrozně brzo… Závody ukázaly, že to asi tak špatné nebylo. Ale to byl pořád jen první výstřel.“
Váš trenér Petr Novák prohlásil, že cílem je teď olympijský Peking v roce 2022, ale že má opět medailové ambice, co vy na to?
„Když mluví o pódiu, musí si nazout brusle a ukázat to sám. (smích) Jsem ráda, že řekl, že se připravujeme až na olympiádu. Minulá sezona pro mě byla fyzicky i psychicky náročná. Nevím, jak to bude vypadat letos na Světovém poháru, pole se obměňuje, přicházejí nové a nové závodnice, hlavně z Holandska, které mají hodně dobrou úroveň na tři i na pět kilometrů.“
Umíte vůbec sezonu vzít jako odpočinkovou?
„O to ani tak nejde. Pro mě je vrcholem únorové mistrovství světa v Inzellu a já budu celou letošní sezonu trénovat na ten únor. Bude to něco jiného, než když jsem minulé roky šla do sezony a měla jsem už natrénováno v nohách, co jsem potřebovala, aby mi to v uvozovkách vyšlo do konce sezony. Teď vím, že musím trénovat celou sezonu, abych ji dojela celou. Je to takové zvláštní. Uvidíme, jak to bude vypadat, sama nevím co od toho očekávat.“
S čím půjdete do prvních dvou závodů v Japonsku?
„První Světový pohár v Obihiru je důležitý kvůli času. Kvalifikace na mistrovství světa do Inzellu je ze Světového poháru, buď časem, nebo body. A druhý Světový pohár je v Japonsku na otevřené dráze, nemůžeme předpokládat, že by se tam daly rychlé časy zajet. Bude to trošku náročnější, uvidíme.“
