Koudelka: Skoky si užívám, jako když jdou štamgasti na pivo
Nebýt tréninku s víc než stokilovými činkami, skokana na lyžích Romana Koudelku by nic netrápilo. Po parádním úvodu sezony rozdává žluté dresy lídra Světového poháru, na PlayStationu si hraje na Jágra a sbírá síly pro blížící se útok na Turné čtyř můstků.
Zatímco jeho soupeři se chystají na dalekou cestu do Ruska, Roman Koudelka si užívá klidných chvilek doma na gauči, jež prokládá tvrdou dřinou v posilovně. „Včera jsme měli trénink, dneska zas nemůžu chodit. Takže docela trpím,“ hlásí Koudelka, ale přitom se spokojeně usmívá.
Takhle vypadá odpočinek, kvůli němuž jste vynechal závody v Rusku?
„Máme udělaný rytmus, že je jeden den trénink, druhý den volno, takhle to jede furt. Když už jsem si teď myslel, že mám tréninky docela zmáknuté, tak mi Richie docela naložil, takže mě nohy docela bolí.“
Co si na vás trenér Richard Schallert připravil?
„Bylo to hlavně posilování s činkou, asi se sto pěti kily se dělalo nějakých šestnáct hlubokých dřepů, Bylo to docela náročné. Připadá mi, že tenhle trénink byl asi nejtěžší, co jsem kdy dělal. Richie asi ví, že je nějakých deset dní od skákání pokoj. Teď doufám, že to zas bude trochu volnější.“
Čím se zabavíte, když máte volno?
„Většinou se válím na gauči a hraju PlayStation, většinou fotbal nebo hokej. Skoky ne, u toho musím skákat a to mě nebaví, nepřijde mi to ani úplně realistické. Hokej hraju za New Jersey, Jarda Jágr je velký vzor. A fotbal většinu za Slavii, to je jasné… Když to má lehčí úroveň, tak vyhrávám. Při té vyšší jsem naštvaný a lítají ovladače.“
Co na vaše úspěchy říká psycholožka Zdeňka Sládečková, která vám před rokem v období krize napravila hlavu?
„Poslední dobou má ze mě velkou radost. Jsem usměvavý, skoky si jdu užít, jako když jdou štamgasti do hospody na pivo. V tomhle mi otočila hlavu, že nekoukám na to, že musím jít na můstek rychle něco udělat. Ale koukám na to, že mě to baví, a to si myslím, že je nejdůležitější.“
Budete sledovat víkendové závody Světového poháru v Nižném Tagilu, i když na místě nebudete?
„Asi nebudu. Abych se přiznal, tak mě moc nebaví na to koukat v televizi, kór, když teď byly závody jako v Lillehammeru, hýbalo se s lavičkou, byly tam nějaké přípočty za vítr a podobně. Ale nechci se koukat hlavně proto, že bych zase začal myslet na skákání, a to nechci. Pak si přečtu, jak kluci dopadli, ale v televizi na to koukat nebudu.“
Celý rozhovor čtěte ve čtvrtečním vydání deníku Sport
