Tak Sáblíková prý vyhrála zase nějaký závod. Je snad mistryně světa nebo kdesi cosi. Ale koho to zajímá? Že ta holka rychle bruslí, přece už víme. Teď se řeší hlavně to, jak se Sáblíkové nebo lidem kolem ní podaří tuhle schopnost zpeněžit. Četl jsem v novinách, že experti na sponzoring odhadují „cenovku“ naší nejlepší zimní olympioničky na nějakých deset milionů korun. Je to reálné?
S určitostí víme tolik, že po započítání prémií za medaile si zatím vydělala 4,4 milionu korun. Jen pro srovnání, americký rychlobruslař Apolo Ohno si podle časopisu Forbes vydělal za loňský rok v přepočtu 29 milionů korun. Když srovnáme Česko a Ameriku, není to zas tak propastný rozdíl. A to v Ohnově příjmech jsou už započítány peníze od sponzorů.
Firma Fishey Analytics počítala marketingovou hodnotu zlatých medailistů z Vancouveru podle množství publicity v médiích. Na prvním místě vyhlásila krásnou lyžařku Lindsay Vonnovou s cenovkou 65 milionů dolarů, následoval Bode Miller (45 milionů) a snowboardista Shaun White (37 milionů).
Nakolik vyčíslila cenu Sáblíkové, bohužel nevím. Ale pro rychlobruslení je povzbudivé, že v první desítce jsou hned dva zástupci tohoto sportu.
Martina Sáblíková na pětikilometrové trati zářila a obhájila titul mistryně světa • Foto ČTK/AP
Nic to ovšem neříká o tom, že se Martině Sáblíkové či její agentuře podaří její famózní výkony zpeněžit taky. Ono to už vlastně na těch sportovních výsledcích nezáleží. Že je teď po víkendu také mistryní světa, nezvýšilo její cenu ani o korunu.
Jestliže Sáblíková novinářům říkala, že týden bude ležet u televize a pak si půjde zaběhat, měla by to ještě promyslet. Teď je třeba „máknout“ na svém brandu. Na své osobní značce. Kroužením po lesích kolem ji Sáblíkova nevylepší.
V první řadě by měla přestat být „trenérova hodná holka“. Být sponzor, tak pohled na Sáblíkovou, jak dělá na Václaváku dřepy s trenérem na zádech, mě uvrhne do hluboké deprese. Dost možná bych i návrh smlouvy rovnou roztrhal.
Martina Sáblíková slaví titul mistryně světa ve čtyřboji • Foto ČTK/AP
Takhle si ženskou, která by měla propagovat mou firmu, ani trochu nepředstavuju. Ano, rozumím tomu hluboce lidskému příběhu o nekonečné píli, odhodlání a pracovitosti. Ale pokud jde o reklamu, tak v té dobře prodávají také sex, půvaby a provokace.
Když to přeženu, tak marketingovou hodnotu Sáblíkové v minulých týdnech nejvíc zvýšilo video, na kterém za volantem nadává jinému řidiči. Jen bych prosil pro příště trochu lepší scénář. Ty záběry přece jen působí tak nějak moc chlapsky. Až příště naštve Martinu Sáblíkovou někdo na křižovatce, bude stačit stažené okénko a vztyčený prostředník. Samozřejmě s temně rudě nalakovaným nehtem.
Sáblíkovci by se měli rozhodnout, koho chtějí pumpnout. Jestli stát, anebo sponzory. Já jsem pro sponzory, i proto, že miliarda za halu mě děsí. Četl jsem, jak si trenér Sáblíkové stěžuje, že kdyby se odstěhovali do Kazachstánu, dostali by za olympijské medaile padesát milionů.
No, my naštěstí v Kazachstánu nežijeme. Jsme pyšnou součástí té „primitivnější“ části světa, kde dnes – ať se nám to líbí, nebo nelíbí – určuje marketingovou hodnotu sportovce to, jak často se objevuje na titulních stranách novin. Nejlépe bulvárních.
Martina Sáblíková by se s tím měla srovnat. A pro začátek přestat nosit trenéra na zádech… a třeba vyrazit na diskotéku.
