Video se připravuje ...
Po výstupu na United Cupu se ocitl na pranýři coby vznětlivý až labilní tenista. Ve 2. kole Australian Open ale Tomáš Macháč předvedl, že hlava je jeho předností. Bravurně ustál zápas s americkým obrem Reillym Opelkou (211 cm), během něhož se tenis moc nehrál. Nenechal se frustrovat čtyřiceti esy soupeře i mankem 1:2 na sety a nakonec triumfoval 3:6, 7:6 (1), 6:7 (5), 7:6 (4), 6:4. „A teď půjde porazit Djokoviče,“ předvídá slovenský sportovní psycholog Adam Truhlář, jenž s Macháčem dlouhodobě spolupracuje.
Po United Cupu, skreči a scénách z takřka vyhraného zápasu s Taylorem Fritzem se řešila Tomášova psychická odolnost. Proti Opelkovi ale ukázal zcela jinou tvář. Jakou má tedy hlavu – silnou nebo slabou?
„Nemyslím, že se člověk se slabou hlavou může dostat do první pětadvacítky na světě. To je vyloučené. Tomáš má naopak hlavu fantastickou. Pracujeme na tom, aby ji v rozhodujících momentech zachoval klidnou a dokonce si ty nejvypjatější situace užíval. A on se dokáže dostat do stavu, kdy má přívaly adrenalinu rád. V tomto je absolutně geniální.“
Což potvrdil v duelu s 211 centimetrů vysokým Američanem, kdy to nebyl tenis ale skoro jiný sport.
„Doslova a do písmene. Vy reagujete na takovou rychlost a umístění podání, na které nejste adaptovaný. Mozek se v tu chvíli musí učit za běhu až při zápase. S takovým hráčem si potřebujete i ve velké únavě zachovat vysokou frustrační toleranci. A přestože dostanete čtyřicet es a je hrozně těžké udržet si vlastní servis, musíte si ve chvíli, kdy se rozhoduje, udržet trpělivost a víru, že ho brejknete. A ani na sekundu nesmíte zapochybovat, že by se to nestalo. Jakmile by o tom nebyl Tomáš stoprocentně přesvědčený, už se zpomalují reakce, schopnost plánování a pravděpodobnost chyby se zvyšuje. Toto byl extrémně kvalitní výkon na světové úrovni, co Tomáš předvedl. Ustál to úplně neskutečně.“
Jen o týden dřív ale podobný vypjatý okamžik nezvládl, na United Cupu ho negativní emoce přemohly. Jak to?
„Zřetězilo se víc faktorů. Minulý rok musel několik zápasů skrečovat kvůli křečím, stále se to opakuje, hledá se příčina, snaží se křečím předcházet. A ony stejně znovu udeřily. Extrémně ho to frustrovalo, jelikož to byl už šestý, sedmý zápas, co se mu to stalo. Navíc byl k výhře s Fritzem velmi blízko, měl i dva mečboly a stejně ho křeče dohnaly. Proto pak vybouchl.“
Byl hodně smutný, co se stalo, omlouval se za ni na sociálních sítích. Rozebírali jste spolu tu událost?
„Jsou věci, o kterých nemohu mluvit. Ale řeknu to takhle: snažili jsme se zareagovat tak, aby byl Tomáš tu událost schopný hodit za hlavu, nepřipouštěl si tlak veřejnosti a všechno ostatní k tělu. A naopak byl v dalších zápasech schopný ustát těžké stavy. To se mu dokonale povedlo.“
Na lavičce měl během duelu s Opelkou notýsek s hesly – Uklidni se. Užívej si aktuální chvíle. Nedělej si starosti s výsledkem. To byl váš nápad?
„Bavili jsme se o tom spolu koncem sezony, hledali jsme momenty, které ho hodí nazpět. I tohle k tomu pomáhá.“
Tomáše jste doprovázel před sezonou při přípravě v Dubaji. Jak moc se momentálně věnuje mentální přípravě?
„Jde o nepřetržitou práci. Ne, že se naakumuluje do jednoho období. Už jsme spolu s Tomášem čtyři roky, neustále sbíráme a optimalizujeme reakce jeho organismu v různých situacích.“
Posouvá se?
„Rozhodně. Roste, dozrává. Je silnější a zároveň schopný si udržet to dítě v sobě, které si chce hrát a je mu jedno, jakého soupeře mu postaví na druhou stranu. Prostě půjde a rozbije kohokoliv. Je strašně důležité, aby si udržel tuhle energii a víru v sebe. Nejdřív se dostal do stovky, pak padesátky. Teď potřebuje začít pravidelně porážet top hráče.“
Mimo kurt působí Tomáš uzavřeněji, na něm se projevuje jako showman. Jaká je jeho pravá tvář?
„Tomáš měl od malička rád davy, předvádět se na kurtu. A to mu zůstalo, což je moc dobře. Je prostě výjimečný. Když ho blíž poznáte, je to velký vtipálek, hodný kluk s dobrým srdcem. Jen si dává pozor, koho pustí do své bubliny, protože každý negativní vliv se může podepsat na výkonu.“
Po poslední sezoně, která mu skvěle vyšla, se změnil. Zjistil, že je hráčem bez limitů, může dokázat cokoliv. Souhlasíte?
„Ano, přesně tuhle informaci podle mě získal. Tu ale člověk nabude na základě nějaké zkušenosti, která mu posune víru a odolnost. Klíčové bylo, když si uvědomil, že i když je unavený, má rozbitý organismus a necítí se v optimálním emočním stavu, i tak dokáže podávat světové výkony. Přesně tohle si dokázal na tisícovce v Šanghaji, kde postoupil až do semifinále.“
Současná australská šňůra je Šanghaji celkem podobná. Na jižní polokouli odletěl bez velké přípravy po dvoutýdenní nemoci a antibiotikách, i tak hraje skvěle.
„Přesně tak. Je velká výzva udržet konzistenci výkonů v rámci únavy a zdravotního stavu. To už je multidisciplinární alchymie od plánování, regenerace, přípravy. To je velké umění. Ale má kolem sebe v Austrálii výborné a zkušené lidi, kteří mu to umí nastavit.“
Novaka Djokoviče
, svého příštího soupeře ve 3. kole, už porazil loni v Ženevě. Půjde ho teď porazit zase, jiné nastavení nepřichází v úvahu?
„Jasně! S Novakem už to zlomil. Když nastupujete proti někomu, koho od malička vnímáte jako ikonu a idol, máte určité zábrany. Ale jakmile ho jednou porazíte, utvrdíte se v tom, že váš organismus má takovou kvalitu, že porazím nejlepšího hráče na světě. A v tomhle se vám otevírá uvědomění, že je jedno, kdo proti vám stojí. Tohle nastavení Tomáš získal a udržuje si ho.“
Témata:
sport, tenis, Šanghaj, Novak Djoković, Austrálie, Dubaj, Australian Open, Taylor Fritz, psycholog, Tomáš Macháč, organismus, United Cup
Související články
