V životě nejlepšího judisty planety LUKÁŠE KRPÁLKA se toho za pět let, kdy si s ním David Šprincl povídal poprvé, událo moc. Stal se olympijským vítězem, českým Sportovcem roku. K tomu otcem, přibral patnáct kil a vyměnil svého plechového kamaráda. Jen bílou barvu, typickou pro judo, si nechal.
V životě nejlepšího judisty planety LUKÁŠE KRPÁLKA se toho za pět let, kdy si s ním David Šprincl povídal poprvé, událo moc. Stal se olympijským vítězem, českým Sportovcem roku. K tomu otcem, přibral patnáct kil a vyměnil svého plechového kamaráda. Jen bílou barvu, typickou pro judo, si nechal.
Když jsme si judistou Lukášem Krpálkem povídali v roce 2012, měl krátce po „malém“ titulu mistra Evropy do 23 let. Pozval nás na tatami, slova z něj lezla těžce, zato při focení se svým superbem pod Nuselským mostem dělal psí kusy. A při skocích na kapotu si svou škodovku viditelně pomuchlal. Potěšilo nás, že když jsme za ním přišli letos podruhé, na focení si okamžitě vzpomněl. Jinak před námi ale stál jiný Lukáš: zralý otec, mnohem mluvnější a u svého nového auta raději jen lehce zapózoval. Chápali jsme: uvnitř seděla jeho rodina a Lukášovi už není bláznivých dvaadvacet…
Jak jste se změnil jako řidič, když teď máte rodinu? Vozíte ženu, synka, psa?
Hodně. Když jedu s malým, řídím úplně jinak. Jednak kvůli bezpečí a taky aby se v autě pořádně prospal.
Jde mu to?
Musím zaklepat, usíná hezky. A vždycky!
Vy jste nám ale už před pěti lety připadal na svůj věk dost konzervativní. Kombík, motor TDI, za volantem praktik. Adrenalin jste si vybíjel hlavně na motorkách. Jak jste na tom teď?
Na dvou kolech jsem taky ubral plyn. Silniční Suzuki GS500 jsem dal dokonce úplně pryč. Ale terénní Yamahu 600 jsem si nechal. Pořád se na ní skvěle odreaguji, a to nejen na chatě u Jihlavy, kde jsem se narodil. Takže platí ještě víc, že auto je pro mě rodinná povinnost, zatímco motorka osobní radost a relax.
A přibyl nějaký nový stroj, když suzuki odfrčelo?
Ano, skútr.
Děláte si legraci? Měříte dva metry, přibral jste na sto patnáct kilo, a pořídil si skútr?
Fakt. Ale nebojte, vybral jsem si větší kousek, i když ne úplně největší. Jako vosa na bonbonu na něm rozhodně nevypadám. Mám ho kvůli dopravě v Praze a jak není největší, báječně si na něm zakličkuji mezi auty.
Auto máte nové, to je poznat hned. Škodovku vystřídalo terénní BMW X5. Co vás přimělo podlehnout módě SUV?
Jezdím mnohem víc do hor. Nikdy jsem nebyl zvláštním fanouškem pohonu všech kol, přišlo mi to zbytečné. Teď ale poznávám, že se to hlavně v zimě v kopcích fakt hodí. A pak jsou tu ta má nabraná kila. SUV je o dost vyšší, lépe se soukám do něj i ven. Do kombíku jsem vždycky zapadl jak balvan.
Kde skončil superb?
Dal jsem ho bráchovi. Znal ho jak své boty, často jsme jezdili spolu, ale řízení jsem mu nikdy moc nesvěřoval. Je totiž větší divoch než já. Takže si s ním teď konečně užije.
Co si pamatujeme, byl jste dřív v autě týden co týden, tisíce kilometrů. Jak se změnilo tohle?
Taky dost. Autem jsem jezdil pravidelně na zápasy do Rakouska, Německa, Slovinska, klidně dvanáct set kilometrů za den. Teď už jsem ale zahraniční ligy v podstatě zrušil, ale řídím stále hodně. Přece jen ale blíž, po Česku. I když křížem krážem. Klidně jedu jeden den z Prahy do Ostravy a druhý zase do Brna. Nové auto mám od loňského září a kilometry na něm přibývají v desítkách tisíc.
Je ale stále bílé jako předchozí. Jste milovník bílé?
K judu sice bílá vyloženě patří, já jsem ale slavné zápasy odbojoval v modrém kimonu. Takže jde spíš o náhodu.
Pod kapotou však bručí opět diesel. To už náhoda nebude, že?
To ne. Naftu mám rád. Už u předchozího auta jsem s dieselem neváhal. Poslední auto v benzinu byla dávno octavia a málem mi sežrala peněženku. Teď je to mnohem lepší.
Lukáš Krpálek
*
Narodil se 15. listopadu 1990 v Jihlavě
*
K judu se dostal náhodou. „Strejda nás šel přihlásit na karate. Po měsíci jsem se dozvěděl, že je to judo. Už jsme to tak nechali,“ směje se.
*
V šestnácti se stal vicemistrem Evropy mezi dorostenci a v osmnácti mistrem světa i starého kontinentu mezi juniory. Za rok v Paříži 2009 titul juniorského mistra světa obhájil.
*
Za dva roky ve stejné Paříži vybojoval první dospělou medaili: bronz z mistrovství světa.
*
Poslední dobou je ale zvyklý hlavně na zlato: vyhrál ho třeba na ME 2013, MS 2014, a hlavně na olympiádě 2016. Díky tomu ho sportovní novináři zvolili českým Sportovcem roku 2016.
*
Měří 198 cm, všechny tituly dosud vybojoval v polotěžké váze do 100 kg. Po olympijském zlatu přibral patnáct kil, protože přestoupil do neomezené kategorie nad 100 kg.
*
S řízením začínal už ve dvanácti, kdy usedal za volant rodinného favorita a později felicie. „Řádil jsem s nimi po poli. V osmnácti jsem pak dostal fabii. Byl jsem parádně vyjezděný. Na listopad 2008, kdy mi bylo osmnáct a mohl si dojít pro řidičák, jsem se vyloženě těšil,“ říká.
*
Autem sjezdil nejen celou Evropu, nejlépe se cítí v Německu. „Na silnici je tam rozhodně největší respekt. U nás to není nic moc. Ale pořád o dost lepší než v Mongolsku nebo Tunisku, kde se na silnici nesetkáte s respektem ani maličkým,“ srovnává.
Co má společného judo s řízením?
IPPON
Největší chvat juda, hod na celá záda. Následuje okamžitý konec zápasu. „Po ipponu zkrátka přichází rovnou úsměv. Podobně jako na konci dlouhé štreky. Řídím rád, ale kolikrát jsem opravdu šťastný, když v pořádku dojedu. Hodím ippon a vytáhnu klíčky ze zapalování,“ srovnává Krpálek.
WAZARI
Malý hod, po němž zápas nekončí. „Když ho máte, a soupeř ne, jste jakoby vítězem. Musíte si však dávat pozor, aby vás něco nezaskočilo do konce zápasu. Podobné jako když jedete domů, jste už kousek od baráku, ale pak spadnete do kolony. Proto na tatami až do konce promýšlím, co se může stát, a při řízení, kde mohu odbočit na alternativní trasu a nechytnu zácpu. Jistotu mám jen na skútru, tím projedu všude,“ říká.
ŠIDO
Trest udělovaný za pasivní judo a nepovedené techniky. Pokud nepřijdou ippon či wazari, můžete kvůli šidu i tratit. „A mně se to občas stávalo, na začátku zápasů totiž bývám pasivnější. Podobné to mám za volantem v noci. Tma mi nevadí, pasivnější provoz naopak vyhovuje,“ přemítá.
HANSOKU-MAKE
Trest, kterým končí zápas. Rozhodčí ho uděluje v případě, že judista použije zakázanou techniku z jiného sportu – například kop, úder, útok na nohy, do rozkroku. „Je to stejné, jako když se vybodujete a přijdete o řidičák. V judu ani za volantem se mi to ale nestalo. Bodové tresty se mi vyhýbají nebo alespoň o žádném nevím. Platil jsem jen za pár nepatrných překročení rychlosti a špatné parkování,“ přiznává se řidič Lukáš Krpálek.
JUDO A ČESKO
* Lukáš Krpálek je prvním Čechem, který v judu vyhrál olympijské hry. Šlo o hezký dárek k osmdesátinám juda u nás. Oficiální start se datuje do roku 1936, kdy Československo navštívil zakladatel novodobého juda Jigoro Kano a přednáškou a instruktáží zahájil jeho výcvik v oddílu vysokoškolského sportu v Praze.
* V roce 1954 se Čechoslováci poprvé zúčastnili mistrovství Evropy a hned napoprvé získal Zdeněk Písařík zlato. Deset let poté vstoupilo judo na olympiádu.
* Principem juda je to, že proti síle útoku nejde síla obránce, ale obránce se snaží útoku vyhnout či jej odvést stranou – na rozdíl od karate, kde jde síla obrany proti síle útoku.
* Mottem juda je „minimální úsilí = maximální účinnost“. Krpálek je toho nyní typickou ukázkou, když se pere s váhově mnohem silnějšími soupeři. Ostatně trenér Lacina Krpálkovi mu už v jeho začátcích říkal inteligentní monstrum, protože dokázal vnutit soupeřům své tempo boje.
