Českému snowboardingu vyšla v letošní sezoně nová hvězda. Kateřina Vojáčková v patnácti letech ovládla Evropský pohár ve slopestyle a z mistrovství světa juniorů si přivezla výborné páté místo. Přesto se brání porovnávání s Šárkou Pančochovou, olympijskou nadějí a medailistkou z mistrovství světa. „Šárka patří k top světovým jezdkyním. Ne, že bych nechtěla být jako ona, ale jdu po své cestě a nechci, aby mě s někým srovnávali,“ říká rázně.
Vojáčková, pražská rodačka, se ke snowboardingu dostala díky rodičům, kteří ji odmalička brali na lyže. Když jí bylo sedm let, viděla svého otce jezdit na prkně a hned ho chtěla napodobit. „Zkusila jsem to a už jsem u toho zůstala,“ konstatuje.
První závod absolvovala ve dvanácti letech a pak už vzaly věci rychlý spád. „Trenér Josef Toufar si na mě ukázal, zavolal tátovi a odjela jsem na kemp. Jsem s těmi kluky doteď.“
V týmu s juniorskými reprezentanty tráví šest měsíců v roce. A trénink v mužském kolektivu Vojáčkové vyhovuje.
„Na rozdíl od holek nekvílí, že se bojí, ale řeknou: To uděláš, máš na to. I když mě občas štvou, naše kluky bych nevyměnila,“ říká jezdkyně.
Podporu týmových kamarádů měla i na nedávném juniorském mistrovství světa v Sieře Nevadě, kde jí ve finále k medaili chyběl jen kousek. Kromě pátého místa si ale přivezla ještě jeden úspěch.
„Poprvé jsem zvládla velký závod bez stresu,“ říká spokojeně Vojáčková. Přiznává, že obvykle bývá nervózní. „Ale už vím, jak na to,“ dodává se smíchem. „Pořádně se vyspat a dát si ráno čokoládu, to je hlavní.“
Snad bude tenhle recept účinný i v příští sezoně. Vojáčkovou totiž čekají závody Světového poháru. „Strašně se těším, chtěla bych si vyjet dost bodů, abych se dostala na olympiádu,“ nastiňuje svůj cíl.
Vedle slopestyle, ve kterém dosáhla svých největších úspěchů, ji baví i další freestylová disciplína, U-rampa. Té ale tréninkové podmínky v Česku nepřejí. Pořádnou U-rampu si tak česká snowboardová naděje vyzkoušela zatím jen v zahraničí. „V Americe jsme dvakrát byli v Copperu, kde je olympijská rampa. Tam jsem byla ráda, že jsem do ní vůbec vjela, jak byla obrovská,“ vzpomíná.
Kromě tréninků a závodů musí Vojáčková stíhat i studium. Na rozdíl od většiny svých vrstevníků však tvrdí, že ji učení docela baví. Dokonce se může pochlubit vysvědčením s vyznamenáním. I díky přísné mamince.
„Máma měla vždycky samé jedničky, tak mi teď dává různé podmínky, třeba: Nebudeš mít žádnou trojku na vysvědčení, nebo nebudeš jezdit na hory!“ Ačkoli právě na horách se snowboardistka k učení přinutit nedokáže, školu bere zodpovědně. „Když přijedu domů, učím se třeba týden v kuse – ráno, v noci, pořád.“
Přestože si nemůže vynachválit vstřícnost vyučujících, už se těší, až v září nastoupí na střední ekonomku se sportovním zaměřením. „Na základní škole mám sice spoustu kamarádů, kteří mi fandí a pomáhají, ale jsou tam i lidé, kteří mi závidí a žalují učitelkám, že píšu málo testů.“
Ani doma v Praze ale mladá sportovkyně nezanedbává trénink, už od šesti let se věnuje gymnastice. „Pro slopestyle je to výborná průprava. Chodíme i na trampolíny, což mi pomáhá v orientaci ve vzduchu.“ Sportuje také se svými sestrami, šestiletými dvojčaty.
„Už se snažím rozvíjet jejich talent. Jedné jde gymnastika, je ohebná a dobře se orientuje ve vzduchu. Druhá je zase taková silová, bude dobrá na snowboardu,“ líčí Vojáčková nadšeně. „Už zkouší i skokánky a baví ji to, tak doufám, že půjde v mých stopách.“
