'Princezna' Sáblíková: Kluci si mě hlídají
Když se po berlínském oválu při tréninku prohání vláček českých rychlobruslařů, mistryně světa Martina Sáblíková nebývá na jeho konci, aby ji na ledě plném rychlobruslařů nikdo nemohl zezadu sestřelit.
Trenér Petr Novák má přímo před očima její láhev s pitím. Trojnásobná vítězka Světového poháru na dlouhých tratích je v olympijské sezoně, která pro ni začíná dnes závodem na 3000 metrů, dobře střeženým diamantem.
V novém domě ve Velkém Oseku má Martina Sáblíková vystavené všechny své trofeje, ovšem vyjmenovat by je nedokázala.
„Vím, že tam mám z mistrovství světa a Evropy osm zlatých a sedm nebo osm stříbrných a bronzových medailí. Olympijská je fakt jediná, která mi chybí. Moc bych ji chtěla,“ říká Sáblíková. I kvůli tomu se třeba o to víc dívá, kam šlape.
Maturovala jste a pak doháněla trénink, i proto jste letos měla v diáři méně dní plných reklamních akcí. Co ještě jste před olympijskou sezonou změnila?
„Jenom jsem se přestěhovala, to je asi tak jediné. Všechno je jinak, jak bylo a jak má být.“
„Doufám, že jsem opatrná byla vždycky. Ale teď se člověk dívá hodně často, kam šlape, jestli musí jít místem, kde je nějaká překážka. Navíc mě třeba hlídá i okolí, další v týmu.“
Jak a kde třeba?
„V Erfurtu jsme se byli kouknout do obchodu a pak jsme odtamtud vyrazili do posilovny. Šla jsem po náměstí, jela tam tramvaj. Já ji nějak neregistrovala, ostatní mě stáhli zpátky. Fakt si mě hlídají, snaží se, abych byla v pohodě. I když na ledě něco hrozí průšvihem, starají se, abych do něj když tak já nezapadla, aby mě vystrkali.“
Co přesně to znamená, když jezdíte s týmovými kolegy ve vláčku?
„Když nás třeba někdo předjíždí nebo se za námi rozjíždí a já odstupuji z čela a mám jít dozadu, pustí mě někdo před sebe, abych byla mezi svými a nikdo mi nemohl nic udělat. Kluci si mě fakt hlídají.“
Takže si připadáte jako střežená princezna?
„Někdy trochu jo. Všichni se snaží dávat pozor. Trenér mi nosí láhev na pití, aby nebyla studená na ledě, aby se s pitím nemohlo nic stát. Brusle mám pořád u sebe nebo je má někdo na očích, aby všechno bylo v pořádku. Aby je nikdo neztupil.“
Bojíte se, že by vám třeba někdo mohl do nápoje něco přisypat? To nebývá v rychlobruslařském světě zvykem, ne?
„Myslím si, že se to ještě nikdy nestalo, ale člověk si říká: Náhoda je blbec. Stejně si to hlídám.“
Překážky raději obcházíte. Je ještě něco, co jste si odpustila, abyste náhodou nepřišla ke zranění?
„Letos jsme nejezdili žádné závody na kolečkových bruslích, protože trenér měl strach, že když jedu v pelotonu, mohlo by se něco stát. A opustili jsme hraní fotbalu, protože když se v něm člověk naštve, jde do soubojů tvrdě. Stačí chvilka, je z toho vyvrknutý kotník nebo se cokoli může stát.“
„Nikam nechodíme, pořád je spolu nás sedm lidí v týmu. Ale je těžké si to uhlídat, hlavně když jsme se všemi lidmi na stadionu nebo v hotelu na jídle. Lidí je tu moc, přijdou sponzoři, prezidenti svazů. Snad nic nechytneme.“
Zvažujete očkování?
„Trenér teď konzultuje s naším doktorem, co a jak bude třeba hlavně před olympiádou a před cestou do Ameriky, kde máme Světové poháry.“
Jste známá jako tréninkový maniak. Zvolnila jste při cestě za vysněnou olympijskou medailí a mírníte se, jak vám radí trenér Petr Novák?
„Doufám, že ho poslouchám, ale to musí říct on.“
Spíte víc, hlídáte si stravu?
„Ne. Jenom když jsem přijela na trénink do Itálie, zjistila jsem, že jsem zhubla jeden a půl kila. To jsem musela napravit, takže jsem se snažila jíst. Snad to bude dobré.“
Třeba sjezdařka Šárka Záhrobská během sezony sní za den zhruba pětinásobek kalorií, co běžná žena. Co spořádáte vy?
„To by asi vykládali ostatní, co všechno jsem schopná sešrotovat, protože někdy na mě koukají a říkají: Kam se to do tebe vejde. Ale kalorie nesleduju. Spíš opravdu musím pořád jíst.“
„K snídani jsem měla dvě housky se salámem a sýrem, jednu s džemem, talíř s ovocem. Na tréninku jednu energetickou tyčinku, protože tři hodiny bez jídla jsem samozřejmě nevydržela. Pak jsme přišli na pokoj, dělala jsem strečink, snědla jsem u toho půl balíku sušenek. Na obědě jsem měla docela dobrou porci těstovin. K večeři jsem si dala v Burger Kingu pořádný steakhouse. Ale jak to tak pozoruju, jedí takovou stravu všichni a hodně často. Minulý rok jsme byli v Kanadě na pizze, cestou jsem šli kolem mekáče a potkali jsme tam italský nároďák.“
Třeba právě cesta do Kanady je docela dlouhá. Finanční zajištění máte lepší než ve svých začátcích. Dovolíte si před olympiádou třeba lepší hotelové pokoje nebo cestování, aby vaše tělo netrpělo?
„Možná v letadle budeme cestovat jinou třídou, ale jinak nic měnit nebudeme. Mám pocit, že fakt nic nepotřebuju. Mám všechno, co bych mohla mít.“
