První významný mezinárodní závod po mateřské pauze si v pátek vyzkouší střelkyně Kateřina Emmons. Trojnásobná olympijská medailistka se představí ve vzduchové pušce v silné konkurenci při Velké ceně osvobození doma v Plzni.
Rodina je pro Kateřinu Emmons na prvním místě. V úterý v noci musela na pohotovost s nemocnou dcerou Julií a ještě se stará o téměř ročního syna Martina. Teď však musela zapnout také v tréninku, v pátek ji totiž na domácí střelnici v Plzni-Lobzích čeká velký mezinárodní závod.
„Zatím ani nejsem nervozní. Mám přes den úplně jiné starosti, než pořád jenom přemýšlet nad závoděním. V tomhle je to i lepší,“ líčí Emmons. „Myslím na závody a na trénink jenom, když přijdu na trénink. Je to pro mě relax, protože nemusím běhat okola malýho poděsa a můžu si uvolnit hlavu něčím jiným.“
Emmons získala bronz ve vzduchové pušce už na OH 2004 v Aténách, o čtyři roky později v Pekingu vyhrála a navíc získala stříbro ve sportovní malorážce. Po olympiádě v Londýně před dvěma lety ohlásila další mateřskou pauzu, po loňském narození syna Martina se na jaře vrátila druhým místem na menším závodě v Berlíně.
V pátek v Plzni ji čeká závod s tvrdou konkurencí na úrovni závodu Světového poháru. Její manžel Matt se představí ve svých disciplínách, malorážce vleže a malorážce na 3x40 ran.
„Je to úplně jiné,“ popisuje předzávodní atmosféru Emmons. „Než přišly děti, byla to náplň našeho života. Furt jsme někde cestovali. Pořád na to myslíte, připravujete se. Teď už technické věci řešit nemusím. Mám dobrý základ. Musím se smířit s tím, že nikdy nebudu tak připravená, jako jsem byla. Bude to sto procent z toho, co můžu. Ale není to špatné. Je to opravdu asi pro ty, co to někam dotáhli a mají na čem stavět.“
Emmons se s reprezentačním vedením dohodla na pozvolném startu. Letos zřejmě ani nepojede na mistrovství světa, jejím cílem bude dostat se postupně do formy pro olympiádu v Riu de Janeiro.
Na děti zapomenout neumí
„Neumím si představit, že bych se vracela a řešila, že mám ještě hodně co dokázat. To bych neuměla. Musela bych děti někam odložit a zapomenout, a to neumím. To ale neznamená, že bych nemohla být dobrá. Spíš myslím, že naopak. Mně se závodí, jako když jsem byla juniorka a chodila jsem do školy. Střílení nebylo všechno, měla jsem školu a pak jsem šla na trénink a tam jsem si odpočinula. Mám uvolněnou hlavu, mě to baví,“ vysvětluje Emmons.
„Myslím, že jsme to postavili dobře. Tak se to staví mladým. Nejdřív si mají zvykat doma, pak je vyšlou na Osvobození, což je velký mezinárodní závod. Říkám, že se vracím zpátky ke kořenům.“
Emmons se musí po návratu ke kariéře orientovat v nových pravidlech, v nižch se v kvalfikaci počítají výsledky na desetinná místa a finále se závodí od nuly a po osmé střele se postupně vypadává.
„Jsem ráda, že už jsem si to zkusila. Na prvním závodě mě hodně překvapily povely, jsou úplně jiné,“ říká Emmons. „Trenér Milan Bakeš mi v úterý dal rychlozávod po padesáti vteřinách. Vyšlo to čtyřicet ran na pětatřicet minut, což je neskutečný fofr. Trenér říkal: Aspoň se nebudeš flákat.“
Její manžel Matt nemá o výkonnost své ženy starosti.
„Myslím, že je Kačka příliš skromná. Ten trénink jsem viděl. Na každém závodě by to bylo první, druhé místo. Střílela nejlíp, co jsem kdy viděl,“ líčil Matt Emmons.
