Ledecká se ztratila v mlze, nemohla najít start. Víc medailí než Jágr? To snad ne!
PŘÍMO ZE ŠVÝCARSKA | Zlato. Stříbro. Bronz. Sněhová obojživelnice Ester Ledecká během šesti týdnů zkompletovala na dvou světových šampionátech medailovou sbírku. Po třetím místě z lyžařského sjezdu a zlatu v paralelním obřím slalomu na snowboardu, ve Svatém Mořici přidala stříbro z neolympijského paralelního slalomu na prkně. I když pokazila kvalifikaci a málem se v mlze nedostala včas na start.
Alkohol moc nepije, ale kvůli svým úspěchům mohla už potřetí v krátkém čase ze stupňů stříkat šampaňské. Tentokrát ho s gustem pustila do koridoru trenérů a pár kapek doletělo až do vzdálené novinářské mixzony. „Už v tom docela začínám mít praxi, je to dobré,“ usmívala se. Zažila však těžký den se spoustou problémů.
Jak to bylo s vaší dramatickou cestou na start?
„Představte si! Před druhou kvalifikační jízdou, která byla hodně důležitá vzhledem k tomu, že jsem tu první chybovala, jsem jela nahoru. A protože byla strašná mlha, tak jsem se ztratila a nemohla najít ten náš start. Tak jsem přijela strašně pozdě, tak jsem se snažila svléct, rychle rozcvičit a jely jsme. Neměla jsem vysílačku, mobil, nic, nikdo se mnou nejel, tak jsem se tam ztratila. To je celá historka…“
Závod pro vás začal velkou chybou v první části kvalifikace, kdy jste se dostala na hranu vyřazení. Co se stalo?
„Já jsem tam úplně zastavila, ale bojovala jsem. Nejdřív jsem si říkala, abych se vůbec dostala do druhého kola, pak jsem si říkala, že druhou jízdu musím trochu nakopnout. Ale zase se tady nedá moc riskovat. Zaprvé to moc neumím a zadruhé byl ten slalom hrozně těžký. Byl zavřený, byla tam spousta koryt a rýh, trať byla rozbitá, jak do ní vjeli i chlapi. Bylo těžké tam něco nahnat, ale ve druhé jízdě se mi podařilo zajet nejlepší čas a tím jsem se posunula do top šestnáctky.“
Po druhé eliminační jízdě jste nakonec v klidu postoupila jako šestá, ale neměla jste jistotu výběru dráhy…
„Už to bylo trochu v jiném rytmu, než jsem zvyklá, protože většinou si můžu tratě vybírat já, ale tentokrát jsem se musela spoléhat na to, kam mě holky pošlou. Ale ani mi to nějak nevadilo, aspoň máte o jedno rozhodnutí míň.“
Proč jste si pro dvě rozjížďky, v níž jste nakonec mohla volit, vybrala na pohled méně výhodnou modrou dráhu?
„Původně to bylo kvůli tomu, že jsem věděla, že druhou jízdu pojedu s Julií Zoggovou, která jela v červené. Proto jsem si zvolila modrou, abych si ji vyzkoušela. Trochu jsme taktizovali, ale myslím, že to bylo dobré rozhodnutí. Tím, že celý den bylo strašně blbě vidět, tak bylo dobře, že jsem tu modrou trochu znala. Pak jsem si znovu mohla vybírat trať, když jsem byla (v semifinále) s Krollovou, která byla zvyklá na modrou, takže jsem ji přehodila do červené. Samozřejmě je lepší, když vyhraju kvalifikaci a můžu si vybírat, ale zase je dobré si někdy zkusit i tohle.“
Ve finále jste si dala odvetu s Japonkou Cubaki Mikiovou za čtvrteční paralelní obří slalom, ale brzy jste po chybě nabrala velkou ztrátu…
„Já se hodně zpomalila. Problém byl, že mně se to stalo na té rovině a rozjet se z ní je daleko těžší než se rozjet z prudkého, protože tam nemáte žádnou rychlost. Tak jsem se snažila vrátit, ale byl to boj, všichni dělali chyby, já udělala velkou a ve špatném místě. Snad se poučíme, musím víc ten slalom trénovat. Není tam ta jistota, ale s tím, co máme natrénováno, velmi slušné.“
Viděla jste ještě šanci, když Japonka v dolní části trati zakolísala?
„Bojuju do poslední chvíle. I kdyby byla přede mnou už v cíli, tak stejně tu svoji jízdu dobojuju až do konce. Takhle to mám, naučil mě to můj děda a jsem za to hrozně vděčná. A myslím, že se mi to v životě dost vyplácí.“
Kromě toho, že jste málem nenašla start, jak vám závod zkomplikovala hustá mlha kolem trati?
„Podmínky byly opravdu výzva, ale všechny holky jsme s tím bojovaly. Myslím, že po kvalifikaci jsem se docela rozjezdila, ale pak bohužel přišla chyba ve finále. Je vidět, že jsme se soustředili spíše na obřák, dní na snowboardu jsme měli strašně málo a rozdělit je ještě do dvou disciplín je strašně těžké. Soustředíme se více na obřák, který je olympijská disciplína, na slalom jsem měla jen pár dní a je to trošku znát.“
Co říkáte na to, že máte letos z lyží i snowboardu zlato, stříbro i bronz?
(úsměv) „Jo, myslím, že to je dost dobré… Taky jsem šla za mamkou, která mi říká: Tak to máš komplet! Je to určitě fajn, i tohle mistrovství se povedlo parádně. Ve čtvrtfinále jsem jela s Julií Zoggovou, která je předloňská mistryně světa a slalomy jezdí parádně, takže jsem byla připravená, že to bude tvrdý boj. Tam jsem to zvládla, stejně jako s Krollovou. S Mikiovou jsem se držela, akorát jsem pak udělala chybu. Je to tím, že nejsem vytrénovaná a vyježděná.“
Článek pokračuje pod infografikou.
Víte, že máte po tomhle šampionátu víc medailí než váš hrdina Jaromír Jágr? Ten získal na hokejových MS čtyři a vy jich máte dohromady šest…
„Ne, to snad ne… Tomu se snad nedá věřit. Víc než zlatý Jarda? To není možné…“ (úsměv)
Znovu jste oživila téma termínové kolize na olympiádě, k jaké variantě se teď kloníte?
„Je tam možnost, že se pojede jeden den snowboard a jestli mi pak Red Bull pomůže s vrtulníkem, tak přeletím na lyže, protože je to asi pět hodin. Taky nechápu, proč nám to takhle rozházeli. Kdyby to aspoň nechali v jednom středisku… Ale jsem na to připravená, že tahle varianta by byla ta finální. Je to strašně daleko přede mnou. Teď se budu soustředit na přípravu na sezonu a uvidíme, jak to bude.“
Jak oslavíte své nedělní kulatiny?
„Není to moc hezké připomínat, vůbec o tom nemluvte. Jsem ještě mlaďounká. Moc na oslavy nejsem. A myslím, že asi žádné holky, když je jim třicet. Nevím, jestli to s radostí oslaví. Spíš to jdou zapít, aby na to nemusely myslet. A když jste sportovkyně, je to těžší, protože víte, že je to všechno jinak, než když je chlap – sportovec. S holkama je to samozřejmě složitější. Ale zase vidím Claudii Riegler, která to tady válcuje neskutečným způsobem a je v každém závodě v top deset, v top pět. To mě hrozně motivuje, že to je možné. Akorát je pro každého sportovce zvláštní, stárnete a sportovcův život je hrozně krátký. Tak si to budu snažit ještě chvíli užívat.“
Aspoň se vám budou hodit zkušenosti se sektem, ne?
„Přesně… Já jsem viděla, že kluci s tím fláknou o podium. To se mi docela líbilo, ale netroufla jsem si na to, protože se trošku bojím, že bych tu flašku rozmlátila a pořezala se. Ale natrénuju si to doma. Teďkon snad budu mít šanci.“
