Bývalá naděje Zbrojovky září v disciplíně Adamczykové: Co přeje Svědíkovi?
Mohl stavět novou éru brněnské Zbrojovky. Radek Houser se ale místo fotbalu nakonec prosadil ve snowboardcrossu. Jednou už stál na stupních ve Světovém poháru, v posledním závodě minulé sezony mu scházel jen kousek. „Byl jsem s nimi schopen držet krok a trochu jim zatopit. Doufám, že to budu ladit, abych patřil do úplné užší špičky,“ těší se Houser. A pro olympiádu má připravenou speciální motivaci.
V čase nejistoty další sportovní budoucnosti Evy Adamczykové dělá Radek Houser všechno, aby fanoušky v atraktivním světě snowboardcrossu udržel. V letošní zimě se dvakrát dostal do velkého finále, technicky se blíží absolutní špičce. Kromě toho na YouTube sází videa, kde pouští publikum do týmové kuchyně. „Doufám, že se to ujme u veřejnosti a naše disciplína nasbírá další fanoušky,“ usmívá se.
Teď závodíte s nejlepšími na snowboardu, ale dřív jste hrával fotbal. Jak vzpomínáte na působení ve Zbrojovce?
„Byl jsem tam na zkoušku, když jsem chodil na střední školu. To bylo v době, kdy jsem se hodně soustředil na fotbal, chtěl jsem něco ve fotbale dosáhnout. Ale po měsíci přípravy byli kluci trošku někde jinde. Tam jsem zjistil, že jsem měl respekt, ne že bych to pokazil sobě, ale že bych to pokazil ostatním. Ten fotbal v tu dobu ve Zbrojovce byl pro mě hodně náročný. Jak fyzicky, protože jsem přejížděl, tak psychicky. Viděl jsem, že těm klukům nestačím. Byli o level výš. Možná bych je za nějaký čas dohnal. Ale přišlo zranění, nesedl jsem si tak s kolektivem, necítil jsem se dobře. Vrátil jsem se do Třebíče, kde se nespokojenost z fotbalu navyšovala.“
Na jakém postu jste působil?
„Většinu kariéry jsem hrál stopera. Vždycky jsem chtěl do útoku, když jsem tam byl, góly nepadaly…“ (úsměv)
Co říkáte na aktuální obrození Zbrojovky pod novým majitelem Vojtěchem Kačenou a trenérem Martinem Svědíkem?
