Jiří Punčochář
13. ledna 2011 • 04:00

Koukal opět hraje: Svinstvo mám v sobě pořád

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Plekanec promluvil o Kladně: Když se pořád opakují stejné chyby, tak…
Od smutné fotky ke slovenskému snu: Česko je pragmatičtější, říká Smetana
VŠECHNA VIDEA ZDE

ROZHOVOR - Na hlavě mu znovu začínají růst vlasy, na tváři raší strniště. Další doklad, že právě přemohl zhoubný nádor, podává nejlepší český badmintonista Petr Koukal na hřišti: měsíc po poslední chemoterapii už hrál extraligu. Zároveň pracuje na svém filmovém dokumentu, chystá osvětovou kampaň a sní o olympiádě v Londýně. Šťastný, že přežil.



V hale v brněnských Jehnicích, za které hraje, visí velký reklamní plakát. Petr Koukal na něm má tmavé vlasy. „Jako bych to ani nebyl já. Tři měsíce vlasy nemám a přijde mi nepředstavitelné, že je zase budu mít. Určitě se nechám zase zarůst. Těším se, že se budu mít za co chytat.“ Úsměv z plakátu se mu po operaci nádoru a chemoterapiích vrátil, sílu do sebe vytrvale pumpuje. Tři zápasy extraligy o víkendu hrál a všechny tři vyhrál.


Byl to hodně emotivní návrat na hřiště?

„Byl, emoce jsem na sobě hodně cítil. Přišlo dvě stě diváků, hnali mě. Jsem rád, že jsem tyhle zápasy zvládl. Neřekl bych, že jsem měl dojetím na krajíčku, ale bylo to hezké.“

Jaký jste měl ze sebe pocit?

„Na tréninku mi údery šly, v zápasech jsem hodně kazil. Kondice jde nahoru hrozně pomalu. Byl jsem strašně unavený. Ještě ke všemu jsem si hnul se zády, a po zápase, když jsme jeli do hotelu a čekali na večeři, jsem usnul. Málem mě nevzbudili. Tělo dostalo hodně zabrat, čtyři měsíce bez tréninku jsou znát.“

Petr Koukal a rakovina
V září u něj lékaři diagnostikovali při preventivní prohlídce nádor varlete. Okamžitě se podrobil operaci. Následovaly tři měsíce chemoterapie. Už během léčby se snažil vrátit zpátky ke sportování. V prosinci dostal od lékaře potvrzení, že testy jsou v pořádku. Nejbližším turnajem bude na začátku února mistrovství republiky, v květnu začíná olympijská kvalifi kace.

Na čem nejvíc?
„Dám tři čtyři výměny a strašným způsobem se zadýchám. Poznal jsem, že cesta zpátky bude dlouhá. Další věc je moje váha, bez tréninku jsem přibral asi osm kilo.“

Nedoznívá ve vás ještě drastická léčba?
„Je to měsíc, co jsem měl poslední chemoterapii, a není mi vůbec špatně. Subjektivně si říkám, že už ta svinstva v sobě snad ani nemám, ale co jsem se dočetl, tak tělo se s tím pere daleko dýl. Při výkonu to samozřejmě nepomáhá. Tělo musí bojovat s námahou, kterou vyvíjí, a zároveň tam uvnitř si zpracovává všechny ty látky.“

Škodíte si tím, že tak brzo hrajete?
„Myslím si že ne, mám to potvrzené od doktorů, že můžu hrát. Taky podle svého pocitu. Záleží, jak se to bere, protože v sobotu už byl zápas rozhodnutý a já měl sto chutí nehrát, kvůli únavě a zádům, ale s lidmi v hale to nešlo. Hned bylo jasno, že hrát budu.“

Je vidět, že i mimo halu vás každý zdraví, popřeje hodně zdraví.

„Okolí to vnímá. I v Praze, co jsem chodil na zápasy, to bylo takové. V žádném případě mě to neobtěžuje, je to příjemné. I když každá ta reakce mě zároveň vrací do té těžké doby. Připomíná mi ji. To není nic moc.“

Jsou to bolestivé vzpomínky?
„Já jsem z toho už venku a snažím se na to nemyslet. Samozřejmě otázky, jaké byly chemoterapie a tak, jak se cítím, mi to vrací.“

Ve Francii, kam jste ke konci minulého roku vyjel na turnaj, to bylo stejné?
„Tam o mé nemoci taky věděli, ale překvapil mě jejich rozdílný přístup. Tady mi přijde, že se lidi dívají skrz prsty, a že jestli jsem teda nemocný, tak ať ležím a neblbnu. Naopak ve Francii mě chválili a bavili jsme se o tom pozitivně, že se snažím zůstat v kontaktu. Že přijedu na turnaj, povídám si s nimi. To mně hrozně pomohlo.“

Petr Koukal plánuje návrat do špičkového sportu.Foto Jaroslav Legner (Sport)


Třeba vám známí doma dávají najevo jen obavu, abyste byl v pořádku.

„Těžko říct. V Praze na lize, to jsem měl ještě vlasy, mi přišlo, že mé nemoci ani nevěří. A jestli jo, tak ať ležím doma. Trochu mě to zklamalo. Chtěl jsem hrát, abych byl mezi lidmi, se sportem, který dělám celý život. Čekal jsem jiné reakce.“

Jaká je vaše herní jistota?
„Žádná. Doslova nula. V jednom zápase si soupeř neudělal moc bodů, já jsem dal všechno do autu nebo do saka. Musel jsem se snažit hrát, umísťovat, a čtyři měsíce bez rakety byly znát. Klasické údery, které jsem měl naučené, jsem chtěl zahrát a nešlo to.“

Badminton je fyzicky ohromně náročný sport. Neuvažoval jste během léčení o jiném? Nebo aspoň o hraní čtyřhry.
„Spíš jsem přehodnocoval, že badminton není všechno a že by se nic ani nestalo, kdybych ho nehrál. Jak člověk řeší vyloženě existenční otázky, tak badminton je vedlejší kolej. Vždyť já jsem mohl i umřít.“

Zato teď už se vám prý líbí váš nový účes, oholená hlava.

„Já si spíš už neumím představit, že budu mít vlasy. Člověk si na holou hlavu zvykne, nic jiného mu nezbývá. Teď to vypadá, že zase rostou. Určitě budu chodit víc zarostlý než teď. To jsem jako holátko.“

Pořád platí, že budete v únoru v Přerově obhajovat titul mistra republiky?
"Myslel jsem si, že určitě jo, a kdybyste se zeptal minulý týden, odkývu to. Po dvou dnech hraní extraligy cítím, že to není ono, a to jsem hrál těžkou jen jednu dvouhru. Pokud by byl los na mistrovství republiky složitý a já měl sehrát tři náročné zápasy po sobě, tak nevím, jak to bude tělo zvládat. Na druhou stranu jsou to ještě necelé čtyři týdny. Nějaký čas ještě mám.“

Hrajete po pauze jinak než dřív?
„Je zajímavé, že ano. Když jsem nehrál, díval jsem se na spoustu zápasů na videu a začal jsem o badmintonu víc přemýšlet. To tak je, že člověk když nemůže hrát, tak si to představuje. A ve hře nacházím spoustu jiných okamžiků. Dřív byla moje hra založená na fyzičce, a dnes, jak se zadýchávám, musím vymýšlet jiné údery, abych měl výměny dřív z krku. Takže se učím nové věci.“

Máte k ruce trenéra?
„Teď se připravuju sám a možná za mnou přijede trenér ze Skotska. Já hlavně musím nabrat kondici, na to herního trenéra nepotřebuju.“

Jak jste daleko s časosběrným dokumentem, který vyrábíte od doby léčení?
„O víkendu se mnou natáčecí štáb bohužel nebyl, ale budou v Přerově. Natáčíme průběžně, máme asi sedm hodin materiálů. Už mám i minutovou upoutávku na to, co vzniká. Řekli jsme si, že každé tři měsíce uděláme takovou sekvenci, aby bylo vidět, že něco točíme, a případně s tím budeme oslovovat partnery.“

Na novoročence badmintonisty Petra Koukala jedna koule chybí… Rakovina varlete mu pokazila poslední tři měsíce roku. Vyhrál a chce na nebezpečí upozornit další.Foto Sport Invest Group

Sám si dokument režírujete?
„Tím, že se tam pohybuju jako hlavní osoba, mám svoje připomínky. Ale mám velké štěstí na lidi. Nejvíc se o to stará Vladimír Barák, což je asi nejlepší střihač v republice, který spolupracuje s panem režisérem Hřebejkem. Kameru dělá Tomáš Sysel taky z Hřebejkova štábu. Jde o to nasbírat co nejvíc materiálu, ať už ze hry, z procházek v přírodě, ze zákulisí. Plánuju i rozhovory s různými lidmi z mého života. Chceme to točit až do olympiády v Londýně, což je ještě rok a půl. Sám jsem zvědavý, kam nás to zavede a co nás potká.“

Komedie jak od Hřebejka to ale asi nebude.

„Zatím to na komedii nevypadá. První čtyři měsíce to skutečně legrace nebyla. Ale nedokážu odhadnout, co bude dál. Třeba tam bude moje svatba, kdo ví.“

Plánujete svatbu?

„Neplánuju, ale nemoc jsem taky neplánoval. Stát se může víc věcí. V tom je to napínavé.“

Pomůže vám to dívat se na svůj těžký příběh jako na film, s odstupem?
„Nemyslím si, spíš mám z toho radost, že něco vzniká. Jednou to ukážu dětem, je to dobrý dokument. Ne léčení z chmur. Mě to baví. Jsou to nové a zajímavé věci.“

S olympijskou kvalifikací počítáte?

„Je to tak. Začíná až 1. května, potrvá rok a to je dlouhá doba. Věřím, že se dám do kupy a absolvuju ji v pořádku.“

Stíháte chystat i svoji kampaň na podporu prevence a boje proti rakovině?
„Původně jsme s tím chtěli vyjít na začátku ledna, zdrželo se to, ale na únor to už chceme nachystat. I když není kam spěchat, protože tento problém je a bude aktuální dál. Webové stránky jsou ve vývoji, občas mám setkání s pány profesory z nemocnice, kteří se k tomu vyjadřují. Chci to mít posvěcené i od odborné veřejnosti.“

Jakou formou kampaň povedete?
„Návrhy byly různé a zatím se rozhodujeme. Jestli to pojmout vulgárně, aby název obsahoval slovo koule, strašidelně nebo obecně laskavě s důrazem na charitu. Návrhů je víc.“

Když vám někdo řekne, že vaše hra ještě nemá takové koule, urazí vás to?
„Jsou takové vtípky, kluci dělají srandičky. Já to beru od začátku tak nějak sportovně.“

Co všechno bude možné na vašem webu najít?

„Například názory lékařů, urologa, onkologa, fórum, kde si lidé budou moc vyměňovat zkušenosti, taky kontakty na lékaře a rozhovory se zajímavými osobnostmi. Aby si web našlo co nejvíc lidí a dozvědělo se, co je potřeba. Chci mít i billboardy. Něco jako měla zpěvačka Anna K.“

Proč to celé podnikáte?
„Třeba to pomůže k tomu, že někdo další bude mít štěstí jako já. Že se o problému včas dozví. Může mu to zachránit život nebo výrazně zkrátit dobu léčení. A to za to stojí.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud