9. prosince 2015 • 08:00

Na vrcholu a na dně v jeden okamžik

Autor: red
TOP VIDEA
PRVNÍ DOJEM: Jágr v kondici, Kladno jede. Smoleňák vzýval pána z Vysočiny
Samek o Slavii a italském trápení: Těžký půlrok. Řešil se návrat do Česka
VŠECHNA VIDEA ZDE

Příběh badmintonisty Petra. Koukala je příběh se šťastným koncem, i když vlastně ještě konec nemá. V cestě na sportovní vrchol ho zastavily zdravotní komplikace, on jim však čelil aktivním přístupem a nyní se snaží získat další muže pro stejný životní postoj. Na prahu třicítky se muž s již bohatými životními zkušenostmi zamýšlí nad tím, co jej potkalo a jak by to rád předal ostatním.



Petr Koukal o...

...o otcově mottu „pot a slzy jsou cesta k úspěchům“

Nebýt tohoto motta a hlavně přísného dodržování jeho principů, nikdy bych nehrál na dvou olympiádách a nedosáhl ani dalších výsledků, které se mi v kariéře podařilo uhrát. Navíc si myslím, že mi toto motto velmi výrazně pomohlo také v životě mimo kurt, protože jsem přesvědčený, že tento přístup je univerzální klíč k úspěchu prakticky v čemkoliv. Život nám nic nedá zadarmo, a pokud chceme být v něčem úspěšní, nebo dokonce nejlepší, tak pro to musíme udělat podstatně více než ostatní.

...o náročnosti badmintonu a typických zraněních, k nimž při něm dochází

Samozřejmě vůbec neplatí tvrzení sportovních neználků, že badminton je plážový sport. Naopak vrcholový badminton je jeden z fyzicky nejnáročnějších sportů vůbec. A bohužel totéž platí také o náročnosti na pohybový aparát. Tomu odpovídají i nejčastější zranění badmintonistů - přetržené vazy v koleni, prasklé achilovky a zničené meziobratlové plotýnky. Klíč k udržení těla v pohodě je poctivá, dlouhodobá a pravidelná regenerace, posilovaní i cvičení s fyzioterapeuty a v neposlední řadě také psychická pohoda.

Foto archiv Petra Koukala

...o osobní zodpovědnosti sportovce za své zdraví i v části života po kariéře

Mám pocit, že tento pocit zodpovědnosti jednou dožene každého sportovce, ale bohužel většinou až s prvním vážnějším zraněním. Osobně jsem toh o krásným příkladem. Nemluvě o rakovině varlat, kterou jsem prodělal v roce 2010, pak jsem si v roce 2013 poprvé vážněji poranil koleno, což mě vyřadilo na několik měsíců ze hry. A prakticky až tehdy jsem začal pořádně s různými kompenzačními cvičeními, chodit pravidelně na regeneraci a podobně. Do té doby jsem měl pocit „sportovní nesmrtelnosti“. I toto je jistě téma pro začínající sportovce a jejich trenéry, kteří by je měli správně nasměrovat. Dost možná je to téma také pro ambiciózní rodiče, kteří přetěžují děti s vidinou jejich hvězdné kariéry.

...o péči lékařů a odborníků na kondici i fyzioterapii na různých místech světa

V mnoha zemích jsou v těchto odvětvích velmi výrazně napřed oproti ČR, především v týmových sportech. Ale mám pocit, že za posledních pět let se situace velmi výrazně zlepšila a je to jistě správný trend. Věřím, že povede k lepším výsledkům celého českého sportu. Nejdůležitější je podle mého názoru dostat správné základy kondičního tréninku a fyzioterapie už do dětí, to je rest u trenérů nižších tříd.

...o tom, kdy se cítil na dně se silami a naopak na jejich vrcholu

Paradoxně jsem oba tyto pocity zažil v rozmezí několika dní. Na vrcholu jsem si přišel v září 2010, kdy jsem se vrátil ze světového turnaje v Německu, odkud jsem přivezl historický úspěch v podobě třetího místa. Měl jsem pocit, že jsem konečně prorazil do světové špičky, získal sebevědomí a že můj život nemůže být lepší. Podařilo se mi navíc do České republiky dostat trenéra z Indonésie, který mi měl pomoci dostat se do top 10. Ale jen pár dní nato jsem byl na preventivní prohlídce u urologa, který mi po vyšetření řekl: „Pane Koukale, mám špatnou zprávu. Máte rakovinu varlat a ještě dneska podstoupíte operaci...“

...o své úloze v šíření osvěty o zdravém životním stylu

Neberu to jako úlohu, ale spíše takové poslání. Díky tomu, že o svém příběhu hovořím nahlas a založil jsem vlastní nadační fond a projekt STK PRO CHLAPY, se podařilo zachránit již několik desítek lidských životů. Pamatuji si dodnes ten první - jen pár týdnů po mé operaci a prvním rozhovoru do médií mi napsal pán, že děkuje za osvětu, která mu zachránila život. Po přečtení mého rozhovoru se totiž rozhodl konečně zajít k lékaři s obdobnými příznaky a když mi psal ten e-mail, měl již také po operaci. Věřím, že jsme stále ještě na začátku a že projekt bude mít jednoho dne opravdu velký a zásadní vliv na mužské zdraví a prevenci jako takovou.





Články odjinud


Články odjinud