Ledecká o windsurfu, pokynech z Red Bullu i státnicích: Budou hysteráčky!

V Pchjongčchangu si Ester Ledecká vybetonovala místo ve sportovní historii a v pondělí v zahradě sídla Českého olympijského výboru za to dostala „pytel cementu“. Tak olympionici přezdívají masivní trofeji, která se uděluje už od roku 1934. Ledecká k tomu dostala pohár čokoládové zmrzliny a hrála jí znělka z Červeného trpaslíka. Užila si i trochu adrenalinu, když jí nad hlavou skákal mistr parkouru Jakub Dohnal.

Neměla jste strach, že dopadne na vás?
(úsměv) „Já byla v takové poloze, že kdyby mi dopadli na hlavu, tak bych možná mohla být i mrtvá. Co jsem viděla, ti kluci skákali docela dobře, byla to moc fajn show a já byla ráda, že jsem toho mohla být součástí, aspoň na chvíli.“

Nezkoušela jste něco podobného v tréninku?
„Ne, já to hrozně obdivuju, chtěla bych se to někdy naučit, ale zatím nemám moc čas. Já si i hledala, že bych si někdy na nějakou parkourovou školu nebo kurz zkusila. Ale asi to není úplně dobré na kolena a klouby, které potřebuju. Tak musím vymyslet, jestli by to nešlo nějak šetrněji třeba někde v tělocvičně. Myslím, že jako součást gymnastické přípravy to může být zajímavé.“

Co jste říkala čokoládě a hudbě z Červeného trpaslíka?
(úsměv) „Oboje mě mile překvapilo a je vidět, že předávající to zkonzultovali s mými blízkými, protože to je přesně můj styl. Pohár čokolády a Červený trpaslík to je vysněný den, nemůže být nic lepšího!“

A to jsme ještě nenarazili na cenu od sportovců, kterou jste dostala…
„Mám strašnou radost. Když to někdo hodnotí z pohledu sportovce, je to něco jiného, než když to hodnotí novináři, protože sportovci si ty příběhy prožívají, všechnu tu dřinu. Mají na to zase trochu jiný pohled než ti civilisti nebo normální veřejnost. Takže je to hrozně vzácné ocenění a moc si ho vážím.“

Držela jste v rukách někdy tak těžkou cenu?
„Určitě ne, takhle těžkou ne…“

Myslíte, že tím definitivně končí pozornost, kterou vám přinesla loňská olympiáda?
„To nevím, kdy skončí. Budu se snažit, aby nikdy neskončila a já to podporovala dalšímu výsledky. Přijde mi, že se to stalo strašně dávno a vůbec tak daleko nemyslím. Koukám jen před sebe, když mi to někdo zpětně připomene, přijde mi zvláštní a legrační, že si na to někdo pamatuje.“

Cenu Gutha-Jarkovského kdysi vyhrál i Emil Zátopek, jaké je si tohle uvědomit?
„No Ježíš… Jsem strašně ráda, že můžu být mezi takovými legendami, připadám si fakt nepatřičně. Ti lidi mají strašně silné sportovní příběhy, co si lidi pamatují dodnes. Jsem ráda, že se k nim můžu připojit.“

Sportovní legendou je i vaše jmenovkyně Katie Ledecká, které jste před nedávným MS v plavání vyjádřila podporu. Sledovala jste její boj poznamenaný nemocí?
„Mě to bylo strašně líto. Tohle je jedna z ošklivých věcí, která se sportovci může stát. Já jsem to sledovala a bylo mi to strašně líto, protože sama vím, jaké to je, když člověk nastoupí na start a není stoprocentní. Veřejnost má nějaká očekávání. Já jsem jí fandila a vím, jaké to je. Ale stejně bych jí to strašně přála, aby dosáhla toho, co si naplánovala. Ale ono nejde, nejsme roboti.“

Dvojnásobná olympijská vítězka Ester Ledecká převzala 19. srpna 2019 v Praze Cenu Jiřího Gutha-Jarkovského za nejlepší výkon roku 2018. • ČTK

Jak se zatím daří letní příprava?
„Zatím mám za sebou suchou přípravu, kterou jsem dělala tradičně v Řecku, ta proběhla úspěšně. Potom jsme z Řecka jeli rovnou do Salcburku, kde jsem dělala zátěžové testy v Red Bullu, a pak jsme odjeli rovnou na ledovec, kde jsem byla deset dnů, pak jsme se vrátili a jsme pár dnů tady a zase pojedu do Chile.“

Zařadila jste do tréninku nějaké novinky?
„Oproti loňské přípravě se toho tolik nezměnilo, spíš se navýšily dávky. Snažili jsme se zapojit sílu na nohy, protože jsme dostali i nějaké povely z Red Bullu, pak jsem tam byla i na zátěžových testech, abychom viděli, jak se můj stav vyvíjí a měli jsme i ukazatele do příštích let.“

Jak jste na nohách pracovala?
„Posiluju hlavně s vlastní váhou, protože mi pan profesor Kolář zakázal dělat dřepy s obrovskými kily. Já se snažím své tělo co nejvíc šetřit, zároveň pracovat co nejefektivněji a zachovat nějakou dynamiku v pohybu. Tím, že dělám rychlostní disciplíny, i obřák a slalom na snowboardu, tak musím mít rychlost a švih, snažím se to zkombinovat co nejlépe.“

Bakalářku píšu o svém PR

Co vám v nejbližší době udělá radost?
„Za týden jedeme do Chile. Pak se strašně těším už na závody. Protože já jsem závodní typ a už mi to strašně chybí, mám absťák. Závody jsme měli v plánu i v Chile, ale museli jsme přehodnotit plán. Původně jsme měli jet do La Parvy, kam jsme jezdili poslední čtyři roky, ale pojedeme o něco jižněji. Je tam dokonce aktivní sopka, tak budeme doufat, že nám nepšoukne a nezahalí celou horu kamínkama, prachem nebo lávou…

Jak se projevuje váš závodní „auťák“?
„Třeba řeknu mamince, ať mi měří, za jak dlouho vyběhnu po schodech do bytu. Nebo ať mi aspoň počítá, nebo že pro něco zaběhnu do kuchyně…“

Jak vám s tímhle problémem pomáhá windsurfing, kterému jste se při svém tradičním letním pobytu na Lefkadě hodně věnovala?
„Bavilo mě to hrozně moc a byla jsem pyšná, protože jsem dostala první windsurf od sponzora a byla jsem nadšená.“

Taky jste se chlubila na sociálních sítích…
„ Poustovala jsem, aby se moji fanoušci mohli pokochat. Mám pocit, když z toho mám obrovskou radost, tak oni budou mít taky trošku radost. Tak jsem to tam vrazila, i když přes sociální sítě tolik nejedu. Trošku mi to pomohlo se vybít, a přestože jsme měli občas některé tréninky dost náročné, tak mě to všechno strašně bavilo. U moře se prostě zátěž snáší jinak.“

Zkusíte si někdy na windsurfu i závod?
„Zkoušela jsem amatérské instruktorské závody, ale to už je několik let zpátky. Od sponzora jsem dostala nabídku a snad příští rok bych mohla jet na závod ve Francii do zátoky Le Defi. Koukala jsem se na záběry z youtube, je to snad největší slalomářský závod, snad tisíc prken. Jedou tam a zpátky, je to nádherné. Doufám, že se mi to podaří zorganizovat, abych tam mohla jet.“

Tento týden vás také čekají státnice, jak jste na tom?
„Já myslím, že zatím docela dobrý. Mám úplně všechny otázky, teď budu postupně zjišťovat, co už jsem zapomněla. Teď se učím ty na konci, tak ty první zase už neumím…K večeru budu mít hysteráčky, ale doufám, že to zvládnu. Budu dělat makroekonomii a mikroekonomii. Potom budu dělat sociologii, psychologii a marketingovou komunikaci. A odevzdávám bakalářku. Jmenuje se to Sportovní PR a PR sportovce – Ester Ledecká.“

Neříkejte…
„Mně se to téma hrozně líbilo. Měli jsme předmět PR, dostala jsem za úkol seminární práci v rámci zápočtu. Nějak jsem se do toho zažrala, začala jsem i sbírat materiály, co jsem stáhla od Sport Investu. Bavilo mě to, zpracovala jsem to podle pana profesora Roubala prý moc dobře. Navrhnul, abych pokračovala, abych to téma rozvinula, abych si to vzala jako bakalářskou práci. Doufám, že to dopadne dobře.“

Úspěch Ledecké na ZOH žije dál. Získala Cenu Gutha-Jarkovského za výkon roku

Olympijské hryČTK19. srpna 201916:46