Ivana Jakoubková
29. června 2020 • 04:30

Krpálková o kutilovi Lukášovi i velmi hodných dětech. Co ji čeká za práci?

Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Má tvář i postavu modelky, ale hodně ví o tom, jak se dělá zázemí šampionovi. Eva Krpálková je ženou olympijského vítěze a mistra světa v judu a o svém obrovitém manželovi se občas s láskou zmíní jako o Lukáškovi. Vychovává s ním téměř čtyřletého Toníka a dvouletou Mariánku a hraje basketbal. „Jen takovou pralesní ligu, chodím se tam odreagovat,“ říká. Po koronavirem odloženém Tokiu se chystá složit státnice, které jí pro změnu odložil porod.



Koronavirus letos ochromil sport, Krpálkovy ale nezaskočil. Nucenou pauzu využili, jak nejlépe mohli. „Celá rodina jsme byli doma. Pro mě se tedy nic nezměnilo, já jsem doma s dětmi už čtyři roky, změna byla v tom, že jsme měli pořád doma tátu,“ říká sedmadvacetiletá Eva Krpálková .

Jako rodina jste si nečekanou pauzu užili, jak to ale prožíval manžel, když nemohl dělat svou práci? 
„Pro Lukáše to byl odpočinek, který přišel v pravou chvíli. Byl hrozně utahaný, fyzicky i psychicky. Blížila se nejen olympiáda, ale především domácí mistrovství Evropy. Lukáš byl pod ohromným tlakem, rozhodně nechtěl zklamat české fanoušky. Byl strašně nervózní a bylo to na něm znát. Pro něj je dobře, že se to takhle stalo. Cítím z něj velkou úlevu.“

Nebyl nervózní, že letos nebude olympiáda?
„Zpočátku samozřejmě ano, ale s odstupem času si možná uvědomil, že to zase není zase tak zlé, protože pauzu fakt potřeboval. A takhle se tlak, pod kterým je, rozloží. Mistrovství Evropy bude na podzim, olympiáda za rok.“

Umí být Lukáš vůbec nevrlý?
„To si pište, že umí. Když má nejnáročnější přípravu, vstává v pět třicet, od půl sedmé má trénink, vrátí se domů na oběd, pak jede znovu na trénink a přijede pozdě večer, je pak hodně unavený. Pak je, nechci říkat nepříjemný, ale nemluvný. Za ta léta už jsem se naučila, jak s ním komunikovat. Je třeba ho nechat v klidu.“

Půvabná manželka judisty Lukáše Krpálka Eva
Půvabná manželka judisty Lukáše Krpálka Eva

Vraťme se k letošnímu jaru. Co jste doma v neplánovaném volnu dělali?
„Lukáš od rána do večera něco kutil na zahrádce, stavěl třeba přístřešek k houpačce. Pak si zařídil domácí posilovnu, takže dopoledne trénoval. Rozhodně jsme se nenudili, oba jsme si to užívali a dodělali jsme, co bylo potřeba.“

Taky prý doma truhlařil. Není to pro judistu nebezpečná práce?
„Lukáš je vyučený truhlář, navíc je opravdu šikovnej. To je jedna z věcí, které jsou na něm hrozně přitažlivé. Že je to pořádný chlap, co dokáže i něco postavit. Já se o něj nebojím, je manuálně velmi zručný a s nástroji to umí. Když tak na něj koukám, vidím, že by to mohl dělat i poslepu. Dokonce si domů pořídil maličkou cirkulárku. Nejdřív jsem z toho neměla radost kvůli dětem, ale musela jsem uznat, že Lukáš ji má uloženou na bezpečném místě. Jeho hrozně baví pořád něco vymýšlet. Teď čekám, s čím přijde novým, už mě nic nenapadá.“

Co Lukáš dělá, když je s dětmi? Co spolu podnikají?
„S Tondou se převážně pere, z legrace samozřejmě. Což je fajn, jenže když pak není táta doma, Toníček to vyžaduje ode mě. Stejně jako náš uspávací rituál, kdy Lukáš udělá mašinku, zahouká, děcka na něj naskáčou a on je odnese nahoru do patra. A když je týden na soustředění a já musím vzít pětadvacetikilového Tondu a patnáctikilovou Mariánku, a to mám při svých šedesáti kilech co dělat, fakt se zapotím. Lukáš s nimi vůbec doma hodně blbne.“

Jaké jsou vaše děti?
„Jednou z nejlepších Toníčkových vlastností, a za to já jsem jako matka moc ráda, je, že je opravdu hrozně hodné dítě, i když je taky dost akční. Není zákeřný, občas se chce prát, ale jen z legrace. Ve svém věku už pochopil, že prát se může pouze na judu. Nikdy by nikomu záměrně neublížil. Myslím, že to má po Lukášovi, že je takový srdcař. Prostě hodné a upřímné dítě, co nad věcmi hodně přemýšlí. A hrozně citlivé. To má taky po tatínkovi. Lukáš je sice dvoumetrový chlap, ale cíťa.“

A Mariánka?
„Mariánka? Od narození extrémně, ale fakt extrémně hodné miminko. Takové to dítě, které někde posadíte a za hodinu ho tam najdete, jak si v klidu hraje. To jsem ani nevěřila, že se Krpálkům může narodit. Ale musím přiznat, že v jedné věci je po mně, a z toho si Lukáš vždycky dělá srandu. Když se Mariánka vzteká, tak to opravdu stojí za to. To je z ní hned čertice, vzteklinka.“

Asi je zbytečné se ptát, jestli je povedete ke sportu…
„Určitě! Toníček už začal chodit na krasobruslení. Neuvěřitelně ho bavilo, když mohl s tátou v zimě bruslit, a hrozně si přeje dělat hokej. Ale nejdřív chceme, aby se naučil pořádně bruslit. Na judo časem taky dojde. Už jsme ho ostatně zkusili, protože si to moc přál. Absolvoval ale jen pár tréninků a pak jsme se s trenérem přípravky shodli, že je ještě čas. Ve třech letech na to nebyl mentálně připravený, nedokázal dávat pozor, když trenér něco vysvětloval.“

EVA KRPÁLKOVÁ 
Narozena: 1. srpna 1992 (27 let)
Je dcerou prezidenta Českého tenisového svazu Iva Kaderky, od sedmi let však hraje basketbal. Za Lukáše Krpálka se provdala v červnu 2015, v červenci 2016 se jim narodil syn Antonín, v květnu 2018 dcera Mariana. Na Vysoké škole obchodní získala bakalářský titul, magisterské studium z důvodu mateřství přerušila.

A co tenis? K němu máte určitě blízko, když je váš tatínek šéfem českého svazu. 
„Možná by ho mohla hrát Mariánka, jako sport pro holku se nám tenis líbí. Jenže mě dali rodiče na basket, ne na tenis. Právě proto, abych neměla celý život na čele nálepku protekčního dítěte. Hrála jsem basket od sedmi let a hraju ho doteď.“

Závodně?
„Ano, ale hrajeme jen takovou pralesní ligu za HB Basket, říkáme si pralesničky. Snad nejhorší soutěž, co může v Praze být. V poločase řešíme se ženskýma porody, žádnou taktiku. Holky si chodí udělat chuť na pivo a já se chodím odreagovat. Toníčka občas beru s sebou, jeho to hrozně baví, ale na míčový sport to u něj nevidím. On se potřebuje prát.“

Vydrží sledovat celý zápas?
„Úplně to miluje. Holky dokonce říkaly, že bez Tondy už nesmím chodit, protože je nejlepší fanoušek. Vříská, píská, fandí… Je to hrozný komik, pobaví tam všechny.“

Co když máte hrát a Lukáš je zrovna pryč? Kdo hlídá Mariánku?
„Hodně hlídává moje mamča, ale pracuje, má firmu a málo času. V takovém případě musím zápas zrušit a zůstat doma. Ale náš tým je strašně benevolentní, nikdo mě za to neukamenuje.“

Než se vám narodili Toník a Mariánka, byla vaším „dítětem“ Oliva, fenka francouzského buldočka. Jak se má?
„Oliva, to je taky takové naše dítě. Říkáme, že je naše prvokoupená dcera. (směje se). Byla to naše rozmazlovaná holčička a v den, kdy jsme si přivezli z porodnice Toníčka, byla nešťastná. My s Lukášem se snažíme péči mezi ně rozkládat, ale nejde to rovnoměrně, protože děti jsou děti a zvíře je pořád zvíře. Ale dnes už je Oliva spokojená. Mariánka jí pořád dává něco od stolu, což tedy nejsem úplně ráda, a Tonda si s ní krásně hraje a hází jí míčky. Myslím, že už si zvykla a je nakonec ráda, že ty dva raubíře má. Navíc máme taky kočku. Pan Mléko se jmenuje, protože je celej bílej.“

Před časem jste se rozhodli odstěhovat za Prahu. Jak se vám na vesnici žije?
„Úplně super! Od rána do večera můžeme být venku, každé odpoledne jsme někde na kole, chodíme na hřiště, na procházky kolem rybníčku… Jsem vděčná za to, že děcka můžou vyrůstat na vesnici, mají tam hrozně moc kamarádů. Ve městě by to bylo náročnější i pro mě, nemohla bych je jen tak vypustit a jít za nimi 200 metrů. U nás nejezdí moc aut, takže to jde.“

Plánovali jste to takhle?
„Ano, chtěli jsme za Prahu, i kvůli klidu. Ve městě nemůžete jen tak v pyžamu vyjít před barák vyvenčit psa. A v centru jsme paradoxně rychleji, než když jsme bydleli v Praze v Hloubětíně. Lukáš jezdí na trénink na motorce, někdy i na kole.“

Jste hodně aktivní na sociálních sítích. Bylo to tak vždycky?
„Vždycky ne. Ale když je člověk na mateřské, sociální kontakt mu svým způsobem chybí. Musím ale říct, že poslední dobou mě sociální sítě už trochu přestávají bavit. Někdy s tím bojuju. Občas se mi ani nechce něco přidávat, ale mám domluvené nějaké spolupráce, tak to udělám. Mít Instagram je dnes důležité pro marketing, a když člověk dostane super nabídku, je škoda ji nevzít. Samozřejmě nepřijímám všechno, docela se snažím vybírat si. Vlastně jsem za to hrozně ráda, je skvělé si na mateřské tímhle způsobem přilepšit.“

Takže je to vlastně svým způsobem práce…
„Důležitá je aktivita. Když nejste aktivní, lidi vás nesledují… A má to svoje pravidla. Občas to samozřejmě dělám, protože jsem do toho tlačená. Ale třeba za krabičkovou dietu, s kterou mám díky Instagramu spolupráci, jsem neuvěřitelně vděčná. To ani nejde popsat jak.“

Copak vy potřebujete nějakou dietu?
„Jde spíš o to, abych vůbec jedla. Dřív jsem vařila Lukášovi a dětem, ale jak já moc nejím maso, občas jsem zůstala bez večeře. Nebo se mi stávalo, že jsem si dala snídani a pak jedla až večer. S krabičkami je to jednodušší, přinutí mě pravidelně jíst. Mám nastavený vysoký počet kilojoulů, osm tisíc, což je na ženskou docela dost, ale díky tomu se udržuju naživu.“

Takže vaříte pro rodinu a sama jíte krabičky?
„Dřív ano, ale teď, jak Lukáš nabírá a potřebuje mít přesně naváženo, kolik čeho má sníst, jí taky krabičkovou dietu. Speciálně upravenou jemu na míru. Jednou měla snad 17 000 kilojoulů na den, což je úplná raketa. Já vařím pro děcka, a k tomu prát, uklízet barák, kočka, pes, zahrada, ráno člověk vstane, nadechne se a až do večera kluše a všechno zvládá za běhu. Prostě bylo pro mě dost těžké vařit Lukášovi ty obrovské porce na každý den a hlavně všechno přesně vyměřovat. Takže jsem hrozně vděčná, že ty krabičky dostává.“

Kdysi jste vyprávěla, jak ráda jíte a jak je to složité, když Lukáš musí hubnout. Teď, co přešel do vyšší váhové kategorie, už hubnout nemusí, takže byste si mohli dopřávat. A jíte krabičky?
„Ale ony jsou hrozně dobré! Děcka nám většinou uždibují, je to fajn.“

A když vaříte? Co máte rádi?
„Lukáš miluje grilování, proto hodně často grilujeme. Jinak máme rádi spoustu jídel. Lukáš je vděčný strávník, sní fakt všechno.“

Jíte i ryby?
„Já ne, ale Lukáš jako vášnivý rybář ano. Tedy když chytne rybu, většinou ji pustí, ale v restauraci si určitě rád objedná třeba pstruha.“

Když jsme u ryb, zajímá se o rybaření Toník?
„Tonda to úplně miluje, každou rybičku si chce pohladit a sám ji pustit do vody. Což mu teda úplně nedovolujeme, mohl by s ní nešikovně hodit a ublížit jí, takže je vždycky vypouští společně s Lukášem. Hrozně ho to baví, už má samozřejmě svůj dětský prut, a když jde Luky na ryby, chce jít taky. Je z toho úplně nadšený.“

Vypadá to, že dělá všechno, co táta…
„Úplně! I všechny jeho grimasy pochytil. Jak se Lukáš často fotí a Tonda ho vidí na různých snímcích, tak když řeknu: Toníčku, já tě vyfotím, nasadí přesně ten Lukášův úsměv. Kopíruje úplně všechno.“

Snaží se taky pomáhat, když táta něco doma dělá?
„No samozřejmě! Nedávno Lukáš stloukal mojí ségře plot a Toníček si hned vzal kladívko a pod Lukáškovým vedením zatloukal hřebíky. Hrozně se mu to líbilo, on je prostě celej táta. Úplně ve všem.“

Sleduje i Lukášovy zápasy?
„Rozhodně! Mariánce je to zatím jedno, ale Toníček vždycky stojí před televizí a křičí: Táto, pojď, pojď! A když Lukášek vyhraje, Tonda má hroznou radost. Vždycky mi vhání slzy do očí, že tátovi tak fandí.“

Děti jsou ještě malé, ale co plánujete jednou, až povyrostou, dělat? Jaké bude vaše povolání?
„Celý život jsem se věnovala basketbalu a předtím, než se nám narodili Toník a Mariánka, jsem trénovala děti, což mě neuvěřitelně naplňovalo. Jenže to znamená od pondělí do pátku tréninky a o víkendu zápasy. To si jako máma nemůžu dovolit. Pár nabídek práce už jsem měla, ale viděla jsem, že to nepůjde. Děcka třeba měly angínu a pak chřipku a Lukáš byl dva ze čtyř měsíců pryč. A já nechci sedět u počítače a odbývat děti, které bolí hlava, že musím pracovat. Naštěstí díky tomu, že manželovi se daří, můžu si dovolit věnovat se jen dětem. A snažím se dělat Lukáškovi to nejlepší zázemí.“

Které jako olympijský vítěz a mistr světa potřebuje…
„Přesně tak. Vím, že kdybych chodila do práce jen proto, že chci jít mezi lidi, bylo by to trošku sobecké a v současné chvíli nežádoucí. Lukáš potřebuje doma pohodu a klid. Nemůžu mu říct: Luky, dnes vyzvedni děti, já mám hodně práce a zítra důležitou schůzku, musím se připravit. Lukáš jako vrcholový sportovec potřebuje mít doma ženu, která se stoprocentně postará o děti. Ale samozřejmě už se neuvěřitelně těším, až se jednou hezky oblíknu, půjdu do práce mezi lidi a budu dělat něco produktivního mozkem.“  

A máte už představu, co to bude?
„Hrozně mě baví pořádat akce. Maminka má firmu, organizuje eventy, kongresy a tak. Docela ráda bych jí pomáhala. Na druhou stranu vím, že bych musela být často pryč z domu. A co pak, když Lukáš by byl zrovna v Japonsku a děti nemocné? Mamča by mě nejspíš zaměstnala, ale ona je hodně spravedlivý člověk, asi by po mně dost jezdila a klidně mě i vyhodila… Asi se budu muset poohlédnout po práci, která by se částečně dala dělat i z domu. Hodně mě baví marketing, uvidíme… Jsem zvědavá, jestli si po čtyřech letech v domácnosti dokážu sama něco založit. Třeba časem jo… Nejdřív si teda musím dodělat školu.“

Máte dost nabitý program.
„Docela jo. Mohlo by se zdát, že se jako žena v domácnosti dloubu v nose, ale já mám od rána do večera co dělat a večer doslova padnu do postele. Školu zatím odsouvám. Bakaláře jsem dělala s Toníčkem v bříšku, a když jsem otěhotněla s Mariánkou, vyšlo to nejhůř, jak mohlo. Termín státnic přesně v termínu mého porodu. Musela jsem poslední ročník magisterského studia odložit, ale až bude mít Lukáš po olympiádě, vrhnu se na to.“

Na vaší postavě je vidět, že jste pořád v běhu. Zbývá čas i na nějaké sportování?
„Jen s dětmi, ale s nimi je pohybu hrozně moc. Každé odpoledne vyrazíme ve dvě ven, vracíme se v šest, jezdíme na kole, pořád za nimi běhám. Jinak se od rána dost nalítám po baráku. Říkám, že mám domácí posilovnu s košem s prádlem.“

Deník Sport, Sport Magazín i časopis GÓÓÓL kupujte pohodlně ONLINE na iKiosek.cz »

Vstoupit do diskuse
1
Články odjinud


Články odjinud