Drsná Krausová: Box je lepší než nákupy
Kvůli vášni pro box obětovala kus ženskosti, občas jí vadí, že má zlomený nos. „Až skončím, půjdu s ním na plastiku,“ říká Arleta Krausová, první Češka, která se před dvěma týdny rvní utkala o profesionální titul mistryně světa. Prohrála. I proto, ní že se o životní šanci dozvěděla pouhý den předem.
Svět elitní boxerky není oscarový doják z filmu Million Dollar Baby. Arleta Krausová je spontánní živel. Věci bere tak, jak přijdou. Stejné to bylo i se zápasem o titul mistryně světa. Vůbec netrénovala. Nabídku postavit se šampionce Ramoně Kühnové z Německa, totiž dostala na poslední chvíli. V pátek o půlnoci po jednom telefonátu souhlasila a v sobotu večer stála v ringu. Tam ji koučovala těžká váha Ondřej Pála, jemuž jinak dělá na plný úvazek kondiční trenérku.
Většina sportovců k zápasu o titul mistra světa směřuje postupně celý život. Vy jste to musela zvládnout z ničeho nic za jeden den. Váhala jste, zda nabídku přijmete?
„Rozhodla jsem se během půl hodiny a přijala to. Ta šance už nikdy nemusela přijít. Soupeřkou sice byla šampionka, ale já s ní už předtím dvakrát trénovala a věděla, že se s ní dá boxovat. Spíš jsem váhala kvůli zraněnému kolenu. Nevěděla jsem, jestli vydrží. Navlíkla jsem na něj ortézu a půl hodiny ho v bytě zatěžovala. Jelikož vydrželo, nabídku jsem přijala.“
Asi jste neměla ideální formu, že?
„Vůbec. Sice jsem měla základ z kondiční přípravy, kterou jsem absolvovala s Ondrou Pálou, ale soupeřka ladila formu několik měsíců. Já navíc v poslední době spíš slavila, protože Ondra získal titul mistra Evropy WBO. Takhle se forma neladí, ale dostala jsem šanci. Být první Češkou, která bojuje o světovej titul, mě lákalo.“
Pro titulový zápas jste byla náhrada na poslední chvíli, protože původní soupeřka šampionky neměla požadovanou váhu. Dávala jste si nějaké šance na úspěch?
„Bylo mi jasný, že tam jedu jako někdo, kdo má prohrát. Jenže já cítila šanci, protože mě koučoval Ondra a s ním jsme vymysleli taktiku, díky které to byl skvělý zápas a soupeřku bolel, i když vyhrála. Sehrála jsem důstojnou roli.“
Zřejmě jste přijala i kvůli penězům, že? V těchto zápasech prý jde o statisíce. Je to tak?
„Byly hodně zajímavý, ale odmítám říct kolik. Byl to dobrej vklad do budoucnosti. Němcům jsem se líbila a prý se mi ozvou, abych u nich v budoucnu zase boxovala.“
V Německu je ženský box hodně populární. Cítila jste, že vás diváci berou jako součást něčeho důležitého?
„Ženský box je u Němců v módě. Neberou to jako nějakou atrakci á la zápasy v bahně, ale jako sport. Mají své hvězdy jako Alesii Graf či Natašu Ragosinu, na které chodí plné haly.“
Naopak v Česku se asi setkáváte s různými reakcemi, když řeknete, že jste boxerka, že?
„Jelikož se pohybuju hlavně mezi sportovci, tak se tomu nikdo nediví. Lidé dřív bývali překvapení, ale dnes už není nic neobvyklého, když žena boxuje. Jako kondiční trenérka se v posilovně starám i o vysoce postavené manažery a ani jim nepřijde moje povolání neobvyklé.“
Ženy ale většinou dělají jen kondiční box bez zápasů, vy se chodíte bít do ringu. Neříkejte, že jste se nesetkala s předsudky.
„Tyhle věci nemám zapotřebí vnímat. Kdo mě zná, bere mě takovou, jaká jsem. I rodiče si zvykli na to, že jsem boxerka. Spousta lidí mě kvůli boxu asi nemá zájem poznat, ale to je mi fuk. Je možný, že mě paradoxně nejvíc odsuzují někteří kluci z branže. Ti boxerky moc neuznávají, protože vědí, o co jde. Já to chápu. Nechci vyznít jako feministka, ale box pro ženu není ideální sport. Já si tím ovšem nic nedokazuju, prostě mě to jen baví.“
Co vás k boxu přivedlo?
„Začala jsem to dělat před sedmi lety kvůli fyzičce. Po chvíli mě nebavilo jen trénovat a chtěla jsem zkusit zápas. Po něm jsem tomu propadla. Mám výhodu v tom, že dělám kondiční trenérku Ondry Pály, a díky tomu, že se o nás stará manažer Jaromír Soukup, který všechno platí, se soustředíme jen na sport. Jinak by to v Česku dělat nešlo.“
Neměla jste někdy sama chuť místo boxu dělat jiný sport?
„Hele, já jako malá jezdila na koni a dělala drezůru, ale jsem taková, že mě něco z ničeho nic přestane bavit a pak začnu s něčím úplně jiným. U boxu to ale neplatí, protože je to rozmanitý sport, kde se dá dělat všechno. Baví mě se zlepšovat a mám ráda i ten adrenalin v ringu.“
Jak reagují potenciální partneři, když zjistí, že jste boxerka?
„Někomu to dokonce imponuje. Tedy než zjistí, že jsem pořád zavřená v tělocvičně. Můj partner musí být sportovec, aby to pochopil. Ale tohle je soukromé téma, do kterého nikomu nic není.“
Je pravda, když se říká, že boxerky ztrácí ženskost?
„Jak kdy, u mě asi jo. Jsem poznamenaná kolektivem, protože žiju v mužském světě. Rozhodně nechodím s holkama na nákupy, to úplně nesnáším. Box je lepší. Mám kamarádku a s tou se vidím jednou za měsíc. Zajdeme na kafe, pokecáme o jakoby holčičích věcech a stačí mi to. Jinak se cítím líp mezi chlapama . Radši než do obchodního centra jdu s klukama grilovat nebo se projet na motorce. Tohle mě baví. Ten životní styl lidí z mého okolí.“
Nemáte problémy s tím, že box může dost zásadně změnit vaši vizáž?
„Každej si o mojí ženskosti může udělat obrázek sám, když mě uvidí. Jsou holky, které boxují a vypadají fakt pěkně, jen mají trochu zdeformovanej nos. To byl i případ mojí poslední soupeřky. Byla fakt hezká. Pak jsou zase typy, který vypadají od přírody chlapecky a box jim samozřejmě nepřidá. Zlomený nosy holt k našemu sportu patří, což jsem sama poznala.“
Nevadí vám to?
„Je pravda, že se zlomeným nosem jsem se vyrovnávala rok. Štvalo mě, že najednou vypadám jinak. Naštěstí vím, plastická chirurgie je mocná. Takže to bude mít ještě cenu, až skončím boxem, nechám se opravit do původního stavu.“
Snažíte se kosmetické změny nahradit tím, že se líčíte?
„Jelikož jsem celej den v posilovně, tak by to nemělo moc význam. Líčím se jen občas. Nejsem úplně ten typ, co by se fintil. A to není daný boxem, ale povahou. Rozhodně mi nevadí, že si nemůžu kvůli rukavicím nechat narůst dlouhý nehty."
Jak snášíte bolest a modřiny?
"Nejsem uchyl, aby mi bylo příjemný, že mě někdo mlátí. Ale v rámci sportu je to normální. Samozřejmě je divný, když chci jít do divadla a mám zrovna opuchlý oko. Jednou jsem měla monokl a byla s mužským doprovodem v obchodě na nákupu. Lidé hned házeli lítostivé pohledy, protože si mysleli, že mě bije.V tu chvíli jsem se cítila hloupě hlavně kvůli němu."
Co cítíte v ringu?
„Ani nevím, po prvním úderu ze mě vždy spadnou všechny emoce a pak nepřemýšlím, proč tam jsem. Snažím se jen co nejmíň dostat a co nejvíc rozdat."
Berete box jako sport, nebo se chodíte do ringu spíš porvat?
„Určitě je to hlavně sport. Když dostanu ránu, tak ji chci samozřejmě oplatit. Ale tím to končí. Párkrát jsem byla v rozpoložení, kdy jsem se šla hlavně servat - a byla to ta největší blbost, kterou jsem mohla udělat. V boxu je chyba, když si do ringu berete hodně emocí. Pak ztrácíte pozornost. Tohle myšlení mi v posledním zápase pomohlo."
Nejlepší české těžké váze Ondřeji Palovi děláte kondiční trenérku. Jaké to je, když padesátikilová žena trénuje stokilového muže?
„Jelikož ho nemusím zvedat nad hlavu, tak v pohodě. Já u něj jako trenérka musím mít hlavně jakž takž autoritu a hlavní je, aby mi důvěřoval. Jelikož mám s boxem vlastní zkušenosti, je spolupráce snazší. Ondra mi sice v tréninku hodně nadává, protože někdy je mu z té dřiny na zvracení, ale já to beru. Potřebuje se vymáčknout. Bez trenéra by neměla příprava takový efekt. A je to dobré i pro mě. Trénuju s ním a díky tomu jsem mohla ze dne na den kývnout na titulový zápas. A když se zase naskytne nějaká příležitost, budu jí moct vzít."
