Konečný před bitvou o titul: Vím, že jsem favorit
ONLINE (21.30) - Je šampion, ale také jen figurka ve světě tvrdého byznysu. Boxer Lukáš Konečný dnes v Praze nastoupí k obhajobě titulu mistra Evropy. V rozhovoru pro Sport nemluví jen o soupeři Hamletu Petrosjanovi z Arménie, ale i o tom, proč není atraktivní pro americký trh a proč z něj nemusí udělat hvězdu ani titul mistra světa.
Dnešní prioritou je pro profesionálního boxera Lukáše Konečného obhajoba titulu mistra Evropy, který získal před dvěma měsíci jako první Čech v historii. Ať už duel dopadne jakkoliv, přijde si na více než půl milionu korun. Výhra ale bude ještě cennější. Pokud na galavečeru v hale na Podvinném mlýně v Praze (začátek v 19 hodin) uspěje, přiblíží se boji o světový titul.
Před dobrovolnou obhajobou evropského titulu jste oslovil deset boxerů, kteří byli v žebříčku před Hamletem Petrosjanem, ale nechtěli s vámi bojovat. Není to divné?
„Beru to, jak to je. Buď se mě soupeři bojí, nebo se jim nelíbilo, kolik by dostali peněz za to, že jim namlátím. Jde o dobrovolnou obhajobu, povinná obhajoba s vyzývatelem Ryanem Rhodesem z Anglie by se v případě mé výhry nad Petrosjanem měla uskutečnit začátkem příštího roku. Teď jsem si soupeře mohl vybrat. Petrosjan je dvanáctý v evropském žebříčku a jakmile je někdo do patnáctého místa, je to záruka kvality a má právo se o titul utkat.“
Petrosjan vám na dálku vyhrožoval, že si veze na titul speciální kufr a prý jste pro něj jen figurka. Vy jste ho studoval na DVD. Bude stejně drsný jako jeho prohlášení?
„Není to žádný ořezávátko, ale měl by na něj platit můj styl a taktika. Máme s trenérem plán, jak na něj. Je tvrdý a relativně technický, jenže se moc nekryje, což by mi mělo pomoci, ale nejdříve ho musím trefi t. Je to úplně jiný typ boxera než Matthew Hall, se kterým jsem se o titul utkal poprvé. Hall byl horší v taktice i technice, měl jen velkou sílu. Petrosjan je ale technický, chytrý a zkušený. Má skvělou ruskou amatérskou školu a je o deset centimetrů vyšší. Nemám moc výhod.“
Podle statistik jste však jasným favoritem. Berete to tak?
„Rozhodně to platí, snad to dokážu potvrdit. Chtěl bych ho porazit před limitem, ale musím i taktizovat, protože jde o titul. Půjdu od začátku dopředu a budu se mu snažit vnutit svůj styl boje.“
Cítíte formu?
„Mám ji suprovou, žádné zdravotní problémy. Navíc bych měl mít obří podporu fanoušků.“
„Pro mě je naopak příjemné, že mi pořád někdo volá. Kamarádi chtějí lístky a pořád mě něco rozptyluje, díky tomu nemusím myslet jen na zápas a pomáhá mi to. Nestresuju se.“
Dříve jste míval před důležitými duely zdravotní problémy se shazováním do váhy 69,8 kilogramu, protože v zápasové pauze vážíte až o deset kilo víc. Jaké to bylo nyní?
„Váhu mám už od středy. Takhle dobře jsem na tom nikdy nebyl. Je to speciálním jídelníčkem, kdy jím jen to, co mi jedna speciální firma připraví do krabiček. Je to sice bez chuti, ale hubne se po tom skvěle, navíc mám energii na tvrdý trénink. Měsíčně za to neutratím více než deset tisíc korun, což je stejné, jako kdybych se stravoval normálně. Od doby, co jsem mistr Evropy, si váhu víc hlídám.“
Změnilo se od chvíle, kdy jste se stal mistrem Evropy, ještě něco jiného?
„Žiju pořád stejně, akorát mám kvůli neustálému tréninku míň volného času pro rodinu.“
V boxerských kruzích jste si ale určitě polepšil, že?
„V profi boxu je to brané tak, že ti, co byli mistry Evropy, dříve či později boxovali o titul mistra světa. Ať už to byli bratři Kličkové nebo Brit David Haye. Je to mezikrůček k největším zápasům. Už jen proto, že jsou čtyři mistři světa, ale jen jeden mistr Evropy, takže je jasné, kdo je nejlepší. Už teď jsem moc spokojený se svou kariérou. Mým cílem je sice stát se mistrem světa ve velké organizaci, ale i kdybych už nikdy nic nedokázal, můžu si říct, že jsem byl úspěšný boxer.“
Co se musí stát, abyste se stal mistrem světa?
„První krok k tomu udělám, když porazím Petrosjana. To bych se mohl stát v jednom nebo ve dvou žebříčcích ofi ciálním vyzývatelem šampionů.“
Vaše německá stáj SES začala jednat o duelu s mistrem světa WBO Sergejem Dzinzirukem, s nímž jste před dvěma lety prohrál. Neodvádí vás to od koncentrace na současný zápas?
„Neměl bych na to myslet, ale nevyhnu se tomu. Naštěstí mám tolik starostí, že se od toho hned zase oprostím. Teď je nejdůležitější porazit Petrosjana.“
V Evropě držíte nejcennější titul. Co brání tomu, abyste se utkal s nějakou celosvětovou hvězdou, jako je například šampion WBC ve vaší váze Manny Pacquiao, který už získal titul v osmi kategoriích?
„Peníze a mé jméno. Nemám potřebné miliony dolarů ani atraktivní příběh. Jsem pro tamní trh nezajímavej. Hvězda jako Manny Pacquiao nebude boxovat s někým obyčejným, jako je nějakej Konečný z Čech, kterej bydlí v paneláku. To je celý.“
Dá se říci, že si Evropa i Amerika hrají vlastní hru?
„To bych netvrdil. Už teď bych byl pro Pacquia slušný soupeř, ale z marketingového hlediska je to nereálné. Kdyby šlo všechno skvěle, mohl bych se s ním utkat přibližně za tři roky, ale to bych musel pořád vyhrávat. Teď je to nesmysl a dokazuje to i případ Dzinziruka. On je šampion WBO a poté, co mě dle mého nezaslouženě porazil, měl jet do USA, ale nikam se nedostal a jeho kariéra už dva roky stagnuje. Hlavní holt nejsou tituly, ale prachy.“
Znamená to tedy, že prorazit v USA nemusíte ani v případě, že jste mistr světa?
„Tak tak, není to záruka úspěchu. Pacquiao už všechno dokázal. Stal se šampionem v osmi vahách a čeká jen na velké výzvy za hromadu peněz, nemusí to být ani boje o tituly. Jméno Konečný asi v hledáčku nemá. Jde o trh, ale já se nikam necpu. Peníze nejsou v USA vetší než v Evropě.“
Ale stále je to bráno jako vrchol boxerské pyramidy, nebo ne?
„Můj názor je, že úroveň boxu je v USA celkově nižší než v Evropě. Nepočítám jen největší hvězdy, ale celkovou úroveň. Vidím, jaká kvalita je v Německu, kde je nejvíc mistrů světa. Odráží se to od úrovně těžké váhy. Ta je v Americe nízká a vezou se s tím všichni. Američané nemají tak dobrou průpravu z amatérské školy a boxují hlavně mezi sebou. Naopak v Evropě má každý boxer srovnání s boxery z postsovětských republik, kteří jsou nejlepší.“
Jaká je tedy šance, že bude někdy z Lukáše Konečného celosvětově známé jméno v profi boxu?
„Když budu jen vyhrávat, tak se to za pár let může stát, ale jakmile prohraju, je to v háji. Moje situace je pořád stejná. Jsem mistr Evropy, ale nemám nic jisté. Jsem nepříjemný protivník pro každého boxera a spoustu lépe postavených soupeřů, na kterých bych si to jméno mohl udělat, se mnou odmítá boxovat. Mohli by totiž jen ztratit a ne získat. A moje stáj nemá tolik peněz, aby jim zaplatila za zápas se mnou dostatek peněz. Za peníze, které nabízíme, nebudou riskovat prohru.“
Není to stresující, když se pohybujete v takovém začarovaném kruhu?
„Je to situace, kterou beru. Mám významný titul, který ještě žádný Čech nezískal. Kdyby to tak nebylo a hrál bych druhé housle, nebavilo by mě to. Kvůli béčkovým zápasům bych netrénoval na sto procent, bez perspektivy by mě box nebavil. Mám reálné vyhlídky, že se stanu mistrem světa, což mě žene dál.“
