Landa jako mentální kouč čaruje s myšlenkami

Vrcholový sport je extrémní hra. Účelem je podat co nejvyšší výkon. Zatímco fyzická kondice a strava jsou v současnosti využívány na maximum, psychická stránka je zanedbávána.

Cílem Daniela Landy je využít právě vnitřní svět. „Každý se může naučit v extrémních situacích programovat vlastní emoce,“ tvrdí známý zpěvák, který vše vyzkoušel na sobě. Díky tomu se potápí bez láhve s kyslíkem se žraloky a riskuje jako pilot rally.
Dan Landa a Petr Halberstadt v novém hudebním dramatu Tajemství Zlatého Draka. • Ondřej Požár
Dá se vysvětlit, co je mentální kouč a proč ho sportovci potřebují?
„Psychika je v podstatě trénovatelná stejně jako fyzická stránka jedince. K tomu, aby sportovec mohl psychiku trénovat, potřebuje mentálního kouče. Jde o to, že každý člověk má svou rezervu, kterou ze sebe v určité situaci může dostat. Mentální koučing slouží jako doprovod k vydolování těch rezerv. Těch cest k duševnímu potenciálu je ovšem mnoho a záleží na jednotlivci, co komu sedne a co si vybere.“

Kdy jste přišel na to, že je mentální trénink potřeba?
„Zjistil jsem to sám na sobě. Hledal jsem metodiku pro určitý posun.“

Proč jste to potřeboval?
„Protože žiji vícero životů najednou, které se vzájemně téměř vylučují.“

Co to znamená?
„To se těžko vysvětluje. Když to velmi zjednoduším, skladatel a textař se svým vnitřním emočním nastavením vylučuje se závodníkem rally. Je potřeba zcela přepnout do jiného režimu, v podstatě vyměnit celou osobnost. Protože mám takových podobných protichůdných činností víc, přepínání zadrhávalo a než extrémní sportovec schopný fungovat jako stroj vyhnal z duše zasněného umělce, docházelo k mnohým nehodám nebo zbytečným zraněním. Hledal jsem něco pro práci s psychikou a po hlubším studiu problematiky jsem zjistil, že existují mnohé vynikající a funkční systémy pro mentální tréninky.“

Jaké?
“Některé jsou staré stovky a tisíce let, jiné zcela moderní a podložené vědou. Při srovnání těchto metod zjistíte, že mají společného víc, než to na první pohled vypadá. Z bohaté nabídky jsem nakonec spojil nové se starým, zakotvil u hypnózy, většinou tedy autohypnózy, imaginačních technik, dechových cvičení... Přimíchal jsem k tomu samozřejmě jěště hudbu a další umělecké prvky. Je to i velká zábava. Prostě jsem pokradl, kde se co hodilo, doplnil jsem to ještě o své poznatky a slepil si vlastní systém, který byl jednoduchý a vyhovoval mi nejlíp.“

Schopnost hyperkoncentrace

Jak funguje?
„Je založený na určité schopnosti vnitřního vidění. Svět kolem nás je jako hra. Představte si, že se z ptačí perspektivy koukáte na velké hrací pole, kde jste figurkou, kterou můžete libovolně vylepšovat podle vašeho gusta. Je to hodně zábavné a máte najednou velké možnosti. K tomu je ale potřeba hodně pilně trénovat . Díky tomu, že tento systém cvičím, jsem schopen absolvovat ve třech týdnech raketový útok a přesunový maraton v Afghánistánu, potápění na nádech se žraloky v Jižní Africe a obsadit třetí místo v kategorii N4 na velmi dobře obsazeném mistrovství republiky v rally v Českém Krumlově. Už jenom to, že není prakticky žádný čas na aklimatizaci, hraje velkou roli. Během tří neděl musíte dokonale zvládnout svoje emoce vystavené velkým tlakům a musíte být schopen podat špičkový sportovní nebo jiný výkon. Kdybych neměl své techniky, tak bych to zcela určitě takhle hladce nezvládl.

Časově velmi vytížených lidí je dnes mnoho. V čem se od nich lišíte?
„Jediná odlišnost je v tom, že dělám všechno extrémně. Když mám koncert, tak to není koncertík, ale koncert pro šestnáct tisíc lidí. Když jdu dělat potápění na nádech, tak raději mezi žraloky. Moje činnosti vyžadují zcela rozdílné extrémní duševní přístupy. Já vám nevysvětlím, jaký je rozdíl mezi skladatelem a jezdcem rally. Musel byste tak žít, abyste to opravdu pochopil.

Jak jste přišel na to, že něco podobného můžete dělat?
„Na to přijdete cestou životem. Ve 42 letech sice nejsem starý, ale mám už spoustu zkušeností a učím se je pojmenovávat a předávat.“

Proč se trénink snažíte využít zrovna na sportovcích?
„Protože je to ideální prostředí, kde to může fungovat. Ověřil jsem si to tím, že jsem začal trénovat se skupinou elitních sportovců u kondičního trenéra Dana Hejreta a můj nárůst kondice byl oproti normálu enormně rychlý. Jelikož znali Danovy metody, tak se začali zajímat i o můj psychický přístup.

V čem to tedy je?
“Jde o schopnost hyperkoncentrace. O schopnost provádět sportovní výkon ve změněném stavu vědomí, to je asi nejpřesnější vysvětlení.“

O to se snaží spousta vědních a psychologických oborů.
„Já ale se sportovci narozdíl od psychologů nic hlubokého nerozebírám. Nejsem psycholog, ale mentální trenér. Nezajímá mě, jestli se v dětství počůrávali a jaké mají denní zlozvyky. Zajímá mne jejich vnitřní svět, který jim chci pomáhat formovat. Nedělám nic objevného. Takhle si pomáhali už staří Řekové nebo samurajové, ale pro naše končiny to bohužel zaniklo. Styl života je strašně rychlý a toto jsou hluboké věci, kterým se člověk musí věnovat. Tahle práce je na měsíce, roky. “

Zastavte se u žraloků, s nimiž jste se potápěl v Jižní Africe. Jak v této situaci využíváte svůj systém?
„Kdybych si díky němu nevěřil tak, jak si věřím, tak bych tam dolů asi nešel. S určitou mentální přípravou ale nemám žádný adrenalin. Já si to prostě užívám. Nejsem nervózní. Jdu tam a nepřemýšlím nad tím, že žralok může zaútočit. Prostě vím, že se to může stát, ale nemyslím na to a když to přijde, snad už to nějak pořeším.“

Popište, jak se v této situaci musíte psychicky naladit?
„Škola je postavená na správném dýchání. Už samurajové říkali, že já se skrývá uprostřed dechu bojovníka. Proto preferuji jako trénink i freediving a doporučuji alespoň jeho základy všem, se kterými spolupracuji. Když pochopí základy tohoto sportu, dotknou se obecně podstaty práce s dechem a s myslí.“

Knoflík v podvědomí

Co je další fáze?
„Vizualizační příprava, něco si představíte. Každý má jiné možnosti. Nejdřív musím odhadnout schopnosti sportovce a podle toho s ním pracovat na představách.“

Jaká je forma té představy?
“Máme určité značky, které fungují jako knoflík v podvědomí. Já si díky nim vyvolám emoci, kterou v daném okamžiku potřebuji.“ Dan Landa jako tajemná postava Mercurio v novém dramatu Tajemství Zlatého Draka. • Ondřej Požár

Zjednodušeně si tedy děláte v hlavě kartotéku emocí?
„Když potřebuji do podvědomí ukládat informace, tak používám podobně jako jiní lidé, kteří se zabývají speciálním paměťovým tréninkem, takzvanou asociační listinu. To jsou pojmy přiřazené k číslům třeba od jedničky do desítky, které slouží jako šuplíčky na myšlenky.“

Lze si představit cokoliv?
„Ano, záleží to na klientovi a na jeho potřebách. V našem systému jako značky používáme zkomoleniny starogermánských run, protože to jsou symboly, které znamenají celé pojmy. Například při koncentračním cvičení do runy vodstva jménem lagu ukládám emoci, kterou pak aktivuji během potápění se žraloky. Je k tomu ale potřeba dostatečný trénink.“

To vypadá jako motiv filmu Jaguár s Jeanem Renem, kde měl hlavní hrdina amulet, který mu v kritických situacích dával sílu šelmy
„Velmi zjednodušeně to funguje přesně takhle.“

Takže amulet je přeneseně vaše emoce?
“Svým způsobem je jedno, jak to pojmenujete. Máte zkrátka sílu runy a do ní si můžete dát třeba lva nebo medvěda nebo třeba draka jako my. Funguje to na základě emoční paměti, ale pro laika už přestávám být srozumitelný, když to takhle popisuji. To je, jako kdyby se mi někdo snažil vysvětlit v několika větách teorii relativity. Prostě by mi asi řekl, že je všechno relativní.“

Proč jsou hlavním motivem Zlatého draka starogermánské runy?
„Je jedno, jestli to jsou runy nebo egyptské znaky. Důležité je, že to není písmenko, ale pojem, grafická značka, kterou si můžete malovat v hlavě a něco si do ní ukládat. Runy jsou dobré v tom, že je to pojem, který je starý a vyvolává to respekt a mystickou emoci, což potřebuji.“

Člověk se tedy stává při vyvolání runy jakýmsi Supermanem?
„Supermanem ne, ale určitě se dostanete za hranice svých možností. Ti lidé dojdou dál, než by si mysleli. To mám ověřené na mnoha lidech a hlavně na sobě. Když se poměřím s ostatními ve věcech, které jdou do extrému, tak to prostě funguje. Ale jak říkám, nemusí to být jen runy, každému vyhovuje něco jiného.“

Zlatý drak je silnější než růžové prase

Proč se vaše uskupení jmenuje Zlatý drak?
„Protože pro většinu z nás, kteří runy tímto způsobem používáme, je drak nadlidský symbol, který má křídla a létá. Má všechny vlastnosti, které si potřebuji představit. Samozřejmě někteří klienti používají jiný systém, protože to cítí jinak. Klidně si člověk může představit růžové prase, ale drak plivající oheň, který umí čarovat, je v duševním světě určitě příjemnější a identifikujete se s touto silou lépe.“
K divákům zády otočený Dan Landa jako Mercurio předává sošku Strachu Stelle v podání Kláry Apolenářové. • Ondřej Požár
Takže si představujete, že jste drak?
„Ne. Tohle už je tenký led a otázky tohoto typu vypadají naivně. Kdo by to chtěl pochopit, musel by vědět, jak funguje psychika. To je rozdíl oproti tréninku kondice. Tam vám trenér nemusí říkat, jak funguje tělo, protože je to hmatatelné. U psychiky si to může představit jen ten, kdo má zájem pochopit, jak pracuje celý systém. A to je práce na dlouhou dobu.“

Řadě lidí může Zlatý drak připadat jako nějaký bláznivý výstřelek. Co na to říkáte?
„Že je to problém těch lidí, mají negativní vidění. To je v našich končinách specialita. Například jezdec rally Ken Block udělal video, kde míjí autem o milimetr člověka, stromy a ve velké rychlosti zajede do hangáru. Pod tím se v české diskuzi objeví, že když jede rally na mistrovství světa, tak je ve druhé půlce a za nic nestojí. Tito lidé vždy vidí to negativní. Ať si říkají co chtějí. “

Tady jde spíš o to, že ten váš systém vypadá jako cvičení pro skupinu vyvolených, nemyslíte?
„Tak to není, je to klidně pro každého. Jde o schopnost hyperkoncentrace a kdo to chce umět, musí tomu obětovat čas, jako v tréninku fyzičky. Pro sportovce je to ideální, a pokud se naučí přepínat ovladač svých emocí, budou svým způsobem výjimeční. Ale tu šanci má každý. Je to totiž normální trénink a určitá cesta, jak sám sebe mentálně uchopit. To je všechno. Není to nebezpečné, spíš neobyčejné. Tak to je. Ne každý přece musí být cosi jako samuraj. Jestli se to někomu zdá nebezpečné, ať s tím nepracuje. Víc k tomu neřeknu. Jestli mi ale někdo řekne, zdá se mi to nebezpečné, nedělejte to, tak ty lidi posílám do háje a říkám jim, ať si mě nevšímají.“

Dvacet zběsilých let

Jste člověk, který poutá pozornost lidí, protože na sebe upozorňuje netradičními věcmi. Jaká byla cesta od frontmana Orlíku k mentálnímu kouči?
„To není na jednu odpověď, ale na knížku. Kdybych vyprávěl všechno, co jsem zažil za těch dvacet zběsilých let, tak byste tomu nevěřili. Je to prostě zajímavá a dobrodružná cesta, která je těžko představitelná. To asi stačí.“

Vytáhněte z toho života konkrétní příběh, který vás charakterizuje.
„Nemůžu. Jsou věci, o kterých všichni vědí, a pak jsou věci, o kterých bych nechtěl mluvit, protože jsem si prošel opravdu vším možným. Navíc si spoustu věcí nepamatuji, protože jsem měl před pár lety těžkou nehodu v rally a mám výpadky paměti. To není alibi, ale fakt.“

Můžete zkusit vylovit alespoň nějakou situaci ze sportu?
„Třeba nehody. Ty jsou super, protože vás posunou dál. Jsou to sice chyby, ale je dobré si tím projít, protože se člověk lépe pozná. S autem prožijete extrémní zážitek, který můžete vyhodnocovat. Při nehodě organismus zažívá šoky, na které si postupně zvyká. Druhá věc je, že mě to daleko lépe směřuje k vyhodnocování života, abych si řekl, co je a co není cenné.“

Co to znamená?
„Chci žít kvalitní život. Před posledním zrcadlem stojím sám, a proto chci mít sám ze sebe dobrý pocit. Nezajímá mě, co říkají jiní lidé, důležité je, jak to vnímám já. Když jsem ležel po nehodě na kapačkách, zjistil jsem, čemu jsem se málo věnoval. Je to zkušenost. Na rameni mám vytetovaný od kamaráda takový obrázek, je na něm rytíř, smrt a ďábel. Ta zkušenost se smrtí, která jede vedle, je zajímavá, protože to nutí přehodnocovat priority.“

Takže se sebepoznáváte díky extrému?
„Ano, protože to testujete na složitých věcech, kdy jde o život a vy tam potřebujete klid. Vždy mám víru, že to dopadne dobře.“

Bůh je naděje

Věříte v boha?
„Ano.“

Co pro vás představuje?
„Nějakou naději, Nevím, co to je a ani o tom s nikým nehodlám diskutovat. Pro mě je to nějaká naděje. Ať si každý věří, v co chce.“

V péči máte několik sportovců. Mluví se o krasobruslaři Tomáši Vernerovi, snowboardistovi Michalu Novotném či thajboxerovi Ondřeji Hutníkovi. Jak jim trénink jde?
“Nenuťte mne je tu jmenovat, ale s Ondrou Hutníkem jsme určitou fázi přípravy i vyvíjeli. Záleží hlavně na tom, jak dotyčný trénuje a co tomu obětuje. Začátek je obvykle stejný. Zeptám se sportovce, ať zavře oči a řekne mi, co vidí. Téměř vždy řeknou, že tmu. Já je potřebuju dostat někam, kde už jen tmu neuvidí.“ Daniel Landa se stal mentálním koučem • Foto pro Sport Radim Kachle

Mají sportovci, které vedete, záruku, že se zlepší?
„Nemůžu jim ji dát, jen jim ukážu cestu. Nejsem psycholog, ale mentální kouč. Učím sportovce čarovat s jejich myšlenkami. Pokud jim to něco dá, jsem rád, pokud ne, ať zvolí jinou cestu. Tento systém je podobný jako v bojových uměních. Je to vlastně strašně jednoduché, ale v dnešní době se z toho stává něco zbytečně složitého.“

Je ideální aplikovat to na sportovcích?
„Šlo by to na komkoliv, třeba i na vysokoškolských studentech, kteří se musí učit, je to úplně jedno, ale pohybuji se v prostředí sportu a tam se to dá dobře kombinovat. Třeba za deset let přijde doba, kdy se tomu budu věnovat profesionálně a budu se starat o všechny, kdo budou mít zájem. Teď ale pracuji jen se sportovci.“

Pomohl už systém nějakému sportovci při výkonu?
„Výsledky jsou. Dám příklad, ale toho sportovce nebudu jmenovat. Při výkonu zapomínal na základní věci. V krizi si pak vyvolal jednu runu, kam si uložil emoci určitého živlu a začal vše obratem dělat správně. Představil si, že je určitým elementem, no a ten už moc chyby nedělá.“

Popište pocity, které prožíváte vy i sportovci při tréninku. Co se s vámi děje?
„Je to stav změněného vědomí a popsat se to moc nedá. Ten stav je krásná věc. Možná je to něco jako delirium narkomana. To chce zažít, až pak jste schopni analyzovat pojmy. Je to vyšší prožitek, často si dokážu cvičení v posilovně užít stejně jako nějakou modlitbu. Když chci, vidím na čince toky energie a když jí zvedám, tak s ní bojuji o to, abych ji tu energii vzal. Kradu, dokud to jde. Čím déle to vydržím, tím budu lepší.“

Je pro vás důležitější tělo, nebo psychika?
„Tohle nejde oddělit. Třeba ve sportu se na psychiku kašle, ale sportovci přitom hledají cestu, jak být nejlepší a měli by využít všechny prostředky. Když jste na nějaké úrovni a chcete být ještě lepší, tak hledáte další cesty. V mém životě je psychika na prvním místě, ale je to každého věc. Znám mnoho lidí, kteří se nechají deptat svou psychikou, ale přesto je pro ně tělo a fyzično to jediné, což je samozřejmě jejich věc. V tomhle neznám nějakou obecnou pravdu. Někdo ji možná zná, ale já ne. Soudím jen podle svého světa a svých výkonů a pak to přenáším na další, kteří jsou schopní to pobrat. Určitě je celá řada lidí, kteří to nepoberou.“