Svoboda po kariéře: Teď si prostor pro sport musím vybojovat jako každý jiný
S každodenním tréninkem šermu, plavání, běhu, střelby či jízdy na koni se rozloučil. Teď už bývalý moderní pětibojař David Svoboda zkouší zase jiný víceboj. Pomáhá s tréninkem svých mladých nástupců, vymýšlí nové pětibojařské závody a i nadále zůstává patronem České olympijské nadace. „Já mám prostě víceboj ve všem a vždycky,“ rozesměje se olympijský vítěz z roku 2012.
Už jako sportovec nevěděl, kam dřív skočit. A jestli si někdo, včetně jeho samotného, myslel, že po skončení kariéry bude mít David Svoboda víc volného času, hodně se spletl.
„Mám toho docela dost, takže nemám problém se zabavit. Už jsem začal dva tři měsíce zpátky věci naopak škrtat, protože jsem zjistil, že to je strašně moc. Ve chvíli, kdy jsem oznámil, že končím kariéru, se na mě nahrnuly nabídky, které tak latentně na mě čekaly, já jsem o nich ani nevěděl. Některé byly dost zajímavé, já jsem nerozvážně na některé kývnul a pak jsem zjistil, že to nemůžu v životě stihnout. Takže jsem teď ve fázi, že filtruju a začínám některý věci vyhazovat, ne proto, že bych o ně neměl zájem, ale proto, že na ně prostě nebudu mít dost času,“ popisuje mistr Evropy z roku 2010.
Jednou z aktivit, kterým teď věnuje asi nejvíc prostoru, je trénování mladých pětibojařů. „Dostal jsem na starost na start mé trenérské cesty závodníky mladšího věku, mezi 12 až 15 lety, kteří už u pětiboje byli v rámci jiných tréninkových skupin, ale trenéři to moc nezvládali, protože jich na ně bylo moc. Takže jsem se hodil jako pomocník, začal jsem s nimi spolupracovat, a to ne v rámci jedné skupiny, ale hned třech skupin na třech různých místech,“ upřesňuje.
Vlastní tréninkovou skupinu zatím nemá, ale jednou by mít chtěl. Výpomoc v několika klubech je prý na přechodnou dobu jednoho až dvou let, než se všechno vytříbí. „Potřebuju ještě zařídit spoustu věcí kolem toho,“ říká Svoboda.
Dětem se věnuje také jako patron České olympijské nadace, která přispívá sociálně slabým rodinám na sportování dětí. „Teď v prosinci to bylo zrovna pět let, co nadace vznikla. Jako aktivního člena mě překvapilo, že se uspokojily skoro všechny žádosti. Skoro. U těch, co jsme neuspokojili, to bylo spíš z procesních důvodů, že žádosti neplnily nějaké základní body podle pravidel. Ale napodruhé už to téměř vždycky klaplo. Takže mě strašně těší, že jsme vyhověli naprosté většině žádostí, že jsme na to měli peníze a že byl zájem. Splnili jsme taky dětem spoustu přání, což na člověka udělá vždycky největší dojem,“ pochvaluje si dvaatřicetiletý sportovec.
Mezi žádostmi bylo i pár malých pětibojařů, za což je Svoboda rád. „Ale když jde o děti, tak nikomu ten pětiboj nevnucuju. Mně se strašně líbí, když děti vůbec nějak sportují. No a když si sem tam někdo v tom dospělejším věku vybere moderní pětiboj, tak mi to dělá hroznou radost, to je jasný. Ale musí to vycházet z těch dětí.“
S moderním pětibojem pak souvisí i jeho další aktivita. Snaží se zorganizovat pětibojařský závod, jak sám říká větších rozměrů. „Rád bych to přizpůsobil představám takového menšího několikadenního sportovního festivalu,“ doplňuje Svoboda.
K tomu si přidejte ještě další pracovní aktivity a den je pryč. A co jeho vlastní sportování? „Musím si ho ubránit. Teď jsem ve stejné pozici jako všichni ostatní lidi, kteří se neživí sportem a mají ho rádi. Prostě si musím vybojovat nějaký prostor každý den, aspoň tu hodinku, abych něco mohl dělat. Zatím se mi to docela daří, chodím běhat a začal jsem dělat i další sporty pro zábavu, na které jsem doteď neměl čas kvůli vrcholovému tréninku a reprezentaci. Užívám si to, že můžu sportovat kdy chci a jak chci a baví mě to.“
