Biatlon nabírá na atraktivitě. Je to probuzený zimní obr
Hybrid, paskvil, závody myslivců. Biatlon často dostává nelichotivé přídomky. Neprávem. Sport běžců na lyžích s malorážkou, který oživily peníze z Německa a Ruska, by mohl konkurenčním disciplínám dávat přednášky z atraktivity. Důkazem přitom není jen probíhající šampionát v Ruhpoldingu, jenž je označován za zimní Superbowl.
Biatlon expanduje. Je to nejatraktivnější televizní zimní sport, který nedávno prodal vysílací práva na čtyři roky za 52 milionů eur (1,3 miliardy Kč). Názory, že jde o podivnou a nezajímavou slátaninu, slábnou.
Může za to moderní pojetí především u závodů s hromadným startem a stíhaček, v nichž je neustálé napětí, akce a hlavně pokaždé jiná zápletka. Nejde jen o to, kdo jak namaže. Na střelnici se neustále přelévá pořadí.
Největší hvězda může na poslední chvíli vybouchnout, outsider zase zazářit. Adrenalin v čisté podobě. Do poslední chvíle nikdo nemá své jisté – co si může fanoušek víc přát?
Je to ostrý kontrast oproti tradičním klasickým disciplínám. Běh na lyžích sice rovněž zkouší model hromadných a stíhacích startů, pořádá se skiatlon s výměnou lyží a stylů, jenže závody se obvykle promění v monotónní čekání na hromadný spurt podobně jako v rovinaté cyklistické etapě.
Severská kombinace je zase se systémem barevných skupin a trestných okruhů chaotická. Kdo vlastně vede, divák tuší až těsně před cílem. U sportu s malorážkou na zádech nic z toho nehrozí. Vše je přehledné a má spád.
I proto se na mistrovství světa v německém Ruhpoldingu, které právě probíhá, prodalo 240 tisíc vstupenek. Živé přenosy zpracovává 24 televizních stanic. Mluví se o „Superbowlu“, který jen tak něco nepřekoná.
Miliony jen lítají
Modernizovaný areál vyšel celkem na 30 milionů eur (asi 750 milionů Kč). Více než polovinu, přesně 18 milionů eur (450 milionů Kč), poskytla bavorská vláda. Proto umí organizátoři zajistit dostatek sněhu i v době, kdy se tamní teploty pohybují okolo 15 stupňů nad nulou.
„Němci jsou biatlonoví fanatici. Fanoušci vždy bez problémů poznávali i celou naši reprezentaci a chtěli autogramy,“ vzpomíná mistr světa z roku 2005 Roman Dostál, jenž byl dokonce pozván na biatlonovou exhibici na fotbalový stadion Schalke pro 52 tisíc diváků.
„Je skoro jasné, že nyní uspořádáme nejlepší akci v historii. Němce to fascinuje. Jsme původem militaristický sport, což střední a starší generaci hodně oslovuje. I díky tomu ukážeme, že jsme před ostatními zimními odvětvími o krok napřed,“ říká Ivo Lehoťan, slovenský funkcionář a viceprezident Mezinárodní unie IBU.
Samostatná organizace, jež nemá nic společného s Mezinárodní lyžařskou federací FIS, přitom vznikla až v roce 1993. Tehdy se oddělila od moderního pětiboje. Ukázalo se to jako správný tah, který probudil spícího obra. Dnes jde o sport vydělávající tolik, že na každém podniku Světového poháru postaví luxusní dvoupatrový VIP stan pro hosty.
„Povedlo se nám přesvědčit sponzory, máme s nimi uzavřené dlouhodobé kontrakty. Díky tomu si můžeme dovolit dávat osmdesát procent zisku z prodeje lístků na vlastní rozvoj,“ popisuje Lehoťan. Většinu peněz zajišťují opět Němci – kreditní banka DKB, automobilka BMW, energetická společnost E. ON, či výrobce systémů topné techniky Viessman.
Biatlon ovšem není jen sport jedné země. Významný kapitál přichází také z Ruska. V souvislosti s olympiádou v Soči 2014 už vyrostlo miliardové středisko Krasnaja Poljana, do něhož investoval většinu prostředků ropný gigant Gazprom. Starší lokalita stejného mecenáše Chanty-Mansijsk na Sibiři je zase proslulá tím, že jsou kolem stadionu luxusní hotely se zlatými kopulemi.
Kdo chce dvěma lídrům stačit, musí se podřídit a utrácet. Proto například modernizace areálu v Novém Městě na Moravě, kde se příští rok koná světový šampionát, stála 306 milionů korun.
„Na seznamu je totiž patnáct kvalitních lokalit, ale míst ve Světovém poháru je jen devět. Nemohli jsme si dovolit žádnou chybu. Pokud bychom při lednových závodech nezanechali bezchybný dojem, už by o nás nebyl zájem a investice na dvacet let by byla k ničemu,“ tuší organizátor závodů Vlastimil Jakeš.
Atraktivitě biatlonu prospívá i to, že není výsadou jednoho dvou národů. Špička je široká a vyrovnaná. Norové mají Emile Hegle Svendsena a Ole Einara Björndalena, Francouzi sází na bratry Fourcadovy, Němci zase na Magdalenu Neunerovou a Andrease Birnbachera, často se prosazují Rusové a další postsovětské reprezentace.
Celkově je v elitním seriálu zastoupeno 32 zemí. Nejlepší Čech a patnáctý muž průběžného pořadí Michal Šlesingr se na trati běžně potkává s Bulhary a Číňany. U žen se dokonce prosazují Rumunky i Maďarky.
Není pravidlem, že mohou uspět jen sportovci z alpských či skandinávských států, jak tomu bývá v jiných odvětvích. Důvodem je skutečnost, že biatlon je v řadě zemí štědře podporovaný policií a armádou.
„Na posledním mistrovství světa juniorů získalo medaili šestnáct států, a první zlato v historii dokonce vybojovalo Nizozemsko,“ uvádí Lehoťan.
Přijde supersprint
Biatlon nyní hodlá těžit ze současné příznivé situace. Systém závodů s hromadným startem je populární, kontinuitu a vzpomínku na staré časy pak udržují individuální starty. Je to jediná disciplína, kdy se neběhají trestná kola, ale za nepřesnou ránu přichází časová penalizace jedné minuty.
IBU se navíc nedávno povedlo prosadit do olympijského programu smíšenou štafetu, kterou ve čtvrtek jako úvodní disciplínu MS v Ruhpoldingu vyhráli Norové. V programu Her je tak už jedenáct biatlonových závodů, alpské lyžování rozděluje o jednu sadu medailí méně.
A až se začne zdát současný model fádní, je připravena další inovace. Na scénu má přijít model supersprintů. Půjde o vyřazovací závody na krátkých okruzích s co nejčastější střelbou, kdy po každém kole vypadne nejpomalejší závodník. „Je to určitý směr. Budeme se řídit tím, co bude atraktivní pro televizi,“ dodává Lehoťan.
