Na natáčení dalšího dílu Přes Příkop dorazila do studia iSport.cz Kateřina Neumannová s dcerou Lucií. Kromě řešení příprav na blížící se závody v rámci Jizerské 50, kterých se obě účastní, představily i úspěšné působení atletky na sociálních sítích, zhodnotily rozdíly mezi jejich generacemi a popsaly, jaký vztah si navzájem vybudovaly.
Lucie, vy jste hodně aktivní na sociálních sítích, máte mnoho sledujících. Jak to děláte?
„Začalo mě bavit natáčet videa z tréninku a potom se na ně koukat zpomaleně a dívat se, jak běžím a u toho mít na sobě hezké oblečení. Začala jsem to dávat na sociální sítě a lidi to začalo bavit. Asi se mi takto povedlo s nimi komunikovat a je to hezké, když na závodech za mnou chodí menší holky, jestli se s nimi vyfotím a třeba se mnou i běží ve stejném běhu. Tak to je takové vtipné. Začínala jsem sama, občas jsme šly něco vyfotit s nejlepší kamarádkou, ale teď už si občas zaplatím kameramana, aby ty záběry byly hezčí, ale většinou si výsledná videa pak stříhám sama.“
Vy ale nemáte jen soukromý profil, ale i další s názvem pojd.behat, jak tento nápad vznikl?
„Když jsem na Instagramu dosáhla 50 000 sledujících, tak jsem si řekla, že bych mohla udělat nějakou odměnu pro ty lidi a napadlo mě, že je vezmu na společný výběh, protože jediné, co dělám, že stále běhám, tak jsem si říkala, že pro to založím vlastní účet. Teď se okolo toho vytváří takový menší projekt, že chci chodit na výběhy s lidmi, kteří mě sledují a jsou to fanoušci, co mě mají rádi.“
Co na působení dcery na sociálních sítích říkáte vy, Kateřino?
„Já znám tu historii a pamatuji si, kdy Lucka doma jako teenagerka začala mluvit o tom, že si chce budovat Instagram a já na to měla pohled jako klasická matka - zase bude koukat do telefonu a kdyby radši dělala něco pořádného. Teď ale musím ocenit to, že ona od začátku nebyla jen konzument, ale chtěla být aktivní a něco budovat. A mám pocit, že znám odpověď na vaši otázku, proč si vede tak dobře. Ona to dělá přirozeně, není tam nic umělého, vytvořeného účelově a ukazuje realitu. Tím těm mladým přináší něco, co ve společnosti možná teď chybí - to jsou sportovní vzory, které nemusí být olympijskými vítězi, ale někdo, na koho si mohou sáhnout, kdo je poblíž a má podobné problémy jako oni. V tom vidím největší přínos, který vnímám ten poslední rok, kdy se jí to fakt povedlo. To musím i já, která jsem ještě z jiného světa, ocenit.“
A jak se na to díváte z pohledu bývalé profesionální sportovkyně, když dnes si může sportovec zajistit větší pozornost a peníze díky spolupracím než svými výkony?
„Myslím, že všechno má své pro a proti. Moje generace sportovců byla jedna z posledních, která měla větší klid pro sebe a tím pádem i na sport a vlastní výkon. Ve chvíli, kdy vás okolí nutí sdílet každodenní život s fanoušky, tak můžete mít spolupráce, vydělat více peněz a získat popularitu, ale na druhou stranu nejsou všichni lidé hodní a určité tím čelíte většímu tlaku, který ne vždy je přínosný a já si to nedokážu představit… Já jsem obecně možná citlivější člověk a případné negativní reakce by mi asi nedělaly dobře.“
Jaký byste popsala váš vztah s dcerou, není komplikací to, že vyrůstá ve vašem sportovním stínu?
„Já mám kamarádku, výbornou psychiatričku, která mi říkala, že třeba mezi námi dojde k tomu, že se rozhádáme, anebo vyhranění se matka-dcera a že je to normální, když k tomu dojde. Neříkám, že u nás bylo vždycky všechno úplně růžové, ale nikdy to nebylo na zabití. Malinko do toho vstoupilo to, že bohužel od Lucky nějakých šesti, sedmi let žijeme spolu samy, chyběl tam ten táta v každodenním režimu, takže jsme si k sobě našly vztah matka-dcera, ale pak i sportovkyně-svěřenkyně. I když Lucka není moje svěřenkyně, ale na té sportovní rovině se nám ty životy prolínají, občas jdou proti sobě a já občas musím volit, jestli s ní mluvím jako někdo, kdo tomu rozumí a ona chce dosáhnout dobrého výkonu, nebo jako matka. To bych se k ní jako k dceři v určitých okamžicích měla chovat jinak.”
A jak to vnímáte vy Lucie, nevadí vám, že jste představována jako dcera Kateřiny Neumannové?
„Samozřejmě, když otevřu bulvár a jsem všude jen jako dcera, tak mi to příjemné není, ale na druhou stranu teď vím, že když mě sledují lidi na Instagramu, tak oni mámu neznají. Většinou malé holky mě nesledují, protože bych byla dcera mámy. Tím jsem si potvrdila, že kdybych byla jen ta dcera, tak mě sledovat nebudou a nebudou mě mít rádi, takže si to už tak neberu.“
Už bylo řečeno, že se věnujete atletice. Na jaké tratě se specializujete a v čem se liší?
„Hlavně na osmistovku. Pak čtyřstovku, kterou se snažím běžet sprintem a pak na konci, když nedojdu, nebo úplně nevytuhnu, tak mám většinou osobák. Osmistovka se vyběhne taky docela sprintem, abyste byl na seběhu první, anebo měli dobré místo, když se po první stovce sbíhá k mantinelu. Potom můžete trochu zvolnit, ale stále musíte běžet rychle a když doběhnete na šestistovku, tam už jsem většinou úplně tuhá, tak tam musíte zabrat a sprintovat těch posledních 200 metrů.“
Co na závěr Neumannovy vzkázaly divákům z generace té druhé?
Kateřina: „Já mladým přeji, aby měli svůj sen a aby si za ním šli. Každý skončí někde jinde, ale když budou za něčím mířit a budou na tom pracovat, tak si myslím, že o jejich generaci nemusíme mít starost.“
Lucie: „Já bych těm starším vzkázala, že jestli mají děti, tak aby je přihlásili na různé kroužky a podporovali je v tom, aby sportovaly.“
Na co dalšího ve video rozhovoru odpověděly:
- Jaké sportovní aktivity mohou společně dělat?
- Jak funguje jejich spolupráce ve vztahu trenérka-svěřenkyně?
- Vnímají rozdíly mezi generacemi?
- Jak probíhají jejich přípravy na Jizerskou 50 a jaké závody mají v plánu absolvovat?
- Jak Lucie prožívala svůj první závodní start v loňském ročníku?
- Co by doporučily hobby běžcům na lyžích před únorovým závodem?
- V čem jsou specifické tréninky osmistovky?
- Proč se Lucie rozhodla vyměnit tenis za atletiku?
