Alpe Cermis. Tahle sjezdovka straší běžkaře prestižní Tour de Ski. Na závěr osmietapového závodu totiž musí vyjet tři kilometry dlouhou červenou »pistu«, která má v nejprudším místě sklon 28 %. Abych věděl, jakým peklem si běžci včera museli projít, pár hodin před nimi jsem kompletní trať v rámci doprovodného závodu projel. Mezi osmdesátkou mých soupeřů byl jeden velice známý - olympijská vítězka a šéfka zadluženého MS v Liberci Kateřina Neumannová.
Závěrečná etapa Tour de Ski začíná nevinně. Dva menší kopečky nad lyžařským stadionem v Lago di Tesero, který bude za dva roky hostit mistrovství světa, mě příjemně zahřály.
Po pěti minutách jsem byl zpět v areálu. Dvaadvacet vteřin za Neumannovou jsem se vydal na přejezd ke sjezdovce, který vede v podstatě celý mírně z kopce.
Tahle část je jen rozcvička, už se psychicky připravujete na Alpe Cermis. Do tuhého jde před šestým kilometrem - tam stoupání začíná. Na olympijskou vítězku v tu chvíli ztrácím minutu a dvaadvacet vteřin.
![]() |
První část sjezdovky ještě ujde. Sice jedu pomalu a občas mě předjede i holka (to se jim to jede, když nahoru vezou o 40 kilo méně), ale ještě mám pocit, že se na lyžích kloužu.
Zato na metě, která oznamuje dva kilometry do cíle, musím, stejně jako ostatní, pokračovat stromečkem. Nohy už jsou tuhé a sjezdovka nade mnou vypadá nekonečně.
Kilometr před vrcholem přichází krize, ale nakonec se přinutím pokračovat a nezastavit v pochodu na lyžích.
Čas na drobné oddychnutí přichází jen ve chvíli, kdy vytyčená cesta kličkuje napříč svahem.
Do cíle nakonec dolézám v čase přes 51 minut. To je o 21
1 minut více, než kolik výšlap lap Alpe Cermis trval v ostrém závodě Lukáši Bauerovi, a pět minut za Kateřinou Neumannovou.
Ta si však na rozdíl ode mě obří slalom v obráceném směru vychutnávala. Spolu s duchovními otci Tour Vegardem UlvanUlvangem a Jürgem Capolem se asi ani moc nezadýchali.