Samková přijela pro cenu na koni. Voráček je jak ze Hry o trůny! Co klip?
Životní sezona ji posadila na koně. Eva Samková si na podium Jatek78 dojela na bílé kobylce pro vítězství v anketě Král bílé stopy. Na koni si světová šampionka a vítězka SP ve snowboardkrosu zajezdila i při natáčení klipu ´Poď si´, kde hraje i zpívá po boku Barbory Polákové. Prozradila také, čím ji zaujali hokejoví hrdinové Gulaš s Voráčkem, a jak se jí líbil finiš Hry o trůny (Pozor, rozhovor obsahuje spojlery!).
Jaké je být královnou bílé stopy?
„Je to pochopitelně nádherný. Aby se člověk mohl stát králem, musí vyhrát v sezoně úplně všechno. O to víc mě výhra těší, neboť cesta za ní je strašně náročná. Člověk má pocit, že si trofej zasloužil.“
Líbil se vám nápad přijet na podium na koni?
„Byla jsem nadšená, když za mou s tímto nápadem přišli. Loni jsem se při vyhlášení točila na kruhu, teď jsem přijela na koni. Kobyla byla skvělá, byla úplně v klidu. Odpoledne jsme zkoušeli, kobylka byla připravená. Ale samozřejmě, tolik lidí najednou nasimulovat nešlo. Ale nic neřešila, byla klidná, celé odpoledne trpělivě čekala. Je to krásná lipicánka.“
Vzpomněla jste si na svůj pět let starý premiérový triumf?
„Jasný, tehdy jsem dva měsíce předtím měla zlomený kotník. Korunka mi tu hezkou chvíli připomněla.“
Na koni jste jezdila i na Bali, kde jste se zpěvačkou Barborou Polákovou natáčela klip ´Poď si´, jaké to bylo?
„To bylo skvělý, to byla sranda. Já jsem tam něco trochu dělala, surfovali jsme, bylo to intenzivní, náročné. Já jsem si to moc užila, předtím jsem byla na Bali dvakrát, takže jsem to tam teď trochu poznávala. Poprvé jsem tam byla v sedmnácti letech na měsíc za odměnu po prvním juniorském mistrovství světa. Je to moje srdcovka, mám tam hodně kamarádů Čechů, tam je česká komunita poměrně velká.“
Jak k téhle spolupráci došlo?
„Bára mě oslovila, navrhla mi to a mně se to líbilo. Nevěděla jsem vůbec, co čekat. První den na Bali jsem zjišťovala, o co půjde. Pak jsme se do toho dostali a hrozně jsme si spolu sedli.“
Sednula vám atmosféra klipu?
„Jasně. Bylo vtipné, že potom, co jsme pár dní natáčeli, tak Bára říkala: Mně vlastně došlo, že ty děláš všechny ty sporty, které já jsem vždycky chtěla umět, a bavily mě. Ale já je tolik neumím. Na longboardu si sjedu, na surfu taky občas trochu něco, ale není to, že bych je moc uměla. Jediné, co umím, je snowboardovat.“
Ze zpívání jste neměla trému?
„Byla u toho Bára, byl u toho Honza Muchow. Člověku ani nepřišlo, že by něco nahrával. To si člověk uvědomí, až když nám to pustili. Bylo to celé pozitivní, jim se to líbilo. Říkala jsem jim, že kdyby to bylo na prd, ať mi to řeknou. Oni se tvářili, že je to dobrý a v postprodukci to nějak vyladili.“
Co jste si říkala, když jste se slyšela poprvé?
„Já si na to furt zvykám. Zpěváci a herci jsou zvyklí se slyšet, ale já rozhovory sama se sebou moc neposlouchám. I u mluvení má člověk jiný hlas než u zpěvu. Pro mě to bylo strašný. Když se slyším, je to zvláštní, nejsem si jistá, jestli je to dobře.“
Ztlumujete zvuk?
„Naštěstí ne. Já to zas tolik neposlouchám. Mám to tolik oposlouchané z natáčení, i když verze je celá předělaná. Vokály, klavír i basy jsou tam jiné než v původní verzi.“
Takže příště zazpíváte na Andělu?
(smích) „To ne… To myslím, že přenechám Báře.“
Sledujete hokej?
„Sleduju. Prožívám, ale zároveň vím, že tomu nerozumím. Snažím se do toho moc nekecat. Já jsem trochu z hokejové rodiny, protože moji oba bratranci jsou hokejisti. Když jsem byla malá, chtěla jsem dělat hokej. Ale říkali mi, že by člověk musel skončit v elévech a dělat holčičí hokej, který dělá málo holek. Ale bavilo mě bruslit. Jezdila jsem na nedělní bruslení do Vrchlabí. Jezdím jenom na kanadách, protože na holčičích bruslích mi vadí zoubky. Takže k tomu mám vztah, ale nerozumím tomu. Když jdeme do hospody na promítání a někdo vedle mě zařve, tak je mi to nepříjemný. Říkám: Neřvete tolik!“
Zažila jste olympiády, chápete současné fanouškovské vzepětí?
„Jednoznačně. U hokeje je to ještě mnohem horší. Je to národní sport, obzvlášť když jim to jde, všichni je vidí ve finále, že všechno vyhrajou. Ale mně přijde, že jsou dobře naladění. Parta i s trenérem působí skvěle. Mně se líbí, že když dají góla, můžou se radovat, že se hnedka otočí na kámoše. To u nás nejde.“
Přece se taky v cíli objímáte s kamarády, ne?
„To jo, ale člověk čeká a po půlhodině tam přijedou ti trenéři, taky máme trochu týmový sport, ale ne hned na závodišti.“
Máte svého oblíbeného hráče?
„Dívala jsem se na Hru o trůny, takže Voráček! Mně přijdou vtipná ta jména. Ten Guláš, jestli se tak opravdu jmenuje…“
On je krátce, Gulaš…
(smích) „Ale důležité je tam to š, to je strasně důležitý. Guláš je dobrej!“
Jakou má kapitán Jakub Voráček spojitost se seriálem Hra o trůny?
„Ve hře o trůny jsou Wildlings, divocí z ledové země, ti zrzaví. Je tam ten obrovský zrzek a dělají se vtipné koláže (s Voráčkem), což docela sedí.“
Co říkáte na finiš Hry o trůny?
„Poslední díl mi vlastně přišel dobrej, takový, který lidi tolik nečekají, že ji (Daenerys Targaryn) Jon Snow zabije a půjde zpátky na hlídku, to mi přijde dobrý. Ale obecně je na té poslední sérii hrozně znát, že to není podle knížek. Má to hrozný spád, už to nejsou ty intriky, ale člověk chápe, že je potřeba to v poslední sérii vyřešit. Ale i tak je to taková šílenost. Všichni říkají, že celková úspěšnost je, že se tam zabíjejí, a že jsou tam nazí…“
Čekala jste, že hrdinná Daenerys Targaryen, rozbíječka okovů, skončí dostižena prokletím šílenství svého rodu?
„Už předtím měla tendence. A když na konci řekla, že ví, že ona má tu pravdu, to bylo děsivé. Já mám hrozně ráda Já, Claudius. Tam je to přesně o tom, jak člověk z moci zblbne.“
Bude Bran Stark dobrým králem?
„Jednoznačně. On ví. Může se poučit z historie, na rozdíl od nás lidí.“
Ve Hře o trůny spousta fanoušků uctívala i negativní hrdiny, máte takovou postavu?
„Asi Hound, Pes. Ten byl docela dobrej. Ale nakonec byl taky správňák. Oni ti zlí nakonec stejně byli trochu správňáci, pokud už nebyli mrtví…“
