Jsem alergický, doufám, že bude uklizeno, říká judista Ježek před ME
Kvůli přestupu do vyšší kategorie už si nemusí hrát na Mrakomora a vypocovat ze sebe pět kilo za pět dnů. Sebevědomí mu dodalo také třetí místo na březnovém závodě Grand Prix v Turecku. Před víkendovým mistrovstvím Evropy však judistu Jaromíra Ježka trápí jaro. Kvůli pylům ve vzduchu nemůže pomalu vyjít ven. A tak doufá, že v budapešťské hale se aspoň nebude prášit.
Jak vám teď je?
„Začalo jaro, pro mě je to nejhorší období. Jsem alergik. V tuhle chvíli je pro mě nejhorší vyjít ven a nadechnout se. Pyly létají. Zaplaťpánbůh, že jsme halový sport. Doufám, že v hale nebude žádný pyl. Na prach jsem taky alergický, tak doufám, že bude uklizeno… (smích)“
Už se vám v některé z hal stalo, že by vám prach výrazně uškodil?
„Jsem zvyklý na prach na trénincích. Úplnou alergickou reakci to neudělá. Prach výkon neovlivní. Teď spíš není ideální pyl. Ale lepší se to. Dostal jsem injekci do zadku, snad se to rozptýlí.“
Jak vás alergie ovlivňuje?
„Je to celková únava. Když do toho člověk bere prášky, oblbováky, na trénink se ani moc nechce. Ale natrénováno máme dostatečně. Čtrnáct dní před vrcholem je to už jenom ladění techniky, aby se nám povedla v zápase. Jsme dobře připravení, budeme se snažit to tam prodat.“
Stihl jste si už v nové sezoně zvyknout na přechod z kategorie do 73 kilogramů do vyšší váhové kategorie do 81 kilogramu?
„Samozřejmě jsem se ho bál. Zkoušel jsem to už dvakrát předtím a pokusy nebyly úplně stoprocentní. Jakýkoli vyhraný zápas je pro mě naplňující, že ještě do železa nepatřím. Budu se snažit to prodat znova na Evropě. Bude to moje první Evropa v jednaosmdesátce. Budu se tam prát o každý zápas. Do jednaosmdesátky jsem ale už vyzrál, jak silově, tak mentálně.“
Je pro vás psychická úleva, že už nemusíte před závodem shazovat tolik kilo?
„Shazuju dvě kila. Člověk si jde jednou zaběhat. Je to lepší, než když musí běhat celý týden. I na psychiku je to dobré. Já jsem spokojený. Vždycky jsem se téhle váhy bál. Člověk jede na závody a nemusí nic dělat. Předtím mě závody neuspokojovaly. Teď mě baví. Člověk nemá co ztratit, má jen co získat.“
Vzpomenete si ještě na bronzovou medaili z mistrovství Evropy, kterou jste před dvěma lety přivezl z Istanbulu?
„To se nezapomíná. Je to jeden z největších úspěchů. Mám ji uloženou. Jsem trochu pověrčivý. Všechny medaile musím uložit do skříně, aby se množily. Zopakovat to v Budapešti by byla velká euforie.“
