Trenéra Samkové vábí Rusové: Nabízí mi desetkrát víc peněz
Kolem Evy Samkové může po olympijském vítězství v Soči vyrůst budoucnost českého snowboardcrossu. Zlatá dívka zastřešuje současný kvas, který má ke sportu přitáhnout mládež, peníze a potřebnou infrastrukturu. Celý projekt ale balancuje na hraně, stojí na nadšení několika obětavců. A jeden z jeho klíčových mužů, reprezentační trenér a tvůrce českého know-how Marek Jelínek, má vážnou nabídku z Ruska.
Marek Jelínek má na výběr. Může věnovat další olympijský cyklus českému snowboardcrossu, kterému chybí mládež, dostatečná svazová podpora, tratě, a do něhož musí v pravidelných intervalech investovat vlastní peníze. Anebo se může pořádně zamyslet nad ruským lasem.
„Pokud se nám to nepodaří nakopnout, tak můj trenérský úspěch vlastně neznamená vůbec nic. Byl jsem vyhlášen nejúspěšnějším trenérem svazu lyžařů a Dukly, za což jsem hrozně rád. Když jsem stál vedle Honzy Železného a byl jsem o stupínek výš, tak to bylo strašně super. Ale nic z toho není,“ líčí Jelínek.
„Já jsem si svoji hodnotu v Čechách nezvýšil. Mně teď nabízeli Rusové, abych pro ně trénoval. A ty částky se pohybují řádově desetkrát výš než za trénování v Čechách.“ Jelínek je guru českého snowboardcrossu, v jehož hlavě se zrodily základy zlata Evy Samkové ze Soči.
Do uvolněné atmosféry nově se rozvíjejícího sportu vnesl řád a své znalosti vystudovaného trenéra. Díky tomu už přivedl do světové špičky Michala Novotného, z dalšího bývalého svěřence Jakuba Flejšara si vychoval svou pravou ruku. A v Samkové dostal závodnici, která jeho technologickou převahu nad soupeři převedla v suverenitu na svahu.
„Všichni víme, z čeho pochází snowboarding. To nebylo o vrcholovém sportu, o tom, že by trenéři byli nějak trenérsky připravení,“ říká Jelínek. „Já se nechci vůbec vyvyšovat, měl jsem jenom to štěstí, že jsem vystudoval tělovýchovnou školu a že jsem původně trenérem gymnastiky, která je po biomechanické stránce i obecně násobně složitější než snowboardcross. Takže převést fyzikální aspekty techniky nebylo složité.“
Techniku Evy Samkové dnes kopírují zahraniční týmy a Rusové dokonce přišli s konkrétní nabídkou pro trenéra.
„Mám ženu, která byla na mateřské a snaží se pracovat. Musím myslet na rodinu. Když vám někde nabízejí za vaši práci ocenění, uznávají vás a ten plat může být patnáctkrát vyšší než tady, samozřejmě o tom uvažujete,“ říká Jelínek, ale zároveň dodává: „Zatím jsem jim neřekl ani ano, ani ne. Ta nabídka je ve vzduchu. Já jsem patriot, mám rád Čechy. Ale tady je strašně těžké tenhle sport bez tradice prosadit.“
Úspěch českého snowboardcrossu stojí na práci úzké skupiny lidí, která se snaží v rámci Czech Snowboardcross Teamu zabezpečovat jeho potřeby svépomocí. Český olympijský výbor pomohl zajištěním kanadského servismana J. P. Trottiera nebo výstavbou nové trati v Harrachově.
„Největší kámen úrazu je práce úseku snowboardingu s mládeží, je naprosto nulová,“ říká Eva Samková. „Že já jsem za tak krátkou chvíli vyhrála olympijské hry, není normální. To se nestává a svaz nemůže spoléhat na to, že se to stane s každým juniorem. Můj úspěch je zásluha svazu z deseti procent. Můžou za to kluci z týmu, osobní sponzoři. My jedeme po vlastní ose, na svaz se nespoléháme.“
A po olympiádě tenhle přístup platí ještě víc než v minulosti. Tým rozjíždí několik projektů, které mají za cíl vytvořit českému snowboardcrossu systém a zázemí. V Harrachově už ve spolupráci s Českým olympijským výborem vzniká snowboardcrossová trať. V zimě na ní proběhne série mládežnických závodů Hvězdy na sněhu. Tým také pomáhá ke vzniku nové značky Rocket Snowboard, levných speciálních snowboardcrossových prken pro mládež.
„Jsou malinko tvrdší a mají jiný rádius,“ vysvětluje Jakub Flejšar. „Normálně je v obchodě nekoupíte. Rozhodli jsme se, že je na čase je distribuovat. Chtěli bychom, aby na nich české děti jezdily závody. A Evka je taková raketka. Proto Rocket Snowboard.“
Reprezentaci už rozšířili junioři Jan Kubičík a Michal Hanko, kteří skončili šestí v týmové soutěži na jarním juniorském mistrovství světa. Popelka českého snowboardcrossu získává sílu, je to ale zdlouhavý proces.
„Pořád si půjčuju peníze, aby junioři mohli jezdit,“ upozorňuje Jelínek. „V Rusku by to nebylo. Měl bych čistou hlavu, čistý plat a mohl bych tam vzít na trénování i Evku. Akorát by bylo hodně nepříjemné, jak bych to dělal na olympiádě… Tam bych musel trénovat Rusy, což je na tom rozhodování nejhorší a nejtěžší.“ Zatím je věc ještě otevřená.
„Tuhle sezonu určitě odjedu za české barvy. Řekl jsem jim, že dál si popovídáme po sezoně,“ říká Jelínek.
