Krpálek se chystá na ME: Doufám, že bude medaile

Je mu teprve dvacet let, ale už si stihl získat bojové přezdívky inteligentní monstrum nebo zodpovědný démon. V juniorských kategoriích býval judista Lukáš Krpálek nepřemožitelný, dnes se ve své kategorii do 100 kilogramů podruhé pokusí o úspěch na juniorském mistrovství Evropy. V Istanbulu ho čeká perný den.

Na rok starý zážitek z premiérového startu mezi dospělými se Lukáši Krpálkovi těžko vzpomíná. Němec Benjamin Behrla ho chvíli před koncem čtvrtfinále přehodil přes hlavu a bylo po medaili. Letos si ale dvojnásobný juniorský mistr světa na svém přemožiteli spravil náladu a v Istanbulu doufá ve stupně vítězů.

Jak jste naladěn před závodem?
„Už je to lepší. Měl jsem delší krizi, kdy mi to moc nešlo, strašně jsem se trápil. Ale bylo to jen chvilkové. Člověk musí pořád trénovat a doufat, že to přejde. Poslední měsíc se do toho začínám dostávat. Na tréninku se cítím dobře. Uvidíme, jak to půjde.“

Pomohl vám únorový úspěch v Düsseldorfu, kde jste v závodě Grand Prix skončil třetí a porazil jste i vašeho loňského kata Behrlu?
„Hodně mi to pomohlo. Už čtrnáct dní předem jsem cítil, že se do toho začínám dostávat. Udělal jsem medaili a cítil jsem, že jsem zpátky. S tím Němcem jsem tam šel druhé kolo. Loni jsem s ním na mistrovství Evropy prohrál smolně, dvacet vteřin do konce jsem upadl na čistý ipon. Byl jsem z toho hodně špatný. V opravách už jsem chtěl prohrát a jet domů. Ale v Düsseldorfu se mi podařilo ho porazit. Doufám, že medaile bude i na mistrovství Evropy. Rozhodně by to bylo super.“

Loni jste na evropském šampionátu dospělých startoval poprvé, už se mezi seniory cítíte pohodlněji?
„S chlapama jsem jezdil už jako junior. Loni do dopadlo celkem dobře, na to, že jsem tam byl prvním rokem. Chtělo by být lepší umístění. Hodně záleží na losu. Je tam strašně moc dobrých lidí. I ten, co je na žebříčku třicátej, je celkem dobrej.“



Mezi juniory jste byl téměř neporazitelný, můžete se k takové bilanci jednou dopracovat i mezi dospělými?
„V seniorech je to něco jinýho. Je možný, že se tam dopracuju. Ale je k tomu dlouhá cesta. Mezi dospělými je to těžší. V juniorech nebyli soupeři tak vyspělí. Já jsem jezdil odmala po chlapských soustředěních a měl jsem velkou převahu. V šestnácti letech jsem byl v Japonsku na soustředění, tam jsem strašně trpěl. Ale od té doby jsem cítil, jak mám strašně navrch. Teď máme v plánu, že v září, říjnu a listopadu pojedu do Koreje a do Japonska. Doufám, že mi to pomůže a směrem k olympiádě to bude podobně jako v juniorech.“

Povzbudilo vás, že před týdnem vzpěrač Jiří Orság, který také sbíral úspěchy mezi juniory, získal na mistrovství Evropy dvě medaile?
„Bylo by to pěkný. Ale něco jiného je vzpírání, něco jiného džudo. V judu i ten nejlepší může prohrát.“

Takže můžete porazit i Nizozemce Grola, hlavního favorita?
„To zase jo. Záleží, jak se vyspím.“

A taky, jestli stihnete závod, že? Dáváte si pozor poté, co jste na juniorském MS 2009 musel utíkat z McDonaldu, protože jste si špatně přečetl čas startu?
„Dával jsem si pozor, ale pak se mi to přihodilo ještě jednou v Koreji. Říkám: Půjdeme se projít a najednou už mě vyhlašovali, že mám jít. Občas je zmatek, teď už raději z haly nechodím.“