Svými úspěchy se nebyl zvyklý vytahovat. „Sportu jsem dal vše a nikdy jsem se z něho nevznášel v oblacích,“ popisoval kdysi svoji náturu Jiří Raška, legendární skokan na lyžích. Olympijský vítěz z Grenoblu 1968, jemuž prezident Václav Klaus udělil vloni medaili Za zásluhy, se právě do pomyslných sportovních oblak vydal. V novojičínské nemocnici dnes podlehl dlouhé nemoci. Zemřel ve věku sedmdesáti let.
Svými výkony učaroval Raška mnoha generacím, spisovatel Ota Pavel o něm napsal slavnou Pohádku o Raškovi. Jeho nezapomenutelným vrcholem byl skok na olympijském středním můstku v Grenoblu, který Pavel popisoval takto:
„Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk. Malíř a redaktor Ota Mašek skoro omdlel, fotoreportér Jarda Skála přestal fotografovat. Trenér Remsa si omýval obličej sněhem a písklavý skokan Nor Wirkola přestal pískat.“
Na velkém můstku pak Raška přidal ještě stříbro. Hlavně díky těmto výkonům se stal v Česku vítězem ankety o nejlepšího lyžaře celého 20. století.
Jeho vrstevníci mu neřekli jinak než Franto. Překřtil jej Zdeněk Remsa, když poznamenal, že Raška má chůzi jako skokan František Felix.
Raška byl tvrdým chlapem, jehož povahu formoval nejen „drsný“ ráz Frenštátu pod Radhoštěm, kde vyrůstal, ale taky různé komplikace. Proslavit se mohl už o čtyři roky před Grenoblem, na olympiádě v Innsbrucku, tam pobyl ale jen několik dní a po vyřazení z nominace odcestoval vlakem domů.
Reakce? Raška to bral jako křivdu. „Praštil jsem s lyžemi v dílně,“ vzpomínal. Křivda však přebolela, musela. Raška skákání na lyžích miloval. Vrátil se znovu k tvrdé dřině.
Tehdy měl navíc zraněné rameno, kvůli čemuž musel lehce poupravit svůj skokanský styl. To dokázal dokonale. Vrátil se ještě v lepší formě než před tím a odrazil se ke svým největším úspěchům.
Sport pro chlapy
„Vždycky jsem to bral jako sport pro chlapy, kteří mají odvahu. Nejraději jsem měl velké můstky a lety na lyžích. Ty měly své kouzlo. Povede-li se vám pěkný let, je to úplně něco jiného než se pohybovat tady na zemi,“ popsal svůj milovaný sport Raška, který v roce 1969 v Planici překonal výkonem 164 metrů světový rekord v letech. Vyhrál i Turné čtyř můstků v roce 1971.
| Největší Raškovy úspěch |
|
1968: ZOH, Grenoble (Francie), střední můstek, 1. místo 1968: ZOH, Grenoble (Francie), velký můstek, 2. místo 1970: MS, Vysoké Tatry (Slovensko), velký můstek, 2. místo 1970: MS, Vysoké Tatry (Slovensko), střední můstek, 8. místo 1971: Intersportturné, 1. místo 1972: MS, Planica (Jugoslávie), lety, 3. místo 1972: ZOH, Sapporo (Japonsko), střední můstek, 5. místo 2003: Nejlepší lyžař naší země 20. století, 1. místo |
Za olympijské medaile mohl jezdit v erární škodovce, což byla tehdy ojedinělá odměna. Pravidla Mezinárodního olympijského výboru totiž zakazovala přijetí finančních a dalších odměn.
Vedení automobilky mu vůz Škoda 1100 MB nabídlo na rok do užívání, pak si jej mohl odkoupit. Za zlato a stříbro dostal taky deset tisíc korun a televizi.
Zároveň, vedle boje o místo na můstku, se Raška potýkal se zraněními. Kolikrát těžce dopadl na nohy, tolikrát zase vstal. S reprezentací se loučil jako třiatřicetiletý, do čtyřicítky závodil mezi veterány.
Po ukončení kariéry se brzy vrátil jako trenér k národnímu týmu. Seniorskou reprezentaci vedl na sklonku 70. a poté v polovině 90. let, mezitím působil u juniorů.
V roce 1994 Raška prodělal vážnou operaci srdce a o dva roky později po sporech s lyžařským svazem na svou funkci rezignoval. Chvíli koketoval s komunální politikou: v roce 1998 byl zvolen do frenštátského městského zastupitelstva.
2000 slov
Po sportovním tlaku musel odolávat i tomu politickému, když podepsal prohlášení 2000 slov, což soudruhy dráždilo. Po operaci srdce měl trojitý bypass, otřásl jím i těžký pád a konec skokanské kariéry vnuka Jana Mazocha.
Přesto svět skoků na lyžích nikdy neopustil. Z můstku přesunul pod něj, kde sledoval a pomáhal novým skokanským nadějím.
„Sport mám jako doping, bez něho bych tady už nebyl,“ říkal vždy s úsměvem.
