ROZHOVOR - Patří mezi elitu dvanácti největších es světové letecké akrobacie. Český pilot Martin Šonka (36) válí v prestižní sérii Red Bull Air Race. O víkendu v posledním závodě sezony v rakouském Spielbergu poprvé vystoupil na stupně vítězů. Zalétl na skvělé třetí místo, ale měl našlápnuto na vítězství.
Milovanému sportu musel obětovat i oblíbenou práci. Jako armádní letec krotil na nebi stíhačky Jas 39 Gripen. Teď bojuje o nejrychlejší čas na trati, kde kličkuje mezi pylony v obrovském přetížení, 25 metrů nad zemí a v rychlosti až 360 km/h.
Podle časů jste mohl myslet v posledním závodě sezony i na první místo.
„Ve finále jsme byli nejrychlejší, ale bohužel přišla penalizace.“
Na verdikt rozhodčích jste si musel chvilku počkat, na co jste myslel?
„Bylo to nejdelších deset vteřin v mém životě. Říkal jsem si, že se to nesmí stát, ale bohužel.“
Co se přesně stalo?
„Nevím, proč jsem nenechal křídla rovně. Bál jsem se, že bych trefi l pylon. Ale měl jsem to risknout, protože penalizace by byla úplně stejná. Už se mi to jednou stalo. Tehdy jsem si říkal, že příště nechám křídla rovně a buď ten pylon trefím, nebo ne. Ale zase jsem to strhnul.“
Pořád vás mrzí, že jste nevyhrál, nebo už se radujete ze třetího místa?
„Zklamání ve mně pořád je. Přijít takhle hloupě o vítězství, to je špatně, ale stejně to budu slavit jako svoje nejlepší umístění v kariéře. Je super vědět, že máme na to porazit i ty nejlepší.“
V této sezoně jste přišel nešťastně o první místo už podruhé. Kdyby se v Las Vegas počítaly výsledky z prvního kola, které jste vyhrál...
„Nerad se k tomu vracím, protože mě to vždycky naštve. Pravda je, že v Las Vegas byl občas nějaký pylon kvůli silnému větru na zemi, ale podmínky byly alespoň pro to jedno kolo v limitu. Jenže (kanadský pilot) McLeod jako jediný odmítl odstartovat a rozhodovaly výsledky z kvalifi kace.“
Kdyby v ní nebyl první, tak by podle vás v závodě letěl?
„Určitě. Při afterparty mi to pak víceméně potvrdil, když se mě zeptal, jestli mě naštval. Řekl jsem mu, že fakt jo. Bohužel letos jsme si to závodní neštěstí opravdu vybrali.“
Druhá sezona pro vás byla zajímavější, bylo to hlavně tím, že už máte všichni stejné motory?
„V roce 2010 jsem měl jeden z nejslabších motorů. Bylo to tajemství každého týmu, kdo jaký má. S odstupem času mi pak konkurent Hannes Arch řekl, že měl o sto koní víc než já. To pak člověk může závodit, jak chce. Dříve nás dělilo i více než deset vteřin, teď jsme všichni naskládaní do dvou.“
Jaké jsou vztahy mezi soupeři?
„Konkurence je znát, ale i s Petem McLeodem jsme kamarádi. Ve Vegas vyhrál závod ne úplně čistou formou. Částečně ho chápu, nicméně mu to nejen já vyčítám. Ale jinak se nehádáme, vztahy mezi námi jsou velice dobré. Určitě tady nepanuje to, co ve formuli 1.“
Air Race se právě přezdívá formule 1 ve vzduchu.
„Říká, ale u létání jsou samí gentlemani. Navíc spolu nejsme na trati společně, nestrkáme do sebe. Soupeříme jen s časem. A také nebojujeme spolu o takové peníze.“
Nemáte finanční odměny za umístění?
„Ne. Je to čistě o ješitnosti každého, že chceme být všichni vítězové a mistři světa. Ale vážně, bylo by to i nebezpečné, takže je to asi správně. U létání se musí dodržovat velmi striktně pravidla, musíte mít čistou hlavu a ne mít před sebou vidinu velkého balíku peněz. Tohle do létání nepatří.“
Jak se tedy dokážete uživit?
„Každý tým dostane od organizátorů základní balík peněz, abychom si mohli zaplatit výdaje na realizační tým včetně mechanika. Na další věci si sháníme sponzory.“
Do Rakouska za vámi přijel i ministr financí a miliardář Andrej Babiš, takže máte nového sponzora?
„Byl se tady za mnou podívat. Asi se mu líbí letadla. Bylo by fajn, kdyby mě podporoval, ale tohle jsme neřešili.“
Zmiňovaný závod v Las Vegas vás připravil o životní výsledek, ale byl to i jeden z nejšťastnějších dnů.
„To je pravda. Ten den se mi narodil syn, tak jsem to v tu chvíli hodil za hlavu. Vynahradilo mi to zklamání, ale mohl to být den, kdy se mi narodil syn a současně jsem vyhrál svůj první závod.“
A jak se jmenuje syn?
„Martin.“
Čekali jsme, zda se inspirujete nějakým slavným pilotem.
„Také ano, jmenuje se po mně.“ (smích)
Nezvažoval jste, že závod v Las Vegas raději vynecháte?
„Ne, protože termín porodu jsme měli plánovaný až za čtyři týdny. Najednou jsem měl před závodem telefonát, že jsem podruhé táta. Bylo to překvapení.“
Jaké máte plány pro příští rok?
„Velké. Během léta uděláme na letadle úpravy, které už mám v hlavě. Doufám, že nám to příští rok ještě pomůže zrychlit. Před touto sezonou jsme měli na přípravu letadla týden, jenom jsme ho stihli zaletět. Ostatní už mají letadla několik let, mohli si ho více nastavit pro sebe. To nás teď čeká. Doufám, že nebude v zimě moc sněhu, aby se dalo létat.“
Kvůli Air Race jste nedobrovolně skončil v armádě, nechybí vám gripeny?
„Nechtěl jsem odcházet, ale bohužel jsem musel. Když mi někde gripeny proletí nad hlavou, tak si uvědomím, že mi chybí.“
Je šance, že by se situace změnila a vy jste se do armády vrátil?
„To už nejde. Musel jsem vrátit prověrku na tajného. Tu jsem musel kvůli gripenům mít, protože jejich systém je celý utajený. Jenom získat tu prověrku zpátky trvá rok, další čas zabere, aby se člověk znovu rozlétal. To jsou další roky navíc, ale snaha je, aby piloti na gripenech byli co nejmladší. Takže by mě armáda mohla spíše využít jako instruktora.“
Jak velké rozhodování to pro vás vůbec bylo, jestli armáda, nebo Air Race?
„Bylo to všechno hodně narychlo. Když se rozhodlo o návratu Air Race, tak jsem musel rychle potvrdit nákup letadla. Byl jsem v situaci, kdy se mi už vyrábělo. Potřeboval jsem aspoň jednu sezonu, abych to splatil, jinak by to splácela ještě vnoučata. Nabízel jsem, že si klidně po sezoně vezmu služby navíc. V pondělí mi řekli, že jo. V pátek bylo všechno jinak. Vzali mi hned povolení k podnikání, které jsem potřeboval kvůli akrobacii, abych mohl vystupovat na leteckých dnech a brát za to peníze. Takže to vnímám čistě jako klepnutí přes prsty, aby mi ukázali, že jsem si chtěl moc vyskakovat. Bohužel to nebrali jako možnost reprezentace, ale že člověk upíná pozornost někam jinam.“
A jaké jste dostal přesné vysvětlení?
„S odstupem času jsem na leteckých dnech s veliteli včetně nejvyšších mluvil, protože jsem chtěl vědět, proč jsem nemohl dostat volno na Air Race. Nikdo mi to nebyl schopný říct. Takže takhle se rozhodovalo o mém životě. O to víc mě to štve.“
