Velká naděje v lukostřelbě. Kdyby tu byla máma, brečela by, říká Horáčková
Před necelým rokem senzačně vyhrála mistrovství světa v lukostřelbě v Berlíně, je několikanásobnou mistryní České republiky. Marie Horáčková s lukem v ruce navazuje na svou maminku, která se jako první česká lukostřelkyně probojovala na olympiádu, když v roce 2008 soutěžila v Pekingu. „Bohužel už tu není, ale myslím, že kdyby mě viděla, brečela by štěstím,“ uvádí ve videu ze zákulisí olympijského týmu.
Rodačku z Plzně vede jako trenér její otec. „Naučil mě hodně trpělivosti, přesnosti. Ani spolu nemusíme mluvit. Víme, co ten druhý potřebuje, jak se cítí,“ hlásí.
Přesnou střelbou na terč pokračuje v rodinném odkazu, který pozvedla její maminka. Ta závodila v roce 2008 na Hrách v Pekingu. „Bohužel už tu není, ale myslím, že kdyby mě viděla, brečela by,“ říká Horáčková.
I tak střelba z luku zůstává v rodině. „Jsem ráda, je to už taková tradice. Ale myslím, že nás máma stejně sleduje, neseme si v sobě od ní se sestrou ohromnou sílu,“ dodává. Přesto ale své dceři na začátku její cesty moc nevěřila: „Říkala mi, že není možný, abych byla profík… No, a je to tady.“
Na sportovní dráze jí pomáhá k dosažení úspěchů i osobní psycholožka. „Začaly jsme spolupracovat asi před čtyřmi lety. Cítila jsem, že na to mám, ale v závodech jsem byla nervózní, možná i trochu podělaná,“ přiznává. Tlak okolí ji však nesemele. „Je mi to příjemné, burcuje mě to, zároveň ale dojímá, takže si musím dávat pozor na nějaké ty slzičky,“ líčí s úsměvem.
Jak se zvládá soustředit, jak moc soutěživé je prostředí lukostřelby nebo jak ji vnímají nejbližší? Na to se podívejte ve VIDEU.
