Dědo, bojuj, říkal Jan Mazoch v nemocnici Raškovi (†70)
ROZHOVOR | Z nebe padal sníh a jemu se do očí draly slzy. Jan Mazoch, vnuk legendárního skokana na lyžích, se je ani nesnažil zadržet. „Ještě ve čtvrtek jsem dědovi v nemocnici říkal, ať bojuje, ať se s tím ještě popere. Ale už jen naslouchal, mluvit nemohl... “
Před pěti lety, na den přesně, byli v opačné pozici. Jan Mazoch škaredě spadnul na můstku v Zakopaném a děda Jiří Raška mu s dalšími členy rodiny dodával v krakovské nemocnici síly.
Mladý závodník se tehdy z komatu probral. Jiří Raška, který by v únoru oslavil 71. narozeniny, už ne. Srdce mu vypovědělo službu.
Byli jste s dědou do poslední chvíle?
„Byl jsem u dědy ve čtvrtek v nemocnici, protože jeho zdravotní stav se zhoršil. Hned po práci jsem tam za ním jel s maminkou, bráchou a se ségrou. Už nevypadal vůbec dobře. I doktoři nám říkali, že mu moc nedávají naději. Maminka s babičkou a strejdou s ním zůstali přes noc až do rána. Já ráno mluvil s mamkou, ptal jsem se, jak to s dědou vypadá. Říkala, že se nic nezlepšilo, ani nezhoršilo, že to je stejné. Říkal jsem, ať mi zavolají, kdyby byla nějaká změna, nebo se to zlepší. A potom, kolem deváté, mi tatínek volal, že děda umřel.“
Stačil se s vámi rozloučit?
„Už neměl energii k tomu, aby něco říkal a mluvil. Ale naslouchal, poslouchal... Vím, že je velká a silná osobnost, tak jsem mu říkal, že se s tím ještě popere.“
To jsou podobná slova, jaká on říkal vám po pádu z roku 2007 v nemocnici v Krakově...
„Určitě mi něco takového taky říkal. Já si bohužel z Krakova i od pádu nepamatuji nic. Ale jak znám dědu, nám určitě něco takového co povídal.“
Jiří Raška byl váš děda,co pro vás znamenal jako skokan?
„Pro mě to bylo velké ě jméno ve skoku na lyžích. Ale já ho nebral jako skokana, který něco dokázal a měl za sebou báječné a skvělé výsledky - vyhrál olympiádu, mistra světa... Ale to u, šlo tak nějak kolem našeho vztahu. Já jej bral hlavně jako dědu.“
Pavel Ploc vzpomínal, jaký býval váš děda jako trenér pedant. Že jim netrpěl dlouhé vlasy a náušnice. K vám se choval stejně?
(pousměje se) „Taky měl hodně připomínek. Říkali jsme, že děda je taková stará škola, že má takové názory, co byly za něj. Dnešní doba už je jiná, ale my jej vždycky brali s respektem. A když jsme byli v nemocnici ve středu s bráchou a ještě mu bylo dobře, tak nám ještě taky nějakou takovou připomínku řekl. Bylo to od něho pěkné.“
