Všichni je uctívají jako krev téhle hry. A všichni, kdo stojí proti nim, je budou chtít srazit z trůnu. Ragbyová reprezentace Nového Zélandu, slavný tým All Blacks, bude na dnes začínajícím světovém šampionátu v Anglii a Walesu usilovat o něco, co zatím v historii nikdo nedokázal – o obhajobu titulu. Šampioni z minulého MS 2011 navíc zatím nikdy netriumfovali jinde než před domácím publikem.
Legendy Richie McCaw a Dan Carter jdou zřejmě na poslední zteč a All Blacks se můžou zapsat do historie. Dnešním zápasem mezi Anglií a Fidži se na posvátném ragbyovém stadionu Twickenham rozeběhne show, která na šest týdnů uhrane přes půl světa. V centru dění opět budou All Blacks. Tentokrát bez tíhy domácího prostředí a mučivého 24 let dlouhého čekání na druhý titul jako v roce 2011. Teď jsou to šampioni s cílem udržet svou pozici.
„Dlouhodobě jsou neustále v pozici číslo jedna. Celý svět fandí All Blacks, i jeho soupeři. Zároveň je všichni touží porazit a pokořit,“ říká Karel Ševčík, ragbyový trenér a propagátor této hry v Česku. „Dle mého mínění jsou největším favoritem. Otázkou bude, nakolik jim vydrží klíčoví hráči. Osobně si myslím, že se určitě probojují do finále.“
Od říjnového večera před čtyřmi lety, kdy All Blacks ve finále posledního světového šampionátu porazili v Aucklandu 8:7 Francii, odehráli sedmačtyřicet mezinárodních zápasů. Jen dvakrát v nich remizovali a jen třikrát padli. V roce 2012 v Anglii, vloni v Jižní Africe a začátkem srpna v Austrálii, která tak bez jediné porážky ovládla letošní vydání tzv. Rugby Championship, turnaje, jehož se účastní ještě Jižní Afrika a Argentina.
Nový Zéland ale australským Wallabies prohru vrátil týden poté a do světového šampionátu vstupuje v obvyklé pozici hlavního favorita.
„Pro nás není tlak větší než normálně. Jenom na konci čeká větší krabice čokolády,“ usmívá se Steven Hansen, kouč All Blacks, který výzvu historické obhajoby považuje pro svůj tým za výhodu. „Tohle mužstvo je dlouhodobě ve světě číslem jedna. A občas potřebujete něco, co udrží vaši motivaci. A tohle je určitě motivuje.“
| Hrací systém V pětičlenných skupinách se utkají týmy systémem každý s každým, dva nejlepší postoupí do čtvrtfinále. Jak se bodují zápasy vítězství 4 body remíza 2 body čtyři a více položených pětek v zápase 1 bod porážka o 7 a méně bodů 1 bod jiná porážka 0 bodů Poznámka: žádný z týmů nemůže získat za vyhraný zápas víc než 5 bodů Mistři světa v ragby 1987 Nový Zéland 1991 Austrálie 1995 JAR 1999 Austrálie 2003 Anglie 2007 JAR 2011 Nový Zéland |
Všechny tři minulé šampionáty, které se konaly v Evropě, ovládla mužstva z jižní polokoule. Australané triumfovali v letech 1991 a 1999, před osmi lety jela domů s pohárem Webba Ellise Jižní Afrika.
All Blacks tehdy senzačně vypadli ve čtvrtfinále, které se hrálo na Millenium Stadium v Cardiff u, s Francií. Na stejném místě sehrají čtvrtfinále i letos, pokud vyhrají svou skupinu. A jako soupeř jim teoreticky opět můžou hrozit Francouzi.
„All Blacks mají vždycky skupinu, kterou zvládají v relativně tréninkovém tempu. A většina odborníků říká, že to je pro ně strašně těžké. Mají tři oddechová utkání ze čtyř a pak je najednou čtvrtfinále, kde se hraje o všechno,“ říká Ševčík. „Pro každého jsou All Blacks největším soupeřem, hrají proti nim uvolněně. All Blacks uvolněně hrát nemůžou, protože jsou All Blacks…“
Tenhle tým je magický a jeho protivníci ze sebe vždycky vydají to nejlepší.
„Zlí hoši nosí černou. Darth Vader nosil černou. Nerad to přiznávám, ale když jsem byl malý, měl jsem doma repliku dresu Nového Zélandu,“ řekl Martin Johnson, kapitán anglických světových šampionů z roku 2003.
All Blacks jsou tentokrát v nesrovnatelně lepší pozici než při svém prvním pokusu o obhajobu, kterou v roce 1991 jejich přestárlý zlatý tým nezvládl.
Tentokrát v mužstvu zůstaly ikony Richie McCaw, který nedávno se 142 zářezy překonal rekord v počtu mezistátních utkání, a Dan Carter, který je s 1516 body nejproduktivnějším hráčem mezinárodních zápasů. Patnáct z jednatřiceti členů sestavy bylo v týmu i při triumfu v roce 2011.
Trenér Hansen se ale nebál kádr obměnit, nechal doma například zkušená křídla Coreyho Janea a Israela Dagga ve prospěch dvou mladíků, kteří mají dohromady jen tři reprezentační starty.
„Tohle je nejlíp připravený tým All Blacks, jaký jsem kdy viděl, s báječným nádechem mládí a zkušeností,“ pochvaluje si bývalý hráč Nového Zélandu Sean Fitzpatrick. „Obhájit titul se ještě nikomu nepodařilo a pro všechny All Blacks by to bylo něco výjimečného, protože tenhle turnaj bude nejtěžší v historii.“
| Očima Karla Ševčíka, propagátora ragby, hlavního trenéra Ragbyové akademie Yvese Perrota |
| „Když se člověk podívá na všechna anglicky a francouzsky psaná média, mistrovství světa v ragby je událostí roku. Atmosféra je úžasná, všichni spekulují, kdo vyhraje. Šanci na světový titul má devět, deset zemí. Čeká se, který z těch devíti jako první vypadne z kola ven. Všechny týmy, které tam jedou, mají za cíl se předvést světu, všichni chtějí zvítězit v rovnocennějších utkáních mezi sebou. Mistrovství světa celosvětově přinese upevnění pozice ragby jako silného kolektivního sportu. Je tam přímá návaznost na olympijské hry, na kterých se příští rok ragby poprvé představí v sedmičkách. Na olympiádě je ale jen dvanáct týmů, což je strašně málo. Proto se pro příští mistrovství světa uvažuje o změně systému, aby turnaj mohlo hrát víc účastníků. V menších zemích, ke kterým se řadíme i my, se po šampionátu očekává obrovský nárůst zájmu lidí o ragby. Na vlastní kůži to pocítí kluby a kroužky, které tady jsou. Polovina z nich na to není připravená. Pro naše ragby je příkladem Gruzie, která byla před deseti lety soupeřem na naší úrovni. Teď jde do mistrovství světa s tím, že chce překonat svůj rekord, vyhrát dvě utkání, aby hráči mohli doma šedesáti tisícům lidí, kteří na ně chodí, říct, že je ragby na vzestupu.“ |
