Už jsem nevěřila, že vyhraju, přiznala hrdinka Kvitová
ROZHOVOR - Vyhrála jubilejní 60. zápas sezony, jeden z nejtěžších v životním roce. Petra Kvitová otočila ve finále Fed Cupu téměř ztracený duel se Světlanou Kuzněcovovou a dala Česku druhý bod.
Zápasy obracíte často, ale dotahovat z 0:3 ve třetím setu, to už je síla. Jak bytse popsala zvrat a celý zápas?
„Abych pravdu řekla, tak za stavu 0:3 v posledním setu už jsem nevěřila, že vyhraju. Ale Peťa (kapitán Pála) mi říkal, že jsem dole jediný brejk. Když jsem jí vzala podání na 2:3, získala jsem zpátky sebedůvěru.“
Po druhém setu odešla Kuzněcovová na dlouhé minuty do šatny. Rozhodila vás pauze, po níž jste hned prohrála tři gamy?
„Byla hodně dlouhá, čekala jsem na ni vážně dlouho. Možná i to mohl být důvod, že jsem hned rychle prohrávala 0:3. Ona přišla ze šatny vyburcovaná, šla do míčů, nekazila, já trochu zaostala. Ale nechci to na to shazovat.“
Na dvorci jste vypadala téměř jako v tranzu. Byl to jeden z nejtěžších životních zápasů?
„Patří mezi ně. Ve Fed Cupu byl nejtěžší spolu s Wickmayerovou (letošní semifinále v Belgii). Tohle byl můj poslední zápas sezony, hraje se finále, potřebovali jsme bod. Nebylo psychicky jednoduché ho zvládnout. Jsem ráda, že jsem to dokázala.“
A v jakém stylu. Byl to ľenský tenis nejvyąąí úrovně. Cítila jste, ľe hrajete tak skvělý zápas?
„Necítila. (smích) Ale jsem ráda, ľe se lidem líbil. Hodně jsem se na výhru nadřela a teď na mě možná vidíte, že jsem úplně hotová.“
S Kuzněcovovou jste odehrála první zápas kariéry. Probudila jste v ní tu skvělou hráčku, kterou bývala dřív?
„Musím říct, že mě strašně překvapila. Levácký servis na ní vůbec neplatil, strašně dobře se hýbala a skoro všechno mi vrátila. Ale vyhrála jsem víc těch důležitých bodů, to rozhodlo.“
Vaše role v Moskvě skončila. Co je horší – stát na kurtu nebo jen fandit a doufat, že utkání spoluhráčky dotáhnou k poháru?
„Kdybych nevyhrála, bylo by to s námi hodně špatný. Jsem ráda, že jsem přinesla bod do šatny a už nám chybí jenom jeden. Ale samozřejmě při fandění budu mít také velké nervy.“
Opravdu nepadla varianta, že bytse nastoupila do debla?
„Ne. Kdyby mi kapitán řekl, že půjdu hrát, tak bych samozřejmě neremcala. Ale vy víte, že já toho debla prostě neumím.“
Ale na síti se pořád hodně zlepšujete.
„To je pravda, no. (smích) Tak to si zase někdy musím zkusit debla zahrát. Teď ale ne.“