Vážná nemoc jí převrátila život, skeletonistka Anna Fernstädtová ale v profesionální kariéře pokračuje dál. Její přilbu zdobí symbolické křivky diabetu. Kvůli cukrovce prvního typu musí neustále hledat rovnováhu hladiny cukru, reakce těla poznává každým dnem, i když pro svět není nic z jejího boje zjevné. „Když vidíš lidi s cukrovkou jedničkou, tak si neřekneš: A má jedničku…“ usmívá se sportovkyně před třetí kompletní sezonou s handicapem.
Korytem jezdí hlavou dolů a v ní pořád počítá. Anna Fernstädtová nemá na rozdíl od soupeřek luxus koncentrace na samotný sportovní výkon. S každým jídlem do svého těla dodává inzulin, hlídá si, co jí, i vliv fyzické zátěže. Na jedné straně jí hrozí vysoká hladina cukru, na druhé pak hypoglykémie, stav, který doprovází třesavka a může skončit až bezvědomím. Do toho musí před novou sezonou hubnout, aby v závodech mohla používat těžší skeleton.
Jak často vám lidé říkají, že jste borec?
„Brácha nebo rodiče říkají: To je hustý, že jsi vůbec pokračovala. To je mazec! Většina lidí o tom moc neví. Řeknou si, dobře, ona má cukrovku, ale nevidíš to. Stejně se jdu rozcvičit, jezdit jako předtím. A nevidí, co je za tím za práci. Že začne tři dny předem, že potřebuju mít nastavené inzuliny, abych se vyspala na závod. Ti, co o tom něco ví, tak říkají: To je brutální… Většina lidí má cukrovku spojenou s dvojkou (diabetem druhého typu – pozn. red.). Řeknou si: Tak si nedáš buchtu… Ale o tom to není. Mně nefungují beta buňky, nevyloučí se inzulin. Je to těžké, jako byste museli přemýšlet o tom, že vám buší srdce. Není to každou vteřinu, ale je to každý den přes celý den. Jsou lidi, kteří to spojují s tím, že nemůžeš jít cukr. Ti to nezaregistrují. Ale mně to nevadí, nemusí všichni vědět o každé nemoci. Někdo to má horší. Přijdu na dráhu, převleču se, jdu se rozcvičit, funguju normálně.“
Každou zimu se získáváte nové zkušenosti, co jste si vzala z té minulé?
„Máme úpravy na skeletonu, je konečně zase těžší. Musím trošku zhubnout, abych se dostala do limitu. Bez těžkých saní to nejde, což se poslední dva roky ukázalo. S těžšími saněmi je obrovský rozdíl. Uvidíme, jestli to zvládnu pod limit. Inzulin je anabolický hormon. Když jím, musím si píchnout. Když si píchnu, všechno se uloží, to přispívá ke zvyšování váhy.“
Jak se v takových podmínkách hubne?
„S doktorkou se o to snažíme stravou. V létě to šlo dobře, uvidíme, jak se zvládnu udržet v zimě, kdy je míň pohybu, míň tréninku.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
