Sáblíková: Jednou si zkusím i mataron
Běhá tak rychle, že se její kouč Petr Novák pořádně zapotí i na kole, když se ji snaží dohnat. Tentokrát však rychlobruslařka Martina Sáblíková, dvojnásobná olympijská vítězka, nebude běhat v rámci tréninku. Z nápadu společnosti Sport Invest se vydá na první úsek štafetového závodu v rámci pražského maratonu.
„Pomůže to dobré věci,“ říká Sáblíková, patronka Asociace pro sport a fair play, v jejímž „dresu“ poběží. „Je to příklad lidem. Pohyb pro zdraví je skvělý. A já už se těším už i za sebe, že si těch deset kilometrů budu moct zaběhnout.“
Co je pro vás deset kilometrů? Běžná součást tréninku? Brnkačka?
„Deset kilometrů běhám v tréninku docela pravidelně, není to nic, co bych nezvládla. Uvidíme ale, jak to rozběhnu. Abych to nepřepálila.“
Vážně proháníte v přípravě kouče Petra Nováka tak, že vás ani na kole nestíhá?
„On si to zase trochu přibarvuje, ale je pravda, že když vyrazím třeba o sedm minut dřív a on mě pak dohání na kole, je trochu zadýchaný.“
Za kolik minut zvládnete deset kilometrů v tréninku?
„Záleží na tom, kde běhám. Něco mezi 40 až 45 minutami.“
A váš cíl ve štafetě bude?
„Kdyby to bylo těsně nad 40 minut, budu spokojená.“
„Moc mě baví, když se běhá v přírodě. V lese člověk musí koukat, kam šlápne. Navíc toho stihne a vidí víc, než když jen jde. Je to docela zábavné.“
Baví vás běhání víc než třeba jízda na kolečkových bruslích nebo na kole?
„Každé má něco do sebe, každé mě baví v jiný den. Někdy si říkám, že bych si místo kola šla zaběhat, ale to záleží na tom, jakou má člověk náladu. U běhání si ale moc dobře vyčistím hlavu.“
Kolik toho vlastně v přípravě na rychlobruslařskou sezonu naběháte? A jakou za sebou máte největší vzdálenost?
„Za rok takových 1200 kilometrů. A nejvíc jsem uběhla asi 25 kilometrů v kuse.“
Nepřemýšlela jste nad tím, že byste si zkusila i celý maraton?
„Ne v tomhle závodě, ale maraton bych si někdy chtěla zkusit zaběhnout. O tom už jsem uvažovala. Ale trochu mě od toho odrazují třeba lidé, kteří říkají, že to po 25 až 30 kilometrech strašně bolí. Že hodně bolí stehna, že otřesy nejsou už takové, jako ze začátku. Takže se trochu bojím, abych pak nezklamala a nevzdala. To bych udělala hrozně nerada.“
Nějak si zrovna vás nedovedu představit, že byste někdy něco vzdávala.
„Už se mi to jednou povedlo. Když jsem jela cyklistický závod, chytaly mě takové křeče do lýtek a stehen, že jsem nemohla vůbec jet a prostě jsem musela vzdát.“
