Do české sportovní politiky vtrhl před pár měsíci, ale po nečekaném sledu událostí rovnou sedí v sedle klíčového úřadu. Filip Neusser svou kampaň ve volbách do Českého olympijského výboru opustil těsně před vrcholem, aby přijal nabídku premiéra Andreje Babiše vést Národní sportovní agenturu místo Milana Hniličky. „Dnes není moc lidí, kteří by byli ochotni jít opravdu s kůží na trh,“ vysvětluje své rozhodnutí.
Nová éra začala. Před pár dny byli Filip Neusser a Jiří Kejval rivalové ve vyostřeném boji o místo předsedy Českého olympijského výboru. Dnes už jsou v hlavách dvou klíčových sportovních organizací. A spolupráce se rozjela. „Dnes ráno jsem se stihl s panem předsedou Kejvalem sejít,“ vyprávěl Neusser v úterý odpoledne ve studiu webu iSport.cz.
| FILIP NEUSSER |
| Narozen: 16. září 1981 (39 let) |
| Sportovní kariéra: jako brankář pozemního hokeje začínal v HC 1946 Praga a deset let působil v zahraničních ligách. Hrál profesionálně v Německu, Anglii, Itálii a Španělsku. Mistrovský titul získal v ČR, Itálii a Velké Británii. |
| Trenérská kariéra: donedávna trénoval reprezentační tým žen |
| Politická kariéra: V letech 2014 až 2018 byl členem zastupitelstva městské části Praha 3, dva roky pracoval také jako externí poradce ministra obrany pro sport. Jako krizový manažer působil v několika společnostech ve vlastnictví municipalit, byl náměstkem ředitele pražské Technické správy komunikací hlavního města Prahy. |
| Funkcionářská kariéra: Vloni ohlásil kandidaturu na předsedu Českého olympijského výboru, vzdal se jí poté, co minulý týdne přijal funkci předsedy Národní sportovní agentury. |
Kromě Jiřího Kejvala jste se potkal i s ombudsmanem ČOV Alexandrem Károlyim, co ze schůzky vyplynulo?
„Panu ombudsmanovi Károlyimu jsem řekl, že jeho pozice je někde jinde, než vykonával, a že nepočítám s jakoukoliv spoluprácí s ním. A panu předsedovi Kejvalovi jsem řekl na rovinu, že není nic osobního proti němu a už vůbec ne proti vedení ČOV. Na druhou stranu vždycky budu prosazovat zájmy, které jsem prosazoval právě před tou volbou (předsedy ČOV). A to je demokratický princip, což je jasné, transparentnost, protože tam jsem měl některé, řekněme, výhrady vůči vedení ČOV, a morální nepokřivenost.“
Kladete stejné nároky i na další předsedy svazů?
„Budu klást úplně stejné nároky.“
I na Miroslava Janstu, který vás proti Jiřímu Kejvalovi v kampani podporoval?
„Samozřejmě. Ale důležité je, že nevnímám, že by se teď dělo něco špatného ve vedení ČUS. Pokud budou nějaké podněty, tak samozřejmě.“
V současné době je Miroslav Jansta stíhán v dotační kauze.
„Ctím presumpci neviny. V momentě, kdy soud uzná to, že ČUS nebo někteří její představitelé jsou vinni, tak nedělám rozdíly mezi kýmkoliv ani ve sportovním prostředí.“
Proč vám do toho nezapadá ombudsman Károlyi?
„Podívejte se, pan Károlyi byl místopředseda Národní rady pro sport. Měl na starosti právo a zároveň byl ombudsmanem ČOV. Z mého pohledu má být pozice ombudsmana zásadně totálně nezávislá. Měl by právě hájit morální zásady a všechny sportovce. A případně představitele sportovního prostředí.“
Nebudou ale vaše kroky v roli předsedy NSA vůči ČOV kvůli vašemu předsednickému boji vyostřenější než komunikace s jinými institucemi?
„Proto jsem i informoval předsedu Kejvala, že se opravdu nebudu jakkoliv nikomu mstít ani si nějakým způsobem vyřizovat osobní účty, to rozhodně ne.“
ČOV jste v minulých měsících ostře kritizoval, jak vnímáte jeho roli v českém sportu?
„To bylo samozřejmě jedno téma, které jsem otevřel s panem Kejvalem. Jedna věc je, že ČOV dělá spoustu aktivit, které bych si představoval, že by měl dělat stát, respektive NSA. A druhá věc je, že v minulosti MŠMT ani NSA nedokázaly tyto aktivity vzít k sobě. Co tím chci říct - můžeme vyčítat ČOV, že dělá až příliš a dělá věci, které mu z mého pohledu nenáleží. Na druhou stranu tu musí být instituce v podobě státu a musí chtít tyto aktivity dělat a musí mít na to aparát. A to je otázka do budoucna do dalších programů od roku 2022, jakým způsobem tohle vše nastavit.“
Není to podobná rétorika, jakou operují třeba Miroslav Pelta nebo Miroslav Jansta, kteří si také představují roli ČOV jinak?
„Já jsem tento názor měl už před pěti, šesti lety. To je v záznamech, v médiích, kdy jsem opravdu vystupoval proti Peltovi, Janstovi, Haníkovi, proti všem těmto představitelům českého sportu a říkal jsem, že tyto principy a věci, které jsou dnes na programu ČOV, náleží úplně někomu jinému. Takže v tomto jsem poměrně konzistentní, a jestli to dnes říká pan Pelta nebo Jansta, může to říkat spousta představitelů.“
Bude to tedy znamenat oslabení role ČOV?
„Tady je nutno si připomenout, kde chtěl být pan Kejval. Nebo jaká byla role ČOV za doby, kdy nám krachla Sazka a kdy MŠMT a střešní organizace, ČUS nebo ČSTV, neměla prostředky, které měla rozdělovat do sportovního prostředí. A v tu dobu se ČOV chtěl stát tím hegemonem, někdo říká hegemonem českého sportu, a prostřednictvím toho rozdělovat prostředky do celého sportu. To bylo něco, co já jsem vyčítal ČOV dlouhodobě. Dokonce jsem hlasoval i proti stanovám, které se teď ukázaly, že nejsou úplně v pořádku.“
Jak to tedy bude s rolí ČOV?
„To nastavení ČOV neoslabí, naopak ho může posílit, pokud začnou pracovat koncepčně. Já bych si představoval malinko jinou práci, co by měl ČOV zastávat. Pojďme vynaložit veškeré úsilí k tomu, aby dál dělal práci, kterou dnes dělá velmi dobře. Ale moje představa je, aby ji dělal víc nablízko se svazy a s těmi svazy, které reprezentují Českou republiku na olympijských hrách. Protože to jsem od ČOV velmi postrádal.“
Proč jste se rozhodl vzít nabídku na post předsedy NSA?
(úsměv) „Tuto otázku slyším poměrně často.“
Tak zkuste odpovědět jinak.
„Nejsem si jistý, jestli zvládnu odpovědět jinak. Já jsem opravdu poslední rok dával hodně energie do volby ČOV, bylo to moje téma.“
Ale to není NSA.
„Ale to není NSA. Vnímal jsem samozřejmě NSA v tu dobu jakožto organizaci, která tady zaštiťuje sport, a jsem za to rád a vždycky jsem za to rád byl. A nikdy jsem si nemyslel, že by to mohlo dopadnout tak, jak to dopadlo. Ale poslední dny prostě nějakým způsobem směřovaly k tomu, že Milan Hnilička byl asi pod velkým tlakem a rezignoval. A v tu dobu jsem si opravdu pokládal otázku, co se může stát, kdyby NSA vzal někdo jiný nebo někdo z politiků nebo někteří lidé, kteří mají jiné smýšlení.“
Takže vy jste sám aktivně přišel za Andrejem Babišem?
„Ne, tak to samozřejmě nebylo. Ale vy jste chtěl, abych vám odpověděl trochu jinak, tak to zkouším. My jsme byli v kontaktu dlouhodobě obecně ve sportovním prostředí, co se bude a nebude dít. Pan premiér mě na první osobní schůzku pozval předminulý týden ve čtvrtek a chtěl jenom čistě hypoteticky slyšet, co si myslím o NSA, kam by měla směřovat a jak funguje.“
Ptal jste se pana premiéra, jak na vás přišel?
„Ani ne.“
Nezajímalo vás to?
„Neptal jsem se. Myslím, že to byla shoda více okolností a určitě v tom bylo, jak jsem vystupoval a jaké zásady jsem ctil v rámci voleb do ČOV. Myslím, že to byla jedna z hlavních věcí. Takže mě to nepřekvapilo, protože dnes ve sportovním prostředí není moc lidí, kteří by byli ochotni jít opravdu s kůží na trh a kteří by nahlas křičeli a nebáli se říct svůj názor.“
Takže jste se potom ani nepídil, jestli měl pár dalších kandidátů?
„Vůbec. Když to ještě doplním, my jsme se vlastně rozcházeli s tím, že jsem mu představil svoji vizi a bylo to hypoteticky na stole. Neodcházel jsem z jednání s tím, že jsem budoucí předseda NSA. Ani přes víkend jsem si to nijak nepřipouštěl a v momentě, kdy byla zpráva venku, že Milan Hnilička rezignuje, tak jsem si říkal: Aha, tak ono už je to asi aktuální…“
Jaké jste zaznamenal reakce na vaše jmenování?
„Já jsem se tento týden i minulý týden scházel s vrchními představiteli hlavních sportů, ještě to musím dokončit tento týden, aby se nikdo necítil, že někoho zvýhodňuji a někoho ne. Myslím, že to uvítali pozitivně zejména z toho důvodu, že obava, že by se třeba NSA mohl zmocnit někdo z politiků a využívat to k politickým hrám nebo k politickým kampaním, byla veliká. Takže myslím, že z tohoto pohledu to sportovní prostředí vnímá pozitivně.“
Vnímá to pozitivně i ČOV?
(smích) „To se budete muset zeptat ČOV.“
Jaké teď budou vaše priority v nové funkci? A je jednou z nich vyplacení dotací pro střešní organizace typu ČOV, ČUS a Sokola, jejichž představitelé už dali najevo nervozitu?
„Jsou dvě, první je vyhodnotit veškeré výzvy. Neinvestiční výzvy jsou z pětaosmdesáti procent vyplaceny, investiční jsou v běhu a podle mých informací nejsme nikde v prodlení. I dnes jsem ujistil předsedu Kejvala, že v horizontu dní, týdnů budou peníze vyplaceny jak Českému olympijskému výboru, tak České unii sportu a Sokolu. To je jedna věc, musíme vyplácet.“
A ta druhá?
„Role Národní sportovní agentury je ta, abychom všechny ministry upozornili na to, že pohyb a sport je nejdůležitější součást veškerého rozvolňování. Jsem smutný, že se na sport a pohybové aktivity zapomínalo. Mrzí mě to, proto jsem zkontaktoval ministra Plagu a chci kontaktovat nového ministra zdravotnictví, abychom udělali všechno pro to, abychom rozhýbali děti. Chci vypsat výzvu na podporu aktivit dětí v mateřských a základních školách.“
V Česku existuje několik sportovních organizací, vliv na rozdělování dotací mají i politici. Chcete do toho říznout?
„Ze začátku je nutno podotknout, že každá z organizací má své místo a je dobře, že tu jsou. To, že nejsou specifikovány seshora od státu a NSA směr a jednotlivé funkce, jak říkáte vy, to je něco, co je určitě role NSA, ale je to dlouhodobá cesta. To nemůžeme vytýkat Milanu Hniličkovi.“
Neměla být tohle ta první věc, kterou měl ve funkci udělat? Když ani nebyl schopný přerozdělit dotace, co měl za úkol?
„To je ta samá otázka, jako kdybyste se ptal mě, jestli to je první věc, kterou bych měl udělat, protože jsem teď nastoupil.“
A byla by?
„První věc to není. První věc je po covidové situaci rozdělit peníze do sportovních organizací a zadruhé zkusit minimálně spolupráci se všemi ministerstvy - rozhýbat Česko, děti, mládež.“
A nebojíte, že právě těmito každodenními věcmi potom přes stromy neuvidíte les, vlastně to, o čem se bavíme, a to, na co jste už dlouhodobě narážel?
„To musí jít ruku v ruce, agenda je obrovská. Samozřejmě je toho opravdu hodně. Ale víte, co je důležité? Že stát, pokud se toho zmocní dobře, prostřednictvím svých dotací a výzev dává prostředky. A dnes už doba, kdy někdo natáhl ruku - dej mi - je pryč.“
Čím to, že je pryč?
„Minimálně tím, že vznikla NSA a pravidla jsou poměrně dobře nastavená. A dneska když přijde sport, který má nejpočetnější základnu, tak si automaticky myslí, že dostanou největší prostředky. A myslím, že to není správně. To znamená, že ta doba je podle mě pryč a my můžeme prostřednictvím těchto programů a financí dávat pravidla, jak a co dělat. Zároveň vím, že to je hodně těžko hmatatelné, ale opravdu bych chtěl zlepšit kulturu českého sportu.“
Jak?
„Řeknu příklad. Když dáme prostředky v dotacích v programu Můj klub, který někde za Prahou nebo na Moravě hraje fotbal, měli bychom se dívat, jak se budou chovat hráči.“
Myslíte?
„Proč ne? Můžeme udávat tempo, můžeme se malinko pokusit změnit kulturu jak chování, tak myšlení sportovního prostředí. Vím, že je to velké sousto. Protiargument proti mně je: Jak to chcete udělat? Ale já říkám, někde se začít musí. A v momentě, kdy o tom hned začneme mluvit a nebudeme to hned ze začátku implementovat, tak se neposuneme dál.“
Je pravda, že cílů, které jste si vytknul, je velká spousta.
„Je jich hodně.“
A Milan Hnilička zmiňoval, že lidí v agentuře není dost. Kde je seberete?
„Zákon je jasný. Od prvního června nastupuje dvacet nových zaměstnanců, dalších dvacet od prvního července a dalších dvacet od prvního září. Cílem je mít poměrně vysoký počet zaměstnanců tak, aby NSA mohla dělat všechno svými silami. Už je to nastavené docela dobře.“
V minulosti byla agentura kritizována za to, že kvůli vyřízení dotací využívala externí firmu, což jí vyčetla i kontrola z ministerstva financí…
„Když úřad vznikal, na Milana Hniličku byl tlak, aby peníze rozdělil a co nejrychleji je dal do sportovního prostředí, což se povedlo. V programu Můj klub je přes 7000 žádostí. Bylo nešťastné, že se muselo vypsat řízení na externí agenturu, uznávám. Ale uděláme všechno pro to, abychom se v rámci dnů, možná týdnů s jakýmikoli externími společnostmi mohli vypořádat, a NSA bude nastavena, aby to zvládla všechno sama.“
Jak může dopadnout závěrečná zpráva kontroly ministerstva financí?
„Až bude vypořádaná a dostaneme ji z ministerstva financí, tak se s ní seznámím a v rámci dnů uděláme veškerá opatření. Ale dneska nevím, jaké připomínky byly a jaké nebyly vypořádány.“
Takže jste se s připomínkami ještě neseznámil?
„Já jsem ani nechtěl, jednotliví úředníci mi řekli, jaké připomínky k tomu měli. Ale podle mě je ztráta času tím v prvním týdnu trávit půl dne, když vím, že finální audit a finální rozhodnutí z ministerstva financí přijde. Já se s ním seznámím, budu to brát jako hotovou věc a budu muset udělat veškerá opatření.“
Víte, co agentuře hrozí, pokud by pro ni audit nedopadl dobře?
„Z médií vím, že hrozí pokuty v řádu milionů. Ale počkejme na závěr auditu, myslím, že se s tím dokážeme vypořádat.“
Pokud se ve zprávě objeví nějaké nesrovnalosti, co to může znamenat pro chybující zaměstnance?
„Já jsem řešil téma auditu po mém nástupu s místopředsedkyněmi, chtěl jsem se v rámci možností informovat. Samozřejmě, pokud bude audit ukazovat, že některý ze zaměstnanců zásadně pochybil a ohrožuje to fungování agentury, okamžitě s ním rozvážu pracovní poměr. Vůbec s tím nemám problém. Je to samozřejmé a snad se to ode mě i očekává.“
Jak obecně hodnotíte působení Milana Hniličky ve funkci předsedy NSA?
„Je nutno říct, že iniciativa, aby vznikla jakákoli instituce, ať už to je ministerstvo sportu, nebo Národní sportovní agentura, zde byla asi dvacet let. Předchozí vlády o tom mluvily a pouze tato a Milan Hnilička to dokázali zrealizovat. Opravdu si myslím, že celé sportovní prostředí musí být Milanovi vděčno, že kolo, které měl před sebou, dotáhl do zdárného cíle.“
Milan Hnilička začátkem roku přišel s nápadem přidat do hodnotících kritérií pro rozdělování státních peněz například průzkum popularity sportů. Budete taky hledat nástroje, aby se přerozdělovaly peníze jinak než doposud?
„Žádné ankety nebudou. Milana jsem za to otevřeně kritizoval. Anketa z mého pohledu byla nešťastná. Ale v následujících dnech chci oslovit neziskové organizace, které se zabývají transparentním financováním. Když vám řeknu, že je to nastavené skvěle, tak zvenku vám řeknou: To jsou zase lobbisti… Já bych chtěl, aby to nějaká nezisková organizace, která má kredit a jméno, zkontrolovala a věděla, že se to dělá v pořádku, a dala na to punc. Chci, aby lidé pochopili, že sport nemusí být a priori špinavý.“
Co byste chtěl změnit?
„Myslím si, že dnes máme alokaci na miliardu korun na velké stavby sportovního charakteru, které v této fázi nejsou potřeba. Z mého pohledu bychom měli naopak dát prostor mladým, školákům, dělat infrastrukturu takovou, která jim dovolí volnočasové aktivity a sportovat na všech úrovních. Není teď priorita stavět za miliardu velké paláce, radši bych to přesměroval do menší infrastruktury.“
Co říkáte na nápad dávat víc peněz do tzv. prioritních sportů, máte na tomto tématu s vaším předchůdcem shodu?
„Máme. A to jsou ty trošku nepopulární kroky, kterých se bát nebudu. Chtěl bych oprášit výzvu na podporu reprezentačních týmů žen, které mají šanci se dostat na olympijské hry. Je to o tom říct: Tyto mají šanci, pojďme udělat všechno, aby se na olympiádu dostaly.“
To znamená zaměřit se na sporty, kde cítíte naději, nebo podpořit české tradiční sporty typu fotbalu a hokeje?
„Jedna věc je priorita sportů. Fotbal a hokej všichni milují, jsou důležitou kulturou České republiky, to jsou sporty, které v prioritách musí být. A zároveň se nebát říct: Těchto deset, patnáct sportů má šanci dostat se na nejvyšší příčky světového žebříčku. Ale kritéria musí být jasně daná. Zároveň se nesmí říct, že patnáct minisportů nebudeme financovat, protože si to nezaslouží. Je tady určitý balík peněz a to je priorita. Než dávat miliardu na obrovské infrastruktury, je třeba ji použít jinak.“
Takže vychovat si novou Sáblíkovou, ale nepostavit jí stadion?
„Tohle je citlivé. Pojďme vybudovat Sáblíkové stadion, jsem pro. Ale pojďme taky přemýšlet, za kým půjde provoz. Jak se na tom podílejí municipality v krajích, kraje, to je poměrně složitá otázka a pojďme se o tom bavit. Stadion pro Sáblíkovou by mohl stát, ale musíme se taky bavit, jestli by měl stát tři miliardy, nebo by stačil základní stadion.“
Je vaší ambicí snažit se, aby se z agentury stalo plnohodnotné ministerstvo sportu?
„Já tu ambici rozhodně mít nebudu. Myslím, že od toho tady máme politické představitele.“
Vy si nepřipadáte jako politický představitel?
„Nerad bych vypadal jako politický představitel.“
A nejste jím?
„Já myslím, že nejsem. Nikdy jsem nebyl v žádné straně, nikdy jsem nebyl členem žádného hnutí. Teď jsem předsedou NSA, ale jsem tady pro sportovce, pro děti, pro školský sport. Nejsem tady proto, abych dělal nějaké politické hry, to mi nepřísluší.“
Na druhou stranu ale do agentury přešly některé kompetence z MŠMT a hlavně rozděluje miliardy, takže určitou politickou sílu má…
„Kdyby byl představitel Národní sportovní agentury ministr, mělo by to výhodu v tom, že by dokázal lobbovat přímo za sport na úrovni vlády.“
A to nechcete?
„Já neříkám, že to nechci. Já jsem šťastný za tento krok. Nechci udávat tempo, od toho bude nová vláda.“
Vás jmenoval přímo premiér Andrej Babiš, nebojíte se, že budete spojován s jeho osobou a jeho případný nástupce vás může po podzimních volbách odvolat?
„Pokud to někdo udělá, bude mít jinou představu o vedení Národní sportovní agentury, tak to právo samozřejmě má. Já jsem přesvědčený, že můžu ukázat směr sportu, jak to funguje ve světě, jakým směrem musíme jít, pokud chceme se světem držet krok. Vlak nám ve sportu dávno ujel, opravdu dávno. V minulých letech byl sport podfinancován, pokud s tím systematicky nebudeme nic dělat, vlak bude daleko. A sportovní úspěchy v podobě Nagana nebo Ester Ledecké nastanou opravdu zřídka.“
Trochu jste ale utekl z otázky….
„Já se k tomu ale vrátím, já si vždycky pamatuju, na co se ptáte. Pokud do toho někdo dá politikum, bude to jeho právo, ale já do toho politikum dávat nechci. A otázka zněla, jestli se nebojím toho, že bych byl brán jako člověk premiéra Babiše. Když jsem nastupoval do funkce, myslím, že pan premiér poznal, že politiku dělat nechci a dělat nebudu.“
A není to ve vaší funkci špatně?
„Vyjednávání o sportu, lobbování, prosazování sportovních myšlenek a směru sportu není politikum. Musíme se bavit na úrovni ministrů, vlády, co můžeme udělat pro lidi, aby se hýbali, co můžeme udělat pro infrastrukturu a pro reprezentaci.“
Proč se slova politika tak štítíte?
„Já se ho neštítím, dělal bych politiku, kdybych byl ministr sportu. Jsem předsedou Národní sportovní agentury, to je mezikrok mezi vládou. Z mého pohledu to politika nemá být. Protože jsem byl svědkem několika kampaní v minulosti, ať už to byl Český olympijský výbor, nebo představitelé různých politických stran, kteří sportovce zneužívali. A já to nechci.“
